Náhled do hudební historie kostela sv. Petra a Pavla v Tasově

Historie tasovské farnosti
O historii Tasova podrobně píše P. Augustin Kratochvíl v knize Velkomeziříčský okres[1] vydané v roce 1907. Kromě zeměpisného a historického popisu, podává podrobnou zprávu o kostele sv. Petra a Pavla. První písemnou zmínkou o Tasově je písemná smlouva uložená v zemských deskách a pochází z roku 1233. Vlastníkem Tasova se tehdy stal Záviš z Tasova. První zmínka o faře a kostele sv. Petra a Pavla se uvádí už v r. 1341, kdy Tasov byl sídlem děkanství, které bylo velice rozsáhlé. O druhé faře se hovoří od r. 1440. Ještě r. 1560 jsou v Tasově uváděny dvě fary a tři kostely. Ale již v r. 1572 měl Tasov pouze faru jednu, která později vlivem reformace zanikla. Tasov patřil až do r. 1662 do Rudíkova a poté do r. 1734 do Budišova. Tohoto roku byla v Tasově zřízena lokálie, která v r. 1785 byla povýšena na samostatnou faru. Kostel sv. Václava stával před někdejším panským dvorem, dnes u budovy základní školy. Roku 1785 byl zrušen a rozbořen. Kostel sv. Jiří zanikl v druhé polovině 16. století. Stával na místě nynější farské zahrady.

Kostel sv. Petra a Pavla a kostel sv. Václava měly své vlastní samostatné duchovní správy. Třetí kostel, zasvěcený sv. Jiří, byl kostel filiální. V roce 2008 inicioval místní farář P. Pavel Augustin Kryl archeologický průzkum, který měl za cíl hledat původní kostel sv. Jiří na tasovské faře. V průběhu prací byly objeveny základy rotundy ze 13. století. Tato rotunda byla pravděpodobně soukromým kostelíkem jako součást šlechtického sídla. Až po několika desetiletích zde byl vystaven románsko-gotický kostel sv. Jiří, který byl dále v 18. století přestaven na faru a funkci farního kostela převzal kostel sv. Petra a Pavla.[2] Tato stavba má gotické jádro a její nejstarší část pochází z 12. století. Barokně byla přebudována v letech 1728-30. Iniciátorem této přestavby byl Josef Ignác hrabě z Paaru (31. 5. 1660–22. 12. 1735)[3], který do Budišova přišel s chotí Marií Annou, rozenou Valdštejnovou (?–15. 6. 1744) ke konci roku 1715. K rozsáhlému presbytáři byly přistavěny ostatní části chrámu. Gotický ráz presbytáře však byl porušen tím, že byla zazděna gotická okna a gotická klenba byla nahrazena klenbou valenou, tím byl vzhled presbytáře přizpůsoben vzhledu ostatních části chrámu. Stěny a klenba gotického presbytáře byly zdobeny bohatými freskami. Nynější výzdoba chrámu je velmi bohatá. Jsou to především tři oltáře, které jsou zasvěceny sv. Petru a Pavlu, Panně Marii Lurdské a sv. Kříži.

Hlavní oltář je ozdoben kopií vzácného obrazu „Loučení sv. Petra a Pavla před smrtí“. V chrámové lodi je dalších šest velkých nástěnných obrazů představujících sv. Jana Nepomuckého, sv. Annu, sv. Barboru a sv. Josefa. V interiéru jsou řezbářsky bohatě zdobené kostelní lavice z r. 1680. Obrazy tvoří krásný doplněk vnitřní výzdoby chrámu. Jejich tvůrcem je malíř Ondřej Kuběcký. Obrazy byly namalovány v době přestavby kostela tj. r. 1728 až 1730. Vlastní historii má velmi vzácný obraz sv. Václava, který pochází z někdejšího tasovského kostela sv. Václava. Po rozboření tohoto kostela byl obraz darován kostelu v nedaleké Rudě, odkud byl r. 1898 odkoupen a vrácen zpět do Tasova. Ve farním kostele se nachází další tři vzácné mariánské obrazy, z nichž zvláště cenná je dřevořezba „Panna Maria Tasovská“. Věž kostela je osazena dvěma zvony z let 1483 a 1555. V polovině výšky věže jsou po stranách umístěny dvě kamenné sochy sv. Petra a Pavla z doby budování nynějšího kostela.

První zmínky o kostele sv. Petra a Pavla v Tasově po jeho barokních úpravách se nacházejí v topografických knihách Gregora Wolného. Ve spisu Die Markgrafschaft Mähren z roku 1842 píše Wolny o osazení tří zvonů na nově postavené věži v letech 1728-31, kdy byl kostel obnoven.[4] V knize Kirchliche Topographie von Mähren z roku 1860 zmiňuje stavbu věže od základu v roce 1728.[5] O tasovském kostele sv. Petra a Pavla přináší zprávu také Karel Eichler v monografii Poutní místa a milostivé obrazy na Moravě a v rakouském Slezsku.[6] Zmiňuje barokní přestavbu hraběte Paara a dále cituje Christiana d’Elverta[7]: „Zdá se, že o slavnosti sv. těch knížat apoštolských mnoho věřících z okolí Tasov navštěvovalo, neboť bylo postaráno obnosem 6 zl. 24 kr. o pohoštění duchovních výpomocných. Ve farnosti se však nezachovala žádná památka, která by potvrzovala domněnku, že poutě vskutku byly konány.“ Barokní přestavbou kostela sv. Petra a Pavla se velmi důkladně zabývá ve své bakalářské práci z roku 2010 Radomír Václavík.[8]

Fond Farního úřadu Tasov
Důležitým zdrojem informací pro sondu o hudebním dění v tasovském kostele sv. Petra a Pavla je Fond Farního úřadu v Tasově, který je uložen ve Státním okresním archivu v Třebíči. Časový rozsah uložených dokumentů je 1705-1949. Materiál byl svezen 28. 12. 1966. Fond obsahuje 16 knih z let 1705–1949 a tři knihy Kostelního konkurenčního výboru z let 1916-1949. Archivní soubor je přístupný pro nahlížení a obsahuje farní účty, zádušní lejstra, inventáře kostela, různé příjmy. Písemnosti jsou vedeny česky, latinsky a německy. Úvod a inventář tohoto fondu sepsala v roce 1967 v Třebíči Alena Mrňová.[9]

První kniha tohoto fondu je vázána v kůži, úvodní strana je psána česky a inzeruje rok vzniku 1705. Kniha má celkem 209 stran, zápisy jsou v různých obdobích vedeny česky, německy a latinsky. Obsahuje soupis inventáře kostela a farní účty. Poslední zápis je z roku 1873. V kapitole Knihy (De Libris) je zaevidováno jedno vydání českého zpěvníku (Cancionale Boemicum).[10] Hypoteticky by se mohlo jednat o zpěvník Slavíček rájský Jana Josefa Božana z roku 1719. Kniha s evidenčním číslem 2 je pro tento výzkum bezvýznamná, jelikož obsahuje pouze protokoly z katechizmu z let 1835-1869. Složka č. 3 obsahuje farními účty a dlužními úpisy od roku 1798 do 1882. V následující položce č. 4, která se skládá ze dvou ručně svázaných papírových dvoulistů, jsou farní účty z roku 1720–21. V tomto dokumentu je zápis o výplatě 2 zlatých a 54 krejcarů rektorovi a kostelníkům za zpěv pašijí.[11] Podobná situace je u položky č. 5 z roku 1722. Skládá se rovněž ze dvou papírových dvoulistů a podle zprávy o výdajích obdržel rektor za zpěv pašijí 2 zl. 16 kr.[12]

Téměř totožné údaje se nachází i v dalších farních účtech: č. 6 (1723-24) „Rektorovi za zpívání pašijí 1 zl. 41 kr.“,[13] č. 7 (1724–25) „Rektorovi za zpívání pašijí, konduktu a jiných slavností 1 zl. 41 kr.“,[14] č. 8 (1725–26) „Rektorovi a kostelníkům za zpívání pašijí, konduktu a jiných slavností 3 zl. 34 kr.“,[15] a č. 9 (1727-29) „Rektorovi a kostelníkům 2 zl. 39 kr.“[16]Kniha č. 10 (1728–1892) je vázána v kůži, obal je poškozený. Obsahuje farní účty pro tento průzkum nepodstatné. Kniha s pořadovým číslem 11 (1760–81) má také koženou vazbu, rovněž poškozenou a jsou v ní zapsány farní účty. Stránky nejsou číslovány. V roce 1760 byly rektorovi vypláceny tyto částky: 10 kr. za hru při slavnostech (festivale), 1 zl. Za čtvrtletí (kvartale), 1 zl. 50 kr. za Pašije. Výplaty kantorovi lze v tomto dokumentu sledovat v celém časovém rozsahu. Pro srovnání s rokem 1760 uvádím údaje z posledního roku 1780. Rektor inkasoval tyto částky: za kvartál 1 zl., za pašije 1 zl. 40 kr. (o 10 krejcarů méně než v roce 1760) a za různé slavnosti po 10 kr. V knize s evidenčním číslem 12 z období 1779-1837, která má papírové desky, jsou kostelní účty. Neobsahuje žádné údaje o výplatě rektora nebo jiné zápisy vztahující se k tomuto výzkumu.

Farní kronika
Dalším důležitým pramenem je tasovská Farní kronika 1865-1929. Lze v ní najít i mnoho informací z doby před rokem 1800. Autor této kroniky P. František Florian[17] byl v letech 1873–95 farářem a děkanem v Tasově a v letech 1895–1916 ve Velkém Meziříčí. Kromě kněžských povinností byl i spisovatelem a historikem s hlubokým zájmem o vše, co se v Tasově a okolí dělo v současnosti i v minulosti. Farní kronika je kniha vázaná v pevných papírových deskách, psána je česky velmi dobře čitelným rukopisem P. F. Floriana.

Kůr a varhany
Současný kůr byl vybudován v průběhu barokní přestavby kostela. Z jeho velikosti je patrné, že nebyl dimenzován pro větší hudební produkci a to ani v roce 1740, kdy byly pořízeny první varhany, které jistě nedosahovaly velikosti současného nástroje. Tento stav popisuje F. Florian ve Farní kronice: „Dochází se na kůr ze hřbitova tímtéž schodištěm co na věž a dvéřmi vysokými a širokými zámkem opatřenými již starými jednokřídlými. Kůr stojící na postranných zděch lodě a na dvou pilířích zděných jest v poměru ku prostoře kostelní malý a špatnou cihelnou dlažbou opatřený. Zábradlí jest zděné, navrchu prknem pokryté, okolo něho jest stupeň ku klečení. Na kůru jest starodávní jedna stolice a jedna lavice.[18] Po pořízení nových varhan v roce 1890 se prostor ještě zmenšil. Tuto situaci dokumentuje nákres současného stavu.

Varhany pořízené 10 let po barokní přestavbě kostela popisuje F. Florian takto: „Varhany (positiv) jsou staré, podle psané poznámky na skříních v sakristii 17 40 za 35 zl koupené, bez pedálu, 3 ½ oktávové s 5 rejstříky, ale posud dobře zachovalé. Varhany mají na fasádě co okrasu řezbu z lípového dříví, kterou nynější farář opraviti a doplniti dal.“[19]

O původním nástroji i jeho výměně informuje také J. Sehnal ve druhém dílu monografie Barokní varhanářství na Moravě: „V roce 1740 tu byl zakoupen positiv neznámého autora za 65 zl. Měl tuto dispozici: Kopula major 8’, Kopula minor 4’, Principál 2’, Kvinta 1 1/3’, Oktáva 1’. Měchy byly umístěny v postamentu, vysokém asi 1 m a tahaly se řemeny. Horní část byla vysoká asi 1,5 m, široká 1,22 m a hluboká 0,95 m. V prospektu stálo 5-7-5 píšťal. Positiv byl zdoben nádhernými řezbami. Hrací stůl byl vzadu. Roku 1890 byl tento positiv nahrazen novými varhanami I/10 kuželové soustavy od Jana Zachystala.“[20] Nejpodrobnější popis vahan z roku 1890 přináší opět F. Florian, který se o pořízení nástroje sloužícího do současnosti nejvíce zasazoval a zasloužil: „Roku 1870/1 učinil pisatel tohoto ještě co kaplan v Tasově dobrovolnou sbírku po obcích na zbudování nových varhan a uložil ji na úroky do výpomocného spolku Oul v Tasově. Dobrovolné příspěvky obnášely pravidlem u menších sedláků 1 zl u větších 2 zl a byl koncem r. 1872 kapitál s úroky na varhany takto sebraný a uložený 305 zl 55 a vyrostl s úroky, poněvadž se z něho nic nebralo koncem roku 1884 až na 583 zl 16. V době let 1875–1885 vícekráte pokoušeno se o zbudování nových varhan ale vždy marně, nebo bylo ustavičně jiných nutných sprav v kostele a na kostele třeba, které se museli dříve vykonati.“ [21]

Ve farní kronice je citován opis pamětního listu, který byl uložen do nových varhan: „Náš jediný a farní chrám P. v Tasově, postavený z větší částky v nynější své podobě v letech 1728–1730 tedy před 160 lety, byl bez varhan až do r. 1740. V tomto roku koupeny byly malé varhany „za 65 rýnských a začalo se na ně hráti tu neděli před sv. Petrem a Pavlem“, patrony tohoto chrámu P. mělyť 5 rejstříků, 2´(dvoustopový), kvintu 1 ⅓ stopovou, oktavu 1 stopovou pak kopula minor 4 stop. a kopula major 8 stopovou.“[22] Vzhledem k tomu, že Zachystalovy varhany znějí v Tasově už 122 let a v době I. sv. války byly zrekvírovány některé cínové píšťaly, zasloužily by si generální opravu, což potvrdil i současný varhaník Ladislav Prudík z Dolních Heřmanic. Pořízení nového nástroje při ceně v řádech milionů nepřichází v blízké budoucnosti pravděpodobně v úvahu.

Tasovští kantoři
Na základě zápisů o výdajích ve farních účtech lze doložit, že hudebních aktivit se v kostele sv. Petra a Pavla účastnili místní kantoři. Do roku 1740, kdy byly pořízeny první varhany, se jednalo o provozování hudby vokální. Účast tasovského učitele v náměšťské kapele hraběte Haugvice zmiňují J. Sehnal a J. Vysloužil v knize Dějiny hudby na Moravě: „Nešlo již o tradiční služebnickou kapelu. Účinkovali v ní za honorář zejména učitelé a jejich pomocníci z Náměště a širokého okolí (z Březníku, Dukovan, Heřmanova, Jinošova, Koněšína, Kralic, Křoví, Lukovan, Mohelna, Osové Bitýšky, Popovic, Přibyslavic, Pyšelu, Radošova, Rosic, Rudy, Tasova, Třebíče, Velké Bíteše, Veverských Knínic. Zbraslavi) a někteří zámečtí úředníci.“[23]

O tasovské škole a kantorech píše A. Kratochvíl ve Vlastivědě moravské: „R. 1589 koupil úřad od Eliáše Příhody za 26 zl. grunt na školu. Starou školu 1595 prodali páni starší za podsedek za 30 zl. Janu Sochorovi. R. 1650 zde učiteloval Matěj Netolička. Jednotřídní škola stávala na místě nynější, od r. 1879 jednotřídní. Za l. 1800–1857 dostával učitel 147 zl. 42 kr., koláče, 97 snopů žita, 22 snopů pšenice, 7 sáhů dříví, něco slámy a piva za 10 zl. Déle působili Jan Knies (1844–1878), Josef Soukop, jenž zřídil žák. knihovnu (280 sv.) od r. 1900 Karel Koranda. Přiškoleny jsou Lhotka, část Vanče, Oslava a klementince; do r. 1705 Čížkov, 1760 Dol. Heřmanice, 1849 Zhoř a Březka. Dítek jest 244“.[24]

Seznam tasovských kantorů přináší Jan Trojan v monografii Kantoři na Moravě a ve Slezsku v 17.–19. století. Jejich sociální postavení, společenské funkce a význam ve vývoji národní hudební kultury.[25] Tasovskými učiteli se podrobně zabývá také Petr Hlaváček v práci Moravští kantoři, která je dostupná na internetu.[26] Oba citují Vlastivědu moravskou, když uvádí jako prvního doloženého učitele v Tasově Matěje Netoličku (1650), kterého zmiňuje i F. Florian v Tasovské farní kronice.[27] Trojan i Hlaváček dále uvádějí, že v Tasově byl v letech 1771–1783 rektorem Matěj Rosendorf. Hlaváček míní Tasov v okrese Třebíč, Trojan Tasov u Uherského Ostrohu. Tento rozpor je nutné prověřit a zjistit pomocí zápisu v matrikách, o který Tasov se jedná.

Narození Matěje Rosendorfa
V tasovské matrice č. 10915 je zápis o narození Matěje Rosendorfa dne 15. 2. 1748, který se narodil otci Jakubu Rosendorfovi a matce Marině z Oslavy.[28]

Stejná matrika obsahuje informace o narození čtyř potomků Matěje Rosendorfa:

14. 8. 1773 nar. Mariana– otec Matěj Rosendorf, Rektor z Tasova č. 3, matka Franciska.[29]
1. 10. 1775 nar. František– otec Matěj Rosendorf, Ludimagis. z Tasova č. 3, matka Franciska.[30]
30. 12. 1777 nar. Alžběta– otec Matěj Rosendorf, Ludimag. z Tasova č. 3, matka Franciska.[31]11. 5. 1782 nar. Anna– otec Matěj Rosendorf, Scholiarcha z Tasova č. 3, matka Franciska.[32]
V matrice Hroznová Lhota 5355[33], kam byl v daném období přifařen Tasov u Uherského Ostrohu, se jméno Matěj Rosendorf nevyskytuje, čímž je spolehlivě prokázáno, že správnou lokaci má ve svém seznamu tasovských kantorů P. Hlaváček.

Další tasovští kantoři v matrikách
Při pátrání v tasovských a budišovských matrikách byly nalezeny zápisy dokládající působení těchto kantorů:

1692–1698- Jan Fiala

V budišovské matrice č. 10090 je zapsáno narození Justýny dne 30. 11. 1692, které byl za kmotra Jan Fiala, rektor z Tasova.[34] 2. 3. 1698 se narodil Jiří, kterému byl za kmotra také Jan Fiala, rektor z Tasova.[35] Podle zprávy v tasovské matrice č. 10915 dne 4. 1. 1738 zemřel Jan Šafářek (23 let), syn rektora z Tasova[36] 10. 3. 1739 narozena Alžběta– za kmotra Tomáš Novotný rektor z Tasova.[37] 10. 4. 1739 narozen Jan Matěj (Hlaváček uvádí jen Matěj), otec Tomáš Novotný z Tasova, matka Marie Magdalena.[38] 1. 8. 1741 narozena Anna Marie, otec Antonín David Valtr, (rektor a varhaník).[39] 19. 3. 1768 narozena Josefína Czupíková – za kmotra Jan Rambousek rektor tasovský.[40] V matrice Tasov 10924 je uvedeno, že 8. 10. 1795 zemřel 25letý rektor Jan Nepomuk Hulík (psáno Hullig).[41]

Dochovaný notový materiál
Na kůru se nachází torzo notového materiálu, který byl využíván při provozu kostela. Jedná se převážně o tisky v časovém rozmezí let 1880–1970. Rukopisy se vyskytují v malé míře a jde výhradně o novodobé opisy (např. Česká mše vánoční a Česká mše půlnoční Jakuba Jana Ryby, nebo Pastýřská mše, op. 200 Františka Laštůvky). V současné době je notový materiál evidován, a protože se k hudebnímu provozu dlouhodobě nevyužívá, bude po zpracování umístěn v ODH MZM.

Závěrem je nutno dodat, že by bylo vhodné provést u této lokality rozsáhlejší výzkum a rozšířit téma i na budišovský kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Gotharda, protože v určitých historických obdobích spadal Tasov a Budišov pod jednu duchovní i světskou zprávu.

Prameny

Matrika Budišov 10090, [online], Dostupné z: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/6263/?strana=1, [cit. 2012-006-25].

Matrika Hroznová Lhota 5355, [online], Dostupné z: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/5057/?strana=1, [cit. 2012-006-25].

Matrika Tasov 10915, [online], Dostupné z: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/6846/?strana=1, [cit. 2012-006-25].

Matrika Tasov 10924, [online], Dostupné z: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/6849/?strana=1, [cit. 2012-006-25].

Farní kronika Tasov 1865-1949 uložená v knihovně římskokatolické farnosti v Tasově.

Fond Farního úřadu Tasov uložený ve Státním okresním archivu Třebíč.

Literatura

Dokulil, Ladislav: Tasovská rotunda, Budišovský zpravodaj XI/2, Budišov, 2009, str. 36-39.

Eichler, Karel: Poutní místa a milostivé obrazy na Moravě a v rakouském Slezsku, Díl 1, Část 2, Brno 1888, str. 400.

Hlaváček, Petr: Moravští kantoři, [online], Dostupné z: http://cantores.wz.cz/loc/t/tasov.html, [cit. 2012-06-25].

Kratochvíl, Augustin: Velkomeziříčský okres, in: Vlastivěda moravská, Brno 1907, str. 415-443.

Mrňová, Alena: Římsko-katolický farní úřad v Tasově. Inventář 1705-1949. SOA Třebíč 1967, ev. č. 282.

Sehnal, Jiří; Vysloužil, Jiří: Dějiny hudby na Moravě, Vlastivěda moravská, Země a lid, nová řada, sv. 12, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Brno 2001, str. 126.

Sehnal, Jiří: Barokní varhanářství na Moravě. Díl 1., Varhanáři, Brno 2003. str. 155.

Trojan, Jan: Kantoři na Moravě a ve Slezsku v 17.–19. století. Jejich sociální postavení, společenské funkce a význam ve vývoji národní hudební kultury, Brno 2000, str. 502-503.

Václavík, Radomír: Barokní přestavba farního kostela sv. Petra a Pavla v Tasově, Bakalářská diplomová práce, MU Brno, 2010.

Wolny, Gregor: Die Markgrafschaft Mähren, VI. Band, Iglauer Kreis 1846, Brno, 1846, str. 122 a 359.

Wolny Gregor: Kirchliche Topographie von Mähren, 2. Abtheilung, Brünner Diöcese, 3. Band, Brünn 1860, str. 90.

[1] KRATOCHVÍL, Augustin: Velkomeziříčský okres, in: Vlastivěda moravská, Brno 1907, str. 415-443.
[2] DOKULIL, Ladislav: Tasovská rotunda, Budišovský zpravodaj XI/2, Budišov, 2009, str. 36-39.
[3] OTTO, Jan: Ottův slovník naučný, 19. díl, Praha 1902, str. 2. A. Plichta uvádí jako datum úmrtí 20. 12. 1735.
[4] WOLNY, Gregor: Die Markgrafschaft Mähren, 6. Band, Brünn 1842, str. 122.
[5] WOLNY, Gregor: Kirchliche Topographie von Mähren, 2. Abtheilung, Brünner Diöcese, 3. Band, Brünn 1860, str. 90.
[6] EICHLER, Karel: Poutní místa a milostivé obrazy na Moravě a v rakouském Slezsku, Díl 1, Část 2, Brno 1888, str. 400.
[7] Christian Friedrich D' Elvert – politik, brněnský starosta, publicista, historik.
[8] VÁCLAVÍK, Radomír: Barokní přestavba farního kostela sv. Petra a Pavla, Bakalářská diplomová práce, MU Brno, 2010.
[9] MRŇOVÁ, Alena: Římsko-katolický farní úřad v Tasově, Inventář 1705-1949. Třebíč 1967, ev. č. 282.
[10] Fond Farního úřadu Tasov uložený ve Státním okresním archivu Třebíč, knika č. 1, str. 31.
[11] Fond Farního úřadu Tasov uložený ve Státním okresním archivu Třebíč, položka č. 4, str. 6.
[12] Fond Farního úřadu Tasov uložený ve Státním okresním archivu Třebíč, položka č. 5, str. 6.
[13] Fond Farního úřadu Tasov uložený ve Státním okresním archivu Třebíč, položka č. 6, str. 5.
[14] Fond Farního úřadu Tasov uložený ve Státním okresním archivu Třebíč, položka č. 7, str. 5.
[15] Fond Farního úřadu Tasov uložený ve Státním okresním archivu Třebíč, položka č. 8, str. 5.
[16] Fond Farního úřadu Tasov uložený ve Státním okresním archivu Třebíč, položka č. 9, str. 6.
[17] František Florian – kněz a spisovatel, nar. 2. 4. 1842 v Holubicích vysvěcen na kněze r. 1865. V letech 1873-95 farář a děkan v Tasově, v letech 1895-1916 ve Velkém Meziříčí. Zemřel 27. 11. 1920 a je pohřben na hřbitově Moráň ve Velkém Meziříčí. Autor knih Před čtyřiceti lety (1889), Některé právní obyčeje našich předků (1890), Chrám sv. Petra a Pavla v Tasově (1890). Byl učitelem náboženství Jakuba Demla.
[18] Farní kronika Tasov 1865-1949 uložená v knihovně římskokatolické farnosti v Tasově, str. 432.
[19] Farní kronika Tasov 1865-1949 uložená v knihovně římskokatolické farnosti v Tasově, str. 432.
[20] SEHNAL, Jiří: Barokní varhanářství na Moravě. Díl 1., Varhanáři, Brno 2003. str. 155.
[21] Farní kronika Tasov 1865-1949 uložená v knihovně římskokatolické farnosti v Tasově, str. 432.
[22] Tamtéž, str. 444.
[23]Sehnal, Jiří; Vysloužil, Jiří: Dějiny hudby na Moravě, Vlastivěda moravská, Země a lid, nová řada, sv. 12, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Brno 2001, str. 126.
[24]KRATOCHVÍL, Augustin: Velkomeziříčský okres, in: Vlastivěda moravská, Brno 1907, str. 439-440.
[25] TROJAN, Jan: Kantoři na Moravě a ve Slezsku v 17. - 19. století. Jejich sociální postavení, společenské funkce a význam ve vývoji národní hudební kultury, Brno 2000, str. 502-503.
[26] HLAVÁČEK, Petr: Moravští kantoři, [online], Dostupné z: http://cantores.wz.cz/loc/t/tasov.html, [cit. 2012-01-20].
[27] Farní kronika Tasov 1865-1949 uložená v knihovně římskokatolické farnosti v Tasově, str. 439.
[28] Matrika Tasov 10915, [online], Dostupné z: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/6846/?strana=51, [cit. 2012-006-25].
[29] Matrika Tasov 10915, [online], Dostupné z: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/6846/?strana=122, [cit. 2012-006-25].
[30] Matrika Tasov 10915, [online], Dostupné z: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/6846/?strana=128, [cit. 2012-006-25].
[31] Matrika Tasov 10915, [online], Dostupné z: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/6846/?strana=134, [cit. 2012-06-25].
[32] Matrika T