Poezie a pop kultura? Uvažování o poezii v těchto intencích mi donedávna přišlo naprosto scestné. Ano, i poezie má z minulosti cejch přisluhovače ideologií napříč historickými epochami. Ale jaká oblast umění může říct, že je z obliga? Hesla, údernost, zapamatovatelnost a vysoký kvocient „množivosti“ poezie ji možná k tomuto typu úkolů předurčují. Pro ilustraci vytrhnu z kontextu pár slov básníka Jonáše Hájka:
„Předně, báseň doplácí na svou krátkost. Je manipulovatelná, snadno se šíří. Tato výhoda je zároveň kamenem úrazu.“ Ale masovost ve smyslu všeobecné konzumovatelnosti mi zkrátka k tomuto povětšinou intimnímu typu uměleckého vyjadřování nesedí. Poezii byl exhibicionismus odjakživa cizí. Nebo ne? Nechodíme v kruhu? Zase ta individualita.
Oči mi otevřel příspěvek Zdeňka Stazska
Poezie ve službách války, ve kterém komentuje závěry studie Elisabeth Kendallové, orientalistky z Oxfordu. V arabsky mluvících zemích dochází ve srovnání s našimi vodami k naprosto nepředstavitelnému fenoménu. Poezie je legitimní a vysoce atraktivní součástí lidové kultury, což potvrzuje oblíbená televizní soutěžní
show Básník milionů, jejíž popularita se dá srovnat s platformami SuperStar či Pop Idol. Dokážete si představit, že sledovanost tohoto pořadu pravidelně zastiňuje i přímé přenosy sportovních utkání? Náboženská tradice u nás není tak dominantním prvkem společenského dění. Proto i v souvislosti s Koránem, negramotností a obecnou kulturní odlehlostí určitých oblastí hraje básnictví v arabském světě velice významnou roli. Kendallová vedla rozhovor s více jak dvěma tisícovkami lidí a nepozorovala rozdílnost odpovědí v důsledku vzdělání či přítomnosti televize v domácnosti. Mediální masáž válcuje příklon k tradičnímu vnímání kultury, čehož si jsou vědomy i teroristické organizace, které implementují svá poselství do melodických rýmů. Vše se na základě živosti poezie organicky včleňuje i do myslí obyvatel. Věnovat pozornost tomuto jednoduchému receptu džihádistů stojí za úvahu.
Při bližším rozboru pozice poezie u nás dochází zpočátku k úlevě a následně ke škatulkování. Formou jakési pop kultury poslední dekády v ranku poezie může být živelná
slam poetry. „Recitační soutěž pro dospělé“ performery láká davy návštěvníků už v oblastních kolech a stává se jejich srdeční záležitostí. Boom exhibic freestylového básnění zakořenil na všemožných úrovních: regionální, celorepublikové, festivalové… Podle pořadatele Tomáše Kůse je pro českou slam poetry signifikantní improvizační background a vývoj vlastních technik tvorby. Slammeři také povětšinou zůstávají věrni svému „oboru“ a nekonvertují ke klasickým formám poezie. Stále se však dá hovořit pouze o okrajové odnoži, která má věrné publikum. Ne na celospolečenské úrovni. Cožpak Češi neradi poezii? Zakopaný pes bude nejspíš v kostnatém školním vzdělávacím systému, předpojatosti k interpretacím básní dle kuchařky (což vyžaduje namáhavou mozkovou činnost) a touze za každou cenu zjistit „co tím básník myslel“ (při prvním nezdaru je dotyčný nevratně otráven), bez ohledu na skutečné a svobodné vnímání poezie.
V podhoubí guerillových snah o obohacení společnosti vyrašila v roce 2013 i komunita
Guerilla poetring pod záštitou Blanky Fišerové organizovaná především prostřednictvím sociálních sítí. Básnění v ulicích má za cíl potěšit nálezce básně, poplácat po rameni tvůrce „schovky“ a oživit veřejný prostor. Šroubovaně řízené akce pod big brotherovským dohledem zakladatelky upjatě vyžadují dodržování autorských práv. Striktními pravidly (nenapadám všechna, ale co je moc) zamezuje tvůrkyně ideje amébovitému rozpínání celé myšlenky. Fanoušci společenství čekají na vyhlášení události; kroky jsou dány v jasném pořadí, formát básní též. Z informačního textu:
„Jednotlivé události a (bá)snění v ulicích vyhlašuje Blanka Fišerová, přidejte se prosím k oficiální události a netvořte události vlastní, děkujeme za respektování.“ Kam zmizela guerilla? Osvěžující rozvolnění básnických střev se nekoná. Může se dokonce zvrhnout v nehezkou celiakii: torza básní, kvantitu měnící básně ve slogany a malicherné značkování území. TIMO tu byl dřív, navíc sight-specific. A před ním třeba vizuální básník ulic, Vladimír Boudník. Převzít ze zahraničí (a třeba jej v rámci toho i transformovat) a doslova si přivlastnit „globální“ hnutí vyžaduje velkou porci egoismu. Opravdoví partyzáni tedy budou už na ustanoveném projektu pouze parazitovat.
Co se týče vztahu médií a poezie dostává se u nás opulentní pozornosti víceméně jen předávání cen
Magnesia Litera, aktuálně uvažující o přestěhování do Brna. Místy předpotopní kulturní publicistika na ČT art hýří jen sešněrovaným popisem. V pořadu
U zavěšené knihy se smíšené dvojice moderátorů s kritikou nepředají. Helena Zikmundová navíc poukazuje na typický neduh artovských magazínů – moderátory bez výrazu.
„Muži jsou tedy ve středním věku a šedivějící, ženy jsou mladé a krásné, hovoří stylem začínajících zpravodajských hlasatelek a působí jako vítězky konkurzu, kde se jich na literaturu nikdo neptal. Celá čtveřice vypadá tak nějak dosazeně, aniž by bylo jasné, proč pořad o knihách uvádějí právě tito lidé, ne někdo jiný.“ Chybí nám autentičtí čtenáři, kteří o knihách dokážou se zápalem mluvit před kamerou?
O něco veseleji je na
autorských čteních. Nedá se říct, že by komunita kolem jednotlivých nakladatelství či pořádajících kaváren rostla, ale drží si mile (čti sektářsky) polouzavřenou populaci. Výjimku tvoří literární večery v brněnském SKØGu, kam je literární revue PULSY schopna nalákat početné a proměnlivé publikum. Autorská čtení sice nedokážou suplovat samostatnou četbu v ústraní, ale rozšiřují ji či na ni zvou a přispívají k diskurzu o oboru v komunitě (v našem prostředí) „zasvěcených“.
O tom, že jsou básně hipstersky v módě, sdílejí se, vylepují (jen a pouze dle pravidel) a komentují, přesvědčuje i ambiciózní
projekt Brno poetické, který se snaží poukázat na nezdolný básnický potenciál města Brna. Představuje básníky, kteří mu věnovali soustavnou i okrajovou pozornost. A že jich bylo a je! Vlnu literárního zájmu o moravskou metropoli rozpoutal Ivan Blatný oslavnými
Melancholickými procházkami (1941). Interaktivní mapa nabízí pohled na místa související s jednotlivými básněmi a jejich autory. Seznam čítá desítky autorů česky i německy píšících, ale jelikož je vše stále ve vývoji, mladší generace básníků si na svou vlaječku v mapě musí počkat. Na Jiřího Trávníčka a Michala Fránka tak čeká další detektivní dobrodružství. Rádi si nechají poradit, koho na piedestal zařadit.
Do záchranářské mise za oživení poezie se pustili vývojáři „globální“ mobilní
aplikace Poetizer, která se rozjíždí od jara minulého roku. Funguje na principu sociální sítě sdružující básníky napříč generacemi, geografickými regiony a potažmo i národy (až tak dalece?). Stížnosti básníka Jonáše Zbořila stran přehnanosti projektu chápu. Publikované básně neprocházejí rukama editorů, ale jejich „úspěšnost“ je odvislá od počtu lajků. Dochází k propojování spřátelených okruhů básníků, laických žebříčku nej básní… Jak jednoduché! Na půdě stvořitele Poetizeru (na první pohled nezávislé) v European Leadership & Academic Institute doufají, že jejich dílo bude jakousi reinkarnací Soundcloudu či Pinterestu, tentokrát pro svět básní. Mezinárodní ambice této platformy nemají v porovnání s uvedenými mutacemi moc šancí na prosazení se (3000 uživatelů, necelé 4000 lajků na fb; úctyhodné, ale že by světové?). Báseň je sama o sobě úzce vázaná ke svému původu; hůře „přeložitelné“ médium než hudba či obrázek. Celá kampaň působí jako jeden velký hipe, kterému se v zahraničí nikdo nevěnuje. Doma si však již fanoušky našel. Jaká je kvalita produkce? Básničky z Dolní Horní budou motivovat spíše jen další grafomany.
Jak ještě posílit pop potenciál básnictví? Je to potřeba? Poezie neumírá. Má své místo v naší kultuře, a i když není na jejím top pop vrcholu, oslovuje naštěstí spíše citlivější menšinu. Propagandě nechť zůstanou billboardy.
ZDROJE:Jonáš Hájek. V souřadnicích veřejnosti. [online]. [10. 1. 2016] Dostupné z: http://www.h7o.cz/souradnicich-verejnosti/Zdeněk Stazsek. Poezie ve službách války. [online]. [10. 1. 2016] Dostupné z: http://www.h7o.cz/poezie-ve-sluzbach-valky/Zdeněk Stazsek. Telecí léta má český slam už za sebou. [online]. [10. 1. 2016] Dostupné z: http://www.h7o.cz/teleci-leta-ma-cesky-slam-uz-za-sebou/Guerilla poetring. [online]. [10. 1. 2016] Dostupné z: http://guerillapoetring.webnode.cz/Helena Zikmundová. Hlavně pomalu a nenápadně aneb Kulturní publicistika na ČT art. Host. 11/2015. s. 19–23.Jonáš Zbořil. Globální renesance poezie je konečně tu. [online]. [10. 1. 2016] Dostupné z: http://www.h7o.cz/globalni-renesance-poezie-je-konecne-tu/Magnesia Litera. [online]. [10. 1. 2016] Dostupné z: http://www.brno.cz/brno-aktualne/co-se-deje-v-brne/a/brno-nabizi-podporu-literarnimu-oceneni-magnesia-litera/
