Kniha Jennifer Shryane – Blixa Bargeld and Einstürzende Neubauten: German Experimental Music

Andrea Bodnárová Studie 2015

První verze knihy byla publikována jako doktorská dizertace na University of Liverpool v roce 2009 pod názvem Evading do-re-mi: Destruction and utopia: A study of Einstürzende Neubauten a mírně pozměněnou verzi vydalo vydavatelství Ashgate v roce 2011. Kromě změněného názvu samotné publikace a kapitol verze z 2011 obsahuje i krátký předslov Blixy Bargelda. Samotná struktura knihy a kapitol je zajímavá svou propojeností s filozofií kapely a neustále se točí kolem proměny pomocí destrukce. Kniha je rozdělená na tři celky: „Context for Destruction“, „Performing Destruction“ a „Performing Reconstruction“. Kapela Einstürzende Neubauten je silně propojená s architekturou a to ne jenom názvem a struktura knihy je také velmi „architektonická“.

První celek „Context for Destruction“ se zabývá kontextem a úvodem do problematiky, komentuje vlivy a problematickou definici a zařazení kapely do jakéhokoliv žánru. Tato část je spíš sumarizující než analytická, i když si Shryane často klade otázky ohledně historických a filozofických paralel a vlivů. Nadpisy jednotlivých kapitol obsahují citáty, které ne vždy přímo souvisí se samotnými vlivy nebo kapelou, ale často se odkazují na volné popkulturní asociace, což dodává knížce „fanouškovský“ charakter. K tomu přispívá obrazový materiál, který obsahuje vícero fotografií pořízené samotnou autorkou anebo jejím manželem na koncertech. Shryane se dále snaží najít souvislosti a kontext Einstürzende Neubauten v rámci německé hudby. Opírá se při tom primárně o vyjádření kapely v různých rozhovorech a celkový závěr je nejasný. V tomhle se možná ukazuje specifičnost Neubauten a jejich hudby, u které najdeme paralely s mnoha hudebníky zpětně, ale je otázkou jestli tam skutečně byly, anebo je tam jenom chceme vidět. V poslední kapitole první části autorka vyzdvihuje důležitost lokality západního Berlína, od demografie přes architekturu až po politickou situaci. Hledá paralely mezi fyzickou a hudební destrukcí, znovu však zůstává převážně u popisu a závěr nechává otevřený.

Část druhá „Performing Destruction“ obsahuje pět kapitol, jejichž názvy odkazují na výběrovky největších hitů Neubauten Strategies against Architecture I-IV a jsou to „Strategies against Body“, „Corner“, „Voice“, „Scream“ a „Text“. Tyto kapitoly velmi podrobně analyzují všechny možné aspekty „strategie“ Einstürzende Neubauten a celkově jsou velmi přínosné pro pochopení Neubauten jako hudebního seskupení. Nutno podotknout, že tady nenastává rozbor samotné hudby z hlediska kompozice anebo harmonie, což by v případě této publikace bylo možná i nadbytečné. Autorka se na problém dívá spíš z hlediska performance, která je klíčovým aspektem tvorby Einstürzende Neubauten již od jejich počátků, kdy fungovali jako volné seskupení tvořící hudební performance. Tenhle přístup je charakteristický pro mnohé umělce alternativní scény západního Berlína a souvisí určitým způsobem s kulturou destrukce – fyzické destrukce, která byla všude kolem, destrukce konvencí, destrukce tradičních seskupení a destrukce hudby. Je to tato destrukce, na kterou Shryane odkazuje v názvech tří celků knihy.

Nehudební názvy kapitol dávají smysl v kontextu tvorby kapely. Shryane se ve druhé části znovu věnuje vlivům, tentokrát však místo popisování podrobně analyzuje. Mezi nejpřínosnější kapitoly dle mého názoru patří „Strategies against Voice“ a „Strategies against Text“, což jsou jedny z nejvýraznějších znaků tvorby Neubauten, které je odlišují od jiných hudebních seskupení. Samotné rozhodnutí rozdělit zpěv do více kapitol (kapitola „Strategies against Scream“) je zajímavé a ukazuje míru důležitosti, kterou mu autorka přikládá. Obě kapitoly se hodně věnují lingvistickému aspektu tvorby a textu a ukazují, jak velmi je pro jejich tvorbu důležitá samotná němčina a její jazykové vlastnosti. I když Einstürzende Neubauten později začali častěji využívat angličtinu, němčina vždy byla a bude jejich primárním vyjadřovacím prostředkem. Hudební vlastnosti jazyka, na kterých Neubauten staví svou hudební produkci, jsou podle Shryane také možným vysvětlením toho, proč se tolik fanoušků Neubauten zamiluje do němčiny, i když ji předtím třeba nenáviděli.

Jedním ze zajímavých postupů Shryane je její snaha propojení „všeho se vším“, odrážející charakter hudby. Kromě snahy najít vlivy „v každém koutu“ od filozofie až po demolici v kapitole „Strategies against the Scream“ navrhuje k pochopení funkce křiku v rámci tvorby Neubauten využít techniky Rudolpha Labana Efforts and Qualities využívanou k výuce tance a pohybu. Tomuto aspektu se však pak nevěnuje příliš podrobně, což je trochu škoda.

V závěrečné, třetí části knihy se Shryane věnuje Supporter programu, který Einstürzende Neubauten v letech 2002-2007 využívali k financování tvorby a bližšímu kontaktu s fanoušky („supporters“). Program měl tři fáze a autorka byla také jeho součástí jako supporter. Její osobní zkušenost a náhled dodává této sekci obzvlášť unikátní ráz, i když se občas nastoluje otázka, jestli její velký obdiv ke kapele nezaslepil její kritický úsudek. Shryane se tyhle pochybnosti snaží eliminovat přístupem k informacím z více stran, jmenovitě rozhovory s Erin Zhu (jednou z koordinátorek programu a manželkou Bargelda), Blixou Bargeldem , Andreou Schmid (manažerka Neubauten v letech 2000-2010) a jinými supporters. V úplném závěru knihy se autorka pokusila vytvořit kompletní katalog tvorby Neubauten (včetně bootlegů, videí a dokumentů) od počátku až do roku 2009, kdy vydala text jako dizertaci. Jistě i díky častému „otravování“ Blixy Bargelda a jiných je katalog velmi podrobný, i když v něm samozřejmě chybí věci vydané po roce 2009, jmenovitě konceptuální album Lament z loňska a dokument B-Movie: Lust and Sound in West Berlin, který měl premiéru letos na festivalu Berlinale.

K získání požadovaných informací se Shryane snažila co nejvíc využít možnosti osobních rozhovorů hlavně s Blixou Bargeldem. Tohle jí bylo ulehčeno i účastí na Supporter programu, kde měla možnost osobního kontaktu s členy a přáteli Neubauten, většina rozhovorů se také datuje do tohoto rozmezí. Také je patrná podrobná znalost všech možných umělců v pozadí a filozofických vlivů. Je zjevné, že autorka se sama snaží stoprocentně pochopit to „monstrum“, o kterém píše a tohle pnutí do víru vtahuje i čitatele. Bylo by také zajímavé a přínosné, kdyby autorka věnovala prostor i organologickému aspektu tvorby Neubauten, ne jenom z důvodu jejich neobvyklého využití tradičních nástrojů, ale také kvůli jejich přístupu „všechno je nástroj“. Je však jasné, že v jedné krátké publikaci není prostor na úplně všechno.

Dojem lehce kazí četné překlepy. Mezi prvními stránkami výtisku, který jsem si půjčila z knihovny je vložený papírek, na kterém jsou vypsané opakující se překlepy a jejich správné verze (název albumu Haus der Lüge je často napsaný jako Lüga), je tam však i mnoho jednorázových překlepů, které jsou občas iritující, jindy úsměvné. Obzvlášť vtipná je zacyklená poznámka pod čarou číslo 46 na straně 135, která odkazuje sama na sebe (z kontextu je jasné, že má odkazovat na poznámku 43).

Publikace Jennifer Shryane Blixa Bargeld and Einstürzende Neubauten: German Experimental Music je bezpochyby velmi přínosnou pro všechny nadšence experimentální hudby a fanoušky Einstürzende Neubauten. Navzdory zaváháním autorka poskytuje podrobný vhled do tvorby tohoto seskupení a bylo by zajímavé zjistit, jestli tahle publikace uspokojila její nutkání po poznání, anebo je pořád „infikovaná“. V dokumentu Mein Leben z roku 2008 se Blixa Bargeld vyjádřil: „I make a difference between unhappy and unsatisfied. I’m always unsatisfied.“ a v souvislosti s tímto výrokem doufám, že autorka i čitatelé zůstanou „infikovaní“ virusem nespokojenosti a nestálosti Einstürzende Neubauten.

Literatura:

Shryane, Jennifer. Blixa Bargeld and Einstürzende Neubauten German Experimental Music : Evading Do-re-mi. Burlington, VT: Ashgate, 2011.

Psáno do předmětu doc. Beka VH_103 Metodologie hudební vědy, jaro 2015.