Hudební historie barokního Broumovska (2. část) – skladatelské osobnosti, hudební provoz

květen 2014 Kamil Remeš Studie 2014

Funkční období Othmara Zinkea (1700-1738)
Opat Othmar Zinke byl prvním ze slavné trojice opatů zaslouživších se o výrazné pozvednutí duchovní i hmotné úrovně celého dominia. Hudební prameny z tohoto období jsou nicméně velmi kusé a až na zápisy z matrik a farních kronik podávají pouze nejasný obraz. Dle jejich informací lze ale konstatovat, že figurální hudbě[2] na broumovských kůrech byla věnována zvýšená pozornost, přičemž výukou přibližně 50 žáků bylo připravováno k hudební praxi dostatečné množství zpěváků a instrumentalistů, takže produkce byly většinou zajišťovány instrumentalisty a zpěváky z vlastních zdrojů.[3] Již Zinkeho předchůdce Sartorius hovoří o tom, že je třeba chrámovou hudbu udržovat systematickou hudební výchovou. Lze tedy předpokládat, že úroveň figurální hudby byla již na počátku 18. století velmi nadprůměrná, o čemž vypovídají mj. regule opata Zinkea z roku 1706. V poměrně obsáhlém latinském textu se lze kromě předpisů k provozu hudby[4] mj. setkat s unikátní informací, která dala vzniknout hypotéze, vztahující se k osobnosti známého pražského benediktinského lékaře a též komponisty Jana Ignáce Františka Vojty.

[...praesertim Reverendissimi Domini, juxta cujusvis affectum ad carta Musicalia se regule: competenter producat. Mottetas à D[omi]no Voita[5] fantas vigilanter custodiat, simul collctas specifice, nulliq[ve] communicet, vel evulget.] Sic omnia fiant debitè, accuratè&cum dekore, ita A[nno] 1706. 19 Jan[uarii] Braunae Othmarus Abbas.“[6]

Mezi nejstarší známé skladby z tohoto období patří díla uvedená právě jménem Voita. Prameny hovoří, že v Břevnově působil jako rodinný lékař jistý Dr. Vojta.[7] Tento skladatel je pravděpodobně oním lékařem, jenž okolo roku 1700 u benediktinů působil. Jan Ignác František Vojta se narodil před rokem 1660, zemřel před rokem 1725, vzdělání získal v jezuitském semináři sv. Václava na Starém Městě v Praze, později na univerzitě studoval filozofii a medicínu. V archivu broumovského ani břevnovského kláštera se v Zinkeho regulích uvedené moteto ani jiná Vojty skladba žel nevyskytuje.[8]

P. Gunther Jacob (1685–1734), komponista a regenschori v kostele sv. Mikuláše na Starém Městě je v současnosti mezi našimi muzikology již poměrně známou osobností. Tohoto varhaníka a skladatele můžeme směle zařadit k nejpozoruhodnějším autorům Břevnovsko–broumovského okruhu a nejlepším skladatelům, kteří v té době v českých zemích působili. Pocházel ze západních Čech a již v mládí, nejprve jako žák začal působit v benediktinském klášteře sv. Mikuláše na Starém Městě pražském. Je autorem okolo 30 mší, 30 ofertorií, 40 graduale, ale i řady requiem, litanií a pastorel. Ceněna jsou zejména jeho oratoria a sepolkra. Jacob zemřel 21. března 1734. Jeho úmrtí je zapsáno v broumovském nekrologu slovy: „21./III. 1734 Guntherus Jacob, R. P. Guntherus Iacob, Prof. ad S. Nicolaum Vetero Pragae aet. 49. Prof. 24. Socerd. 20. Notarius Apostolicus, insignis Componista.“^[9] Dílem Gunthera Jacoba i dalšími barokními skladateli břevnovského kláštera se systematicky zabývá muzikolog a varhaník Robert Hugo, který se stal iniciátorem řady rekonstrukcí a obnovených premiér jeho děl.[10] Dochované dílo G. Jacoba v rámci Broumova obsahuje pouze dvě skladby, jež jsou uloženy v broumovském fondu (ABrokK).[11] Autorem opisu obou je Fr. Georg Haubner, pozdější regenschori z Břevnova.^[12]

Anton Coelestin Menzel (zemřel 1740, narozen ve Vižňově) byl v roce 1699 studentem klášterního gymnázia. Později působil jako klášterní varhaník a od roku 1707^[13] sám ve funkci učitele, později rektora městské školy v Broumově (Stadtschule). Anton Coelestin Menzel nebyl pouze regionálním skladatelem, neboť s jeho skladbami se lze setkat, kromě čtyřech děl, nelezených v Broumově a uložených ve fondu (ABroK), i v jiných známých archivech, například v Kosmonosích.<sup>[14]

Skladatel Jonas Coelestin Burkhardt, působil jako ředitel broumovské městské školy (ludirector) a též jako varhaník. Studentská léta prožil na gymnáziu v Broumově a do povědomí se zapsal jedinou dochovanou skladbou, jež patří k broumovské sbírce (ABrokK).[15] Dle kronikáře broumovského gymnázia šlo o hudebníka schopného hrát na všechny smyčcové nástroje, šikovného jak v gregoriánském chorálu, tak ve figurálním zpěvu též autorovi řady skladeb.[16] Mezi dalšími autory uveďme Johanna Klembta (…cca 1700), basistu a zkušeného pozounistu[17], dále Johanna Pfeiffera (…cca. 1690), Tobias Kellera (cca. 1700).</sup>Není nikterak výjimečně, že díky bouřlivému ekonomickému rozvoji břevnovsko - broumovského opatství si na začátku 18. století klášter mohl dovolit provozovat hudbu moderní, takže starší skladby se rychle stahovaly z repertoáru a byly obměňovány novými, v tomto období tudíž máme poměrně málo dochovaných hudebnin. Hudební sbírka byla systematicky vedena až od 50. let 18. století obzvláště zásluhou skladatele Františka Xavera Černého.

Funkční období Benno Löbela (1738–1751)
Opatovi Benno Löbelovi patří zásadní zásluha v oblasti rozvoje gymnázia a místní klášterní vzdělanosti. Během modernizace klášterního komplexu dal vystavět novou budovu gymnázia. Jeho nesplněným snem se ovšem stal projekt na zřízení „benediktinské akademie“, jež měla být střediskem pro vzdělávání šlechtické mládeže v rámci celého Českého království. Z pohledu organizace hudebního provozu opat Löbel navázal na svého předchůdce Zinkea jistým odklonem od provozování figurální hudby ve prospěch chorální.[18]

Dle pramenů musel být tehdejší hudební život na Broumovsku velmi čilý. V letech 1742–1743 byl ředitelem kůru P. Erasmus Mentzel, v pozdějších letech ho pravděpodobně nahradil P. Romanu. Nejvýznamnějším skladatelem a regenschorim tohoto období byl Valentin Fechner (1725?–1801), jenž byl profesí regenschori v kostele sv. Petra a Pavla, nicméně počet dochovaných skladeb tohoto autora je velice nízký. Důvodem byl požár, který v roce 1757 zachvátil celý Broumov. Při tomto požáru vzala za své převážná část Fechnerova díla, přičemž do dnešních dnů broumovský fond (ABrokK) obsahuje 3 skladby a archiv broumovského kostela Petra a Pavla (AKPaP) 4 díla.[19]

Funkční období Friedricha Grundmanna (1752–1772)
Jubilejní 50. opat Břevnovsko-broumovského opatství měl v osobnostech jako Ignatius Friedrich, Romanus Meherle a Matheus Zeeh studnici hudebníků, kteří se s mimořádným osobním vkladem starali o další existenci a rozvoj figurální hudby. Existuje i přehled dalších hudebníků, kteří v této době studovali broumovské gymnázium. V seznamu jsou uvedení mezi jinými Franz Brüder (varhaník a altista), Josef Ježek (trumpetista), kteří v letech 1753 či 1754 gymnázium zakončili.Studentem broumovského gymnázia byl v letech 1754–1759 rovněž Ignaz Nitsch, pozdější chrámový skladatel a varhaník v emauzském klášteře a v kostele sv. Štěpána na Malé Straně. Profesor teologie Bonifatius Schleichert, od roku 1769 regenschori v Břevnově, jenž v broumovském gymnáziu studoval hru na housle v letech 1754–1756. Nabyté dovednosti uvedl v roce 1759 jako nabídku pro přijetí do řádu (nazýval se „lingua Germanus Musicus Fidicen“). Jeho bratr Josef, pozdější P. Aegidus Schleichert,[20] žádal opata Grundmanna o přijetí do řádu coby hobojista a zpěvák.

Mezi další osobnosti, které v Broumově okolo roku 1750 studovaly, patřily P. Václav Ježek a Augustýn Šenkýř, rodák z Dobrušky, působící v emauzském klášteře. O tomto hudebníkovi Dlabačův slovník hovoří jako o umělci, ovládajícím umění hry na varhany, na housle i na violu da gamba. Velkou zásluhu na zlepšení úrovně chrámové hudby v Broumově měl od r. 1740 P. Ignatius Friedrich von Friedenburg. Narodil se 15. 6. 1719 v zámožné pražské rodině. Dle Dlabače byl „vznešený houslista a violoncellista“. V letech 1734–1735 se učil u Jana Stamice. Dlabač dále píše… „Friedrich byl benediktin u sv. Markéty a když se seznámil se známým Stamicem, dostal od něj počátky ve hře na violoncello, které bylo jeho nejoblíbenějším nástrojem v takové šíři, že mohl i nejtěžší koncerty od Stamice hrát velikou šikovností.“[21] P. Friedrich svoji službu započal v klášteře v Legnickém Poli. Císař Friedrich II. hudebníka pozval záhy do svých služeb jako učitele zpěvu a hry na housle. Tehdy P. Friedrich již napsal několik sólových skladeb a partit pro violoncello. V roce 1754 jej povolal opat Grundmann do Broumova vykonávat funkci regenschoriho, kterou zastával až do roku 1758. P. Fridrich byl jako církevní skladatel pravděpodobně ceněn, neboť se jeho díla hrála kromě Broumova též v Břevnově, Legnickém Poli i jiných slezských klášterech. P. Friedrich zemřel 7. 2. 1788 v Rajhradě. Dílo, nalezené v Broumově čítá v současnosti 5 skladeb a všechny eviduje (ABrokK) v Praze.^[22]

Mezi dalšími duchovními věnujícími se hudbě, kteří kolem roku 1750 v Broumově působili, byl kromě Stephana Rautenstraucha i vynikající houslista a skladatel Laurentius Wessely (od roku 1754 pokračoval ve studiu v Praze v břevnovském klášteře).

Osobnost skladatele Františka Xavera Černého (1734–1777)
„Rok 1755 znamená radikální obrat v organizaci broumovské chrámové hudby. Opat Grundmann jmenoval na místo kapelníka mladého světského hudebníka Františka Xavera Černého, který nepatřil řádu.“ [23] Životopisná data, stejně jako bližší informace o životě tohoto pozapomenutého skladatele a kapelníka, nejsou prozatím příliš jasná. Jedinou doposud zjištěnou zmínkou o životních událostech F. X. Černého je záznam v úmrtní matrice k 9. říjnu 1777 [24] Černý tedy zemřel v broumovském domě číslo 207 ve věku 44 let[25] a 9. října 1777 byl v městském kostele svatého Petra a Pavla uctěn při zádušní mši a pohřben na městském hřbitově. Narodil se pravděpodobně v Hostomicích u Berouna. Nedaleko od Hostomic se nachází benediktinský klášter Svatý Jan pod Skalou, který mohl být Černého prvním hudebním působištěm. S největší pravděpodobností zde od roku 1743 také zpíval. Základy humanitního vzdělání mohl získat v břevnovském klášteře v Praze, ve kterém rovněž jako zpěváček působil.[26]

Později, v padesátých letech 18. století, studoval filozofii na Pražské univerzitě. František Černý tedy studoval filosofii dva roky a v létě 1755 opustil univerzitu s největší pravděpodobností bez akademického uzavření bakalářského studia, což tehdy bývalo obvyklé. Není jasné, z jakého důvodu opat Grundmann jmenoval kapelníkem laického hudebníka, jenž nepatřil řádu. Pravděpodobně byla důvodem snaha stabilizovat hudební sekci kláštera, neboť v minulosti docházelo z neznámých důvodů k častým výměnám kapelníků. Nicméně již v období 1753–1755 opat Grundmann Černého znal a cenil si jeho hudebních dovedností. Úlohu zde mohla sehrát též návštěva Marie Terezie a Františka I. 25. srpna 1754 v břevnovském klášteře, kdy se Černý aktivně zúčastnil hudební akademie. Černý byl jmenován do funkce „Magister Capella figuralis in Braunau“[27] v říjnu 1755. Do dnešních dnů neznáme způsob organizace rozdělení pracovních povinností mezi kapelníka a regenschoriho. Klášterním varhaníkem v letech působení Černého byl Joseph Gramer z Božanova (1725–1795), nastoupivší do svého úřadu ještě před příchodem Černého.

V roce 1757 v Broumově vypukl rozsáhlý požár, který zničil velkou část města, včetně klášterního gymnázia a studentského divadla. Prameny hovoří rovněž o totální zkáze hudebnin a klášterního hudebního instrumentáře. Požáru unikl pouze klášterní kostel a knihovna. Je více než pravděpodobné, že ztráty na majetku utrpěl i F. X. Černý. Navzdory požáru a válečným událostem se Černý snažil hudbu v klášteře dále rozvíjet. Dokladem jsou uchované účty, uvádějící tehdejší výdaje za hudební nástroje a příslušenství (struny). V roce 1768 předal F. X. Černý funkci kapelníka svému dosavadnímu regentu chori P. Güntheru Nommesimu,[28] který byl rovněž znamenitým hudebníkem a organizátorem. Stávající hudební život se ale po nástupu Nommesiho bohužel již nepodařilo udržet a tím skončila nejslavnější éra broumovských kůrů. František Xaver Černý zemřel v Broumově 9. října 1777.

Broumovská sbírka hudebnin
Sbírka je v zásadě lokalizována do „dvou“ míst. Jedná se o klášterní sbírku (primárně muzeum hudby) Ze sbírky hudebnin, kterou Černý v letech 1755–1777 v broumovském klášteře vytvořil, se do dnešních dnů dochovalo dle Klinkhammera 385 skladeb.[29] Klinkhammerův soupis ovšem obsahuje díla uložená v archivech břevnovského a broumovského kláštera, nikoli v archivu kostela sv. Petra a Pavla v Broumově. Navíc další hudebniny jsou umístěny v okolních farách či jiných objektech blízkého regionu. Černého sběratelská činnost se opírala o řadu věhlasných skladatelů. Mezi ty české patřil zejména František Xaver Brixi, jehož skladby zabírají takřka polovinu sbírky. Toto je ovšem i tak pouze malá část celkového počtu hudebnin, které kdy byly v Broumově v hudebním provozu k dispozici, neboť byla sbírka rozšiřována i dále po Černého smrti.

Druhá část sbírky je uložena v archivu kúru broumovského farního kostela Petra a Pavla, která dnešních dnů čítá 433 položek[30] (převážně opisy). Obě sbírky zahrnují hudbu od pozdního 17. st. až do počátku 20. století. Černý počal sbírku vytvářet již krátce po nástupu do funkce kapelníka. Současný konvolut obsahuje i množství Černého vlastních skladeb, charakteristických vlivem F. X. Brixiho a jiných autorů předklasicismu či raného klasicismu.

Přestože se František Xaver Černý nedožil vysokého věku, systematicky založil a zanechal svým pokračovatelům v broumovském klášteře poměrně rozsáhlou sbírku hudebnin. Noty signoval kryptogramem – F X Cz CM (Franciscus Xaverius Czerny Capelae Magister). Jak je známo, jeho první opis vznikl již měsíc po nástupu do nové funkce, tedy v listopadu 1755. Jednalo se o Offertorium skladatele Giussepa Swobody. Černý se zde podepsal „Ex jMusical[ibus] Francisci CZERNY pt: Capellae Magistri Braunae ad St. Adalbertum die 7 9bris Ao 1755.

Pro Čechy bylo v 18. století ještě velice obvyklé prosté přepisování hudebnin, i když nebylo pravidlem. Souviselo to zejména s relativně slabě rozvinutým hudebním provozem – trhem, tj. tisk byl zde velmi nerentabilní. Styk existoval zejména mezi spřízněnými kláštery (např. Břevnov – Rajhrad – Broumov - Legnické Pole). Vzhledem k ambicím F. X. Černého nebylo zhotovování kopií hudebních děl v silách jednoho člověka a tudíž se těchto úkonů začali chápat sami studenti, kteří přepisování hudebnin využívali k procvičení hudební teorie a kompozice.[31] Kromě skladeb F. X. Černého[32], jež jsou charakteristické poměrně virtuózními party (housle, dechové nástroje, tympány, zpěv) a řady anonymních děl zde byla nalezena tvorba těchto autorů:[33]

Místa k provozování broumovské hudby
V Broumově se nachází několik kostelů[34], přičemž nejvýznamnější z hlediska dobového hudebního provozu byly: Klášterní kostel sv. Vojtěcha- nejmajestátnější broumovský kostel, ve kterém se odehrávaly nejdůležitější hudební produkce, spjaté s řádem. Tento kostel je opatřen varhanami, jejichž historie sahá až do roku 1405. V roce 1653 došlo k jejich obnově. Varhany tehdy obsahovaly 2 manuály a 24 rejstříků. Autorem nástroje byl Johann Hoferichter ze slezské Legnice (nedaleko Legnického Pole). Později byly nahrazeny nástrojem novým se 3 manuály a 31 rejstříky (varhanář Theodor Agadoni z Halle). Důkladná rekonstrukce byla provedena až ve 20. století.

Děkanský (farní) kostel sv. Petra a Pavla byl původním městským kostelem založeným v roce 1258 současně s městem, formálně byl podřízen klášteru, přičemž existuje řada dochovaných stejných skladeb (opisů), nalezených v obou kostelích (často rozdílných např. v obsazení apod.), což dokládá zřetelné vazby mezi oběma kostely. Míra této spolupráce je nám bohužel neznámá. Varhany v děkanském kostele sv. Petra a Pavla byly zhotoveny kolem roku 1700 pravděpodobně broumovským varhanářem Tobiášem Meissnerem. Původně se jednalo ojednomanuálový nástroj. Generální oprava varhan byla počata v 90. letech a dokončil ji v roce 2003 ing. Vladimír Hrubý. V kostele se nachází do dnešních dnů důkladněji systematicky nezpracovaný notový archiv (AKPaP), který v budoucnu stav bádání o hudbě v Broumově dále rozšíří.

Zesvětštění hudebního života v Broumově
Po roce 1783, kdy v souvislosti s vydáním dekretu, kterým Josef II. velmi razantně omezil vliv katolické církve, podíl hudby v liturgii klesl. Toto omezení sice nebylo vždy důsledně dodržováno, ovšem v případě Broumova lze říci, že v následujícím období stoupala poptávka spíše po drobnějších chrámových skladbách, jako jsou různá offertoria, moteta apod. Došlo tedy k odklonu od tehdy populárních Brixiho obsáhlých skladeb typu mší a nešpor. Od této doby lze také zaznamenat pokles významu broumovského kláštera, který pramení z kromě výše uvedených josefínských reforem také z obecných změn společenského klimatu. Závěrem uveďme ještě přehled dalších výrazných osobnosti regionu pozdějších let.[35]