Hudební historie barokního Broumovska (1. část)

duben 2014 Kamil Remeš Studie 2014

Vzdělávání v Broumově[1]
Hudební život na Broumovsku byl úzce spojen se vzděláváním v místních školách (latinská škola, Stadt schule, gymnazium), které počaly již od středověku vytvářet bohatou lokální intelektuální tradici. Původní latinská škola, založená roku 1296, vycházela z principů Septem artes Liberales a vyučovaly se na ní oba stupně (trivium i quadrivium). Broumovská škola vedle Chebu a Žatce patřila k nejstarším vzdělávacím ústavům u nás a též později založené gymnázium sehrálo důležitou úlohu formujícího se centra česko/německé a latinské kultury východních Čech. Přestože škola neexistovala kontinuálně, prameny hovoří o jejím rozhodujícím obnovení opatem Wolfgangem Salenderem (Zelenderem) z Prošovic, jenž zde působil v letech 1602-1619. V následujících letech po zvolení opata Benna v r. 1621 se mezi broumovskými reprezentanty počala rodit myšlenka o znovuobnovení klášterního vzdělávacího ústavu, nicméně dlouhou dobu nebylo možno najít odpovídající osobnosti, které by mohly na škole vyučovat. K oficiálnímu obnovení školy došlo až v roce 1624 opatem Johannem Bennem z Falkenberku, kdy klášter nabízel dva stupně vzdělání.[2]

nižší (gymnázium) – studia inferiora (Parva schola – Rudimentorum, Principiorum,Grammatica, Syntaxis)

vyšší (filozofie, teologie) – studia humaniora (Poesis, Rhetorica)

Vzdělávání nabylo tehdy tradiční kanonizované podoby, blízké jezuitské formě gymnaziálního vzdělávání[3], přičemž se jednalo o veřejný typ školy, kdy žáci nemuseli být

primárně vedeni ke kněžství, ačkoliv k němu sami mohli postupně dospět. Těžko dohledat národnostní rozvrstvení studentů, neboť dnes tato lokalita leží přímo na hranici Polska, Čech a „Sudet“, nicméně zde vzdělání nacházely v hojné míře děti místní i vzdálenější intelektuální a společenské elity, často šlechty. Bylo obvyklé, že se tito synové později přiklonili k světským zaměstnáním (lékaři, úředníci, správní zaměstnanci). Patří se připomenout, že během dějin broumovského gymnázia zde jak mezi profesory, tak mezi studenty působila celá řada výjimečných osobností (či se jimi za přispění broumovského gymnázia též stali) nadregionálního dosahu.[4]

Hudební vzdělávání v Broumově
Hudební provoz na Broumovsku lze se založením školy velmi úzce spojit, a ačkoli o konkrétních skladbách nemáme mnoho dokladů, historik řádu Vincenc Maiwald (1863 – 1951) zanechal množství sekundárních svědectví o reáliích hudebního života. Zejména v období po roce 1624, kdy byla škola znovu obnovena, nalézáme již jasné doklady o existenci hudebního dění, později po roce 1700 máme dochované hudebniny, ačkoli ne v takové míře i kvalitě, jak bychom si přáli.

Nejprve bezpochyby dominovala musica choralis, která byla postupně nahrazována hudbou figuralis ve „zlatém“ období kláštera, tj. v letech působení opatů Zinkea, Löbela a Grundmanna.[5] V 80. letech 18. století však opět došlo k odklonu od figurální hudby ve prospěch hudby chorální. Důvodem byla kromě obecných změn světonázorových též změna hudebního myšlení, ale i osobní preference nastupujících představených klášterního dominia (např. opata Stephana Rautestraucha).

Zřetelné hudební doklady lze vystopovat již v období otevření školy v r. 1624, kdy nalezneme první záznamy o hudebním vzdělávání v Broumově. Všem žákům bylo umožněno, s ohledem na jejich vlohy, věnovat se instrumentální hudbě, zvláště pak hře na housle a flétnu.[6] Hudebně nadaní žáci byli jako zpěváci či instrumentalisté poté zváni k hudebnímu provádění bohoslužeb, přičemž ti méně talentovaní se účastnili alespoň jako nižší pomocníci. Opat Tomas Sartorius byl natolik nakloněn uměleckým činnostem a představením, že významnou měrou sám podporoval hudební i dramatickou produkci gymnazistů. Některé výrazné a talentované protagonisty dokonce odměňoval různými dary. Z množství žáků, kteří zde v tomto období studovali zpěv a instrumentální hru, uveďme mimo jiné Benedikta Mayera, do kláštera vstoupivšího v roce 1643, zemřel 20. března 1671. Působil jako kantor či sbormistr gregoriánského zpěvu „Vir spectatissimae gravitatis“. Z dalších hudebníků vynikali: Bernard Klemt, Albert Hessel „In musica organica probe versatus“, jenž zemřel 1680 na mor, Johann Adam Lawetz, zvaný „musicus et componista praeclarus“, v Broumově studoval v roce 1670. Johann Coelestin Burckhard, „In omni fidium differentia versatus“, skladatel, varhaník a učitel hudby. Tobias Augustin Keller, zemřel 28. února 1675, „In Tenore et Violino ad suavitatem musicus“. Johannes Klembt, „Bassista et in tuba ductili quarta Waldhorn[7] versatus“. Lambert Hassel, skladatel, jenž zemřel 8. června 1667.[8] Z tohoto raného období se vlivem častých požárů nedochovaly téměř žádné hudebniny. Nejstarší záznam o velkém požáru v Broumově datujeme k 18. červnu 1664, kdy vyhořel klášter, přičemž pouze interiér kostela zůstal ušetřen. Nově vystavěný objekt kláštera žel již 13. července 1684 opět podlehl ohni. Opat Thomas Sartorius píše: „Meliorem fortunam faveo succesori.“ Všichni z hvězdné čtveřice broumovsko - břevnovských opatů v barokním období byli velkými podporovateli vzdělanosti, úrovně gymnázia i výuky hudby.

Tím skutečně nejvýraznějším byl bezesporu Friedrich Grundmann (1752-1772). Žáci, kteří se tou dobou věnovali zpěvu, dostávali ve škole zadarmo potřebné vybavení. Dále jim byla nabízena možnost vzdělávat se v instrumentální hudbě, zvláště houslích a flétně, což bylo dle dochovaných svědectví velmi vhodné pro ty, kteří mutovali „voce sonora“.[9] Nejslavnějším obdobím gymnázia bylo z hudebního pohledu období 17. a především 18. století, kdy z gymnázia postupně vznikl též hudebně vzdělávací „institut“. Na Grundmannův podnět došlo k vytvoření oficiální hudební školy. Významnou roli hrálo sociální hledisko, kdy opat chtěl podporovat talentované a nemajetné. Z podobných sociálních poměrů vzešel on sám, takže nebylo náhodou, že jeho ideou bylo otevřít vzdělání všem, kteří mají hudební předpoklady, bez ohledu na původ. Grundmann se s oblibou sám velice často účastnil gymnaziálních produkcí a v místě se stalo tradicí prostřednictvím her a hudebních kompozicí blahopřát k různým jubileím - zvláště opatu Grundmannovi. Broumovské gymnázium dokázalo své žáky hudbě vyučit natolik, že studenti, kteří přešli na studia do Prahy či jinam, si díky svým dovednostem mohli přivydělávat zpěvem či hrou na housle, varhany apod.

Bohatý je rovněž zástup absolventů hudebního vzdělání, které můžeme dohledat v záznamech řady kůrů v Čechách i v cizině na pozicích instrumentalistů, skladatelů i ředitelů kůru. Pro výuku hudby opat Grundmann získal laického hudebníka a učitele Františka Xavera Černého, který zde působil od roku 1755 až do své smrti v roce 1777 a každoročně nechal zapsat 20 studentů ke kurzu figurální hudby. O této výuce bohužel nemáme podrobnějších zpráv, ale dle fragmentárních zdrojů prozatím víme tolik, že Černý řídil sbor a dva žáky týdně vyučoval hudbě.[10] To, že měl Černý kromě kapelnické funkce též pedagogické povinnosti, je v pramenech posuzováno velice příznivě.[11] Zdali sám ovládal hru na nějaké hudební nástroje, prozatím nejsme schopni říci, stejně tak jako není podložená domněnka o jeho výuce harmonie a generálbasu. Nadaní studenti gymnázia se tedy vedle studia běžných gymnaziálních předmětů vzdělávali i ve zpěvu či hře na instrumenty, a dle potřeb se podíleli na nácviku a provozovaní mešní nebo jiné duchovní hudby. To v praxi přinášelo řadu organizačních problémů, neboť byli studenti tradičně rozděleni do jednotlivých tříd a hudbě se věnovala až čtvrtina z nich. Protože je takto profesoři nemohli vyučovat odpovídajícím způsobem, docházelo k častému přerušování výuky, zvláště když v kostele probíhaly mše, nešpory, litanie nebo nějaký výroční či sváteční den, doprovázený figurální hudbou.[12] Pak se někdy stávalo, že na výuku poetiky a rétoriky bylo již tak málo času, že žáci byli natolik unaveni a ospalí, že přímo „zívali“ (ad oscitandum).

V éře kapelnictví F. X. Černého byla rovněž určitá skupina studentů nápomocná s vytvářením notových kopií, kdy jim tato činnost kromě dobrého pocitu z vykonané práce pro druhé pomáhala procvičovat fantazii, hudební teorii i kompozici.[13] I přes těžkosti způsobené sedmiletou válkou opat Grundmann velmi intenzivně podporoval výstavbu konventu pro studenty. Ten byl hotov v roce 1767. Před dokončením byli studenti umístěni v provizorních podmínkách (například u vybraných broumovských rodin). Pro výuku byl Černý nucen zajistit si dostatek žáků, což se ne vždy dařilo splnit. Žáci většinou pocházeli z nedalekého okolí Broumovska a Kladska, kde byly běžně organizovány nábory mladíků. Původním domovem studentů byly ovšem i vzdálenější kouty Slezska. P. Celestin Scholz v roce 1783 zpětně popisuje, jak on sám v letech 1763-1764 na gymnáziu studoval.[14] Lamentuje nad velkým úbytkem a všeobecným nedostatkem studentů hudby, nejspíše ve spojitosti se slezskými válkami. Soudobí klášterní historikové přesto hovoří o tom, že i přes jisté obtíže si v době opata Grundmanna gymnázium postupně získávalo vysoký kredit: „Také broumovské gymnázium…dosáhlo díky jeho přišedším vzdělaným, snaživým a přičinlivým profesorům takové proslulosti, že silný příliv studentů a nedostatek pohodlného ubytování ve městě přiměly opata zřídit v roce 1767 v klášteře konvent, do kterého byli přijati klášterní zpěváci (choralisté). Do čela konventu postavil jako prefekta (představeného) svého tajemníka Jakoba Chmela. Chovanci zde získali svědomitou mravní výchovou důkladné vzdělání nejen v gymnaziálních předmětech, ale také ve zpěvu a hudbě, v čemž dělali takové pokroky, že za své výkony při výročních vystoupeních v náboženských operách a hudebních dramatech dosáhli všeobecného uznání.“[15]

Po josefínských reformách a v 19. a 20. století klášter ztratil svoji dominantní společenskou úlohu a stal se již pouze řádovým společenstvím, zprostředkovávajícím církevní provoz a vzdělání, bez významnějších hudebních aktivit. V roce 1939 byl na období 2. sv. války uzavřen nacisty, po roce 1948 řeholníci klášter nedobrovolně opustili a ten se stal internačním táborem pro kněze a řeholníky různých řádů. V současnosti není klášter osazen řeholní komunitou.