Dedičstvo národov –Taneční a hudební projevy předků napříč Evropou

Ve dnech 15.–19. 6. se konal 62. ročník Mezinárodního folklórního festivalu Myjava. Tento festival vznikl původně jako Krajské letné slávnosti piesní a tancov v Piešťanech a měl za cíl větší podílení se západoslovenských souborů na folklorním dění. Od roku 1976 se tento festival koná již každoročně na půdě přírodního Amfiteátru Trnovce a nezapomíná na své základní rysy v podobě jednak tradičních vystoupení západoslovenských souborů, ale i programů obohacujících daný základ, na kterém byl festival založen. Letos si pro nás pořadatelé v čele s předsedkyní programové rady Vierou Feriancovou přichystali bohatý program na několika místech – již zmíněném Amfiteátru Trnovce, Městečku MY-A-VY, v areálu před restaurací a také bohatý doprovodný program mimo areál festivalu – jednak ve městě, ale také v online prostoru, kde na sledující YouTube kanálu festivalu čekaly předtočené programy s různorodou tématikou.

Za jedny z pro návštěvníky nejatraktivnějších programů většiny folklorních festivalů by se daly obecně považovat vystoupení hostujících souborů – nejlépe velkých a známých profesionálních těles nebo zahraničních souborů předvádějících místním tradice jiných zemí. Takové pořady bývají hojně navštěvovány širokou veřejností a ani MFF Myjava nebyl o takovou podívanou ochuzen. Jedním z hřebů festivalu se tak stalo vystoupení zahraničních souborů v pořadu Dedičstvo národov autorek Kataríny Babčákové a Lenky Šútorové-Konečné. Tyto etnochoreoložky vytvořily ve spolupráci s muzikoložkou Alžbetou Lukáčovou velice fundovaný a pro diváka obohacující pořad pojednávající o nehmotném kulturním dědictví, resp. jeho projevech. Pořad se od obdobných počinů lišil právě odborností, která byla nenásilnou cestou divákovi představována moderátorkami K. Babčákovou a A. Lukáčovou. Tyto autorky-průvodkyně nás uváděly do představení na jevišti pomocí plynule vedeného rozhovoru, u kterého divák nebyl schopen rozklíčovat do jaké míry byl připraveným scénářem a kdy se obě odbornice jednoduše pozastavovaly nad jednotlivými fenomény na jevišti. V průběhu jsme viděli zejména rituální taneční a pěvecká čísla – tance k svatojánskému obřadu ze Severní Makedonie, jízdu králů z obce Hluk nebo bulharské žatevní písně a tance. Zhlédli jsme ale i fenomény jako jsou např. mládenecké tance (v podání různých národností) nebo tzv. táncház (v překladu z maďarštiny „taneční dům“). V programu vystupovaly jmenovitě tyto soubory: Folk group Estia (Řecko), Folklore ensemble Kitka (Severní Makedonie), Folklorní soubor Okluky (Česká republika), Folk group Bistritsa Babi (Bulharsko) a sólisté Máté Domján a Deni Domján s jejch doprovodnou hudbou (Maďarsko).

Hlavním posláním programu Dedičstvo národov byla jednak prezentace a ukázka uchovávání a předávání důležitých aspektů lidové kultury, ale i jakési vnitřní srovnání našeho západem ovlivněného folkloru s některými více „zakonzervovanými“ oblastmi Evropy. Tento program nám mimo jiné ukázal, jak důležitá a významná je dramaturgická linie, po které je pořad veden, jak důležité je provázání jednotlivých čísel a samotné sestavení programu jako celku. Toto se autorkám podařilo obratně zvládnout a oba tyto aspekty – zajímavý námět a příjemné provedení – splnily funkci popularizačně-naučného programu na výbornou.

Foto: M. Hrin