Celostátní setkání doktorandů hudební vědy v Olomouci

Dne 27. září 2022 se v konviktu Univerzity Palackého v Olomouci konalo setkání doktorandů hudební vědy ze všech tří českých univerzit skýtajících tento obor. Sedm studentů z UPOL, tři studenti z Karlovy univerzity a osm studentů z Masarykovy univerzity v Brně sem přišlo představit témata svých disertačních prací. Setkání, které mělo přinést především přátelské seznámení doktorandů jednotlivých univerzit, pořádal doc. Jiří Kopecký z UPOL.

Program zahájil vedoucí Oddělení muzikologie Ústavu dějin umění Akademie věd ČR doc. Roman Dykast. Doktorandy upozornil na možnost si po absolvování studia podat na AV ČR postdoktorandský projekt a seznámil je s podmínkami. První blok doktorandských referátů byl věnován pořadatelské UPOL. Lze ocenit, že hned dva účastníci z této univerzity si za své téma zvolili nonartificiální hudbu, protože bývá v hudební vědě stále poněkud opomíjena a je muzikologicky nedostatečně probádanou oblastí. První referující doktorand, Marcel Pastirčák, se rozhodl věnovat se jí hudebněanalyticky. Za své téma si zvolil českou mainstreamovou populární hudbu 90. let. Podle jeho slov je cílem disertace postihnout to, co je u jednotlivých písní pravděpodobnou příčinou popularity – tedy nalézt ony klíčové prvky působící na široké publikum. Po něm následoval Pavel Cígler, který se věnuje problematice skladatelské tvorby v podmínkách totalitního socialismu v Československu. Jeho téma nese název Historie Svazu československých skladatelů a jeho role ve formování české hudební kultury s důrazem na oblast artificiální hudby v letech 1949–1970.

Disertace Oksany Melnychuk dokazuje, že válka nepředvídatelně zasáhla do bádání mnoha vědců. Své původní téma o česko-ukrajinských hudebních vztazích, pro které měla prameny v Charkově, byla vývojem situace nucena změnit. Nyní se zabývá Svazem sovětských skladatelů Ukrajiny, ke kterému má pramennou základnu v Kyjevě. Jan Borek, druhý ze zúčastněných doktorandů UPOL zabývajících se nonartificiální hudbou, mapuje progresivní rock z let 1992–2017 počínaje klíčovým albem Hybris švédské kapely Änglagård. Ali Yansori přednesl v angličtině referát na téma, jehož název v češtině zní Etika zdůvodněné estetiky a jehož předmět v sobě nese sociologické aspekty. Zabývá se otázkami estetického vkusu a zaměřuje se mimo jiné na Gustava Mahlera a Alexandra Skrjabina. Zvláštní pozornost věnoval v referátu osobnostem Theodora Adorna a Thomase Manna.

Poslední dva referáty studentů UPOL byly věnovány tvorbě Carla Ditterse von Dittersdorf. Kristýna Krejčová se věnuje bohemikálním pramenům jeho vokální hudby se zvláštním přihlédnutím k jeho operám z Jánského vrchu. Jana Burdová z prvního ročníku doktorského studia pracuje na tématu Gratulační hudba Carla Ditterse von Dittersdorfa jako odraz proměňujícího se postavení hudebníka v 18. stol. Tímto tématem navazuje na svou diplomovou práci, zaměřenou především heuristicky.

Referáty Univerzity Karlovy zahájil Samuel J. Škoviera tématem Evanjeliové antifóny predpôstnej doby. Zkoumaný materiál tvoří 33 pramenů nejrůznějších evropských proveniencí z doby od 9. do 14. stol. Za cíl si autor klade sestavení melodického katalogu. Rovněž Jan Bilwachs se zaměřuje na starou hudbu, tentokrát v německojazyčných oblastech českých zemí ve druhé polovině 16. stol. Pozoruhodným výsledkem jeho úsilí je Musica Egrana, digitální edice staré vokální hudby v moderní notaci na internetové adrese https://musica.nkp.cz/musicaegrana. Třetí referent z UK Vojtěch Frank je další, kdo se věnuje sféře nonartificiální hudby, a zároveň další, kdo mapuje problematiku hudby za minulého režimu. Jeho téma Sovětské populární hudební divadlo v Československu v letech 1945–1989, věnované jazzovým a jiným operetám, muzikálům a rockovým operám ze SSSR, je zvláště pozoruhodné jako málo známá, ale historiograficky zajímavá oblast.

Blok doktorandů Masarykovy univerzity zahájili dva studenti prvního ročníku, jejichž disertační projekt je zaměřen na pramenné bádání o staré hudbě. Zuzana Badárová bude pod vedením dr. Vladimíra Maňase pracovat na tématu Stredoveké hudobné rukopisy kartuziánov z územia Moravy a Slovenska. Samuel Šomorjai se svým tématem zapojil do širšího úsilí o objevování neznámého repertoáru hudby baroka a klasicismu česko-rakouské provenience, na kterém spolupracuje brněnská muzikologie s rakouskými partnery. Předmětem jeho výzkumu je fond skladeb Georga Reuttera staršího (1656–1738) a mladšího (1708–1772) v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea. Lukáš Pavlica zkoumá sbírku premonstrátského kláštera v Nové Říši, který obsahuje vedle skladeb členů kláštera (duchovních i světských) nejrůznější komorní úpravy z operních děl pro dobově typická praktická obsazení (např. kytara a zpěv), někdy z dnešního pohledu až bizarní (Rossiniho Popelka pro sólovou flétnu). Magdalena Šmídová Turchichová orientuje svůj výzkum na oživování barokní hudby v českém koncertním životě v 19. stol. Téma disertace si vymezila na činnost Jednoty hudebních umělců pro podporování vdov a sirotků a z hlediska repertoáru na oratoria Georga Friedricha Händela. Důležitou součástí pramenné základny její práce jsou recenze v dobovém tisku.

Další referát přednesl autor tohoto článku Jan Charypar. Jeho dlouhodobé zaměření na dílo Josefa Suka je v disertační práci soustředěno na vokálně-orchestrální a scénickou oblast, konkrétně na jedno dosud málo reflektované dílo – scénickou hudbu k Zeyerově dramatické legendě Pod jabloní. Cílem je komplexní historická, estetická a analytická práce, která bude reflektovat i dobové kontexty a reviduje některé dřívější dobově podmíněné pohledy. Folkloristický výzkum Jiřího Čevely je v disertačním projektu zaměřen na cimbálovou muziku na Slovácku. Autor se jí hodlá zabývat z pohledu hudebněinterpretačního i sociokulturního, reflektovat ji historicky i v dobových kulturních a sociologických kontextech. Markéta Vlková se věnuje výzkumu nápěvků mluvy Leoše Janáčka. Téma disertace se rozhodla zaměřit na pozoruhodný jev – Janáčkovo užití nápěvků mluvy v literárních textech. Janáček skutečně v článcích, fejetonech apod. někdy užíval svých zapsaných nápěvků mluvy. Toto specifické vymezení tématu podpořil v diskusi Jiří Kopecký, který ocenil, že si autorka z onoho obrovského množství Janáčkových zápisů dokázala zvolit výsek, jehož výzkum má takto nevšední smysl. Kromě toho v něm uplatnila svůj druhý obor – bohemistiku. V Martinu Paškovi má svého velkého badatele a podporovatele Janáčkův žák Osvald Chlubna. Už Paškovo vydání Chlubnova prvního smyčcového kvartetu v nakladatelství Moravské zemské knihovny v Brně je významný počin, který kromě vlastní edice představuje komplexní monografii o díle včetně analýzy. Pašek se též věnuje práci na webových stránkách o Chlubnovi osvaldchlubna.cz a téma jeho disertace má synteticky shrnout dosavadní výsledky jeho bádání.

Celorepublikové setkání doktorandů hudební vědy byl rozhodně dobrý nápad, který umožnil studentům jednotlivých univerzit obeznámit se s tématy a studenty doktorského studia jiných hudebněvědných kateder v ČR a poskytl jim příležitost se prezentovat na celostátním fóru. Případnou příští podobnou akci, která by byla jistě žádoucí, by bylo dobré připravit tak, aby mohla naplnit formát plnohodnotné konference, což by znamenalo umožnit rovnoměrný a dostatečný časový limit všem doktorandům. Shodný hodinový časový úsek pro každou univerzitu bez ohledu na to, kolik jejích doktorandů se akce účastnilo, vedl k přílišným diskrepancím. Také napříště pomůže předem oficiálně oznámit neformální společenskou část po konferenci a nenechávat ji „zvyku“, aby se předešlo tomu, že účastníci, kteří s ní nebudou včas obeznámeni, budou již mít naplánované odjezdy a další osobní program.

Proběhlé setkání lze ocenit jako přínosnou iniciativu s potenciálem do budoucna. Věřme, že se můžeme těšit na další celostátní setkávání doktorandů hudební vědy, ve kterých bude plný prostor pro všechny referáty i pro neformální seznámení účastníků.

Foto: pixabay.om