Clona „hračkového“ fotografování

červenec 2014 Markéta Hájková Studie 2014

Diskuse se v současné době točí kolem fenoménu lomografie, přičemž naráží na dialektickou povahu diskurzu o fotografii ve smyslu komplexního nahlížení na toto médium, dříve hodnocené jako otisk skutečnosti s potenciálem uměleckého výrazu[2]. Během dvacátého století se ale začíná klást důraz i na její společenskou roli. V tomto ohledu je naprostým průkopníkem Walter Benjamin a jeho práce Umělecké dílo ve věku své technické reprodukovatelnosti (1936), ke které se zpětně obrací (polemicky nebo jako k ikoně) všichni další teoretici.

Lomografie znamená v užším a původnějším označení název pro fotografování kompaktním fotoaparátem LOMO LC-A, který si mohl/může pořídit každý. Dle Trnkové je však tato její domnělá „demokratičnost“ od počátku masového rozšíření genderově a třídně podmíněná[3]. Obecněji lze pak říci, že lomografer se při pořizování snímků aparátem podobného typu dobrovolně omezuje na jeho jednoduché technické možnosti, přičemž ignoruje naprostou většinu technických aspektů fotografování.

Hraní si s toy camerami rozpoutalo polemiku o degradaci klasické fotografie. Na kolik má tento způsob zachycení a přetváření reality vliv na vnímání, dnes už klasického, média fotografie?[4] Se vznikem komunity lomograferů (povětšinou fotografů amatérů) a hojném sdílení jejich lomo fotografií v kyberprostoru vyvstala otázka, zda se dají tyto pokusy považovat za výdobytek popkultury nebo elitářskou tvorbu fotografů, kteří nepotřebují složitou techniku. Když se vyhneme oběma extrémům, tak odpověď bude ležet zřejmě někde uprostřed nebo (a to je závažnější) nebude pro dnešní stav věcí relevantní.

Mezníkem pro institucionalizaci lomografického trendu (soudobě přípustnější je spíše pojem „toy camera“) se stal rok 1979 díky výstavě „The Diana Show“. Katalog k instalaci včetně akademického eseje „Picture through a Plastic Lens“ manifestuje cíle a postoje tohoto „směru“. To znamená, že původ focení hračkovými fotopřístroji není esenciálně spjatý s rozkvětem online galerií, ale má mnohem prozaičtější kořeny. Pojem lomografie bývá často zkreslován a manipulován reklamou. V zásadě se jeho historie pojí se znovuobjevením analogové fotografie a vytvoření deseti zlatých pravidel pro fotografování[5]. Kolem roku 1992 byla založena Lomographic Society, která funguje především jako propagátor fotopřístrojů a sdružuje nadšence s různými motivacemi.

Svoboda autora, který vědomě směřuje k cíli svého snažení, je umění imanentní. Ve světě fotografie existují podle Ansela Adamse vždycky dva tvůrčí póly: fotograf a divák. Fotografie, stejně jako každé umělecké dílo, hovoří a v každém dalším komunikačním kanálu její poselství vyznívá jinak. Její recepce předpokládá individuální vklad diváka. Jedná se o osobitou činnost, samostatný příběh.

Internet, jakožto houba nasávající informace, reklamu, nekvalitní fotografie, je též místem pro experimenty a vynikající práce. Pečlivý výběr a původní kontext má v tomto ohledu platnost pro sociologické a estetické úvahy. Fotografie z plastových fotoaparátů tvoří jen nepatrný zlomek produkce v řeči jedniček a nul. Je zřejmé, že uměleckost není primární ambicí většiny z nich. Dá se tedy říci, že masové rozšíření tohoto fenoménu nemá v porovnání s focením „normálními“ aparáty zdaleka takový vliv na utváření globálního vkusu (což je mimochodem dle Adorna taktéž sporná veličina). A jeho dostupnost a s ní související populárnost může, dle mého názoru, spoluurčovat prostor pro jedinečné rozhraní mezi brakovým a kvalitním materiálem v tomto výtvarného odvětví.

Fotografii je obecně vyčítáno, že jí chybí tzv. aura autentičnosti vlivem reprodukovatelnosti a tvůrčí génius. Závěrem je třeba dodat, že tyto úvahy dnes pomalu ztrácejí na svém významu. Především proto, že se v osmdesátých letech počaly bořit bariéry mezi vysokým uměním a popkulturou. Hrany mezi jednotlivými disciplínami se obrušovaly. Klasické klišé o fotografii, coby zrcadlu reality, se proto transformuje v případě lomografie do pokřiveného zrcadla reality. Fotografie ve všech svých podobách se stává v první řadě studijním materiálem vizuálních studií.