Rozhovor s hobojistkou Alžbětou Hlavicovou: Sebevědomí, inspirace a nové zkušenosti ze studia v Norsku!

V každém akademickém roce mají studenti napříč Masarykovou univerzitou možnost přihlásit se do programu Erasmus+, který nabízí studijní pobyt v zahraničí. Program však funguje také na jiných školách – například na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU), kde studuje i má dlouholetá kamarádka Alžběta Hlavicová.

Alžběta je studentkou třetího ročníku JAMU ve hře na hoboj u Pavla Tylšara a pátém ročníku Konzervatoře Brno ve hře na zobcovou flétnu u Michaely Koudelkové. Během svého studia se aktivně účastnila mnoha letních škol a tzv. masterclass, jako je například Letní škola barokní hudby Holešov 2021, 2022 (Luisa Haugk – barokní hoboj, Jakub Kydlíček – barokní zobcová flétna); Dominik Wollenweber – anglický roh (2022), Jérôme Guichard – moderní hoboj (2022). Náš společný rozhovor vznikl na základě půlročního studia v Oslu (Norsko), kam se skrze Erasmus hobojistka přihlásila. Osobně doufám, že rozhovor bude pro čtenáře přínosný a mnohým studentům poslouží jako inspirace.

Na úvod si dovolím takovou banální otázku. Věděla jsi vždy, že chceš během studia využít možnosti Erasmu?

Ano, přemýšlela jsem o tom již v prvním ročníku.

Kam všude jsi se hlásila a proč sis nakonec zvolila Norsko?

Chtěla jsem vycestovat hned v druhém ročníku, ale bohužel to nevyšlo. Školy buď neměly místo, nebo daly přednost studentům, kteří nemohli využít projektu Erasmus+ kvůli covidu. To byly školy v Německu – Lipsko, Hannover a Norimberk. Zkusila jsem to však znovu další rok a vyšly obě školy, kam jsem se hlásila, Oslo i Norimberk. Rozhodla jsem se zimní semestr strávit v Oslu a letní potom v Norimberku.

Především v hudebních oborech se často stává, že zájem studentů přesahuje poptávku škol, a tak jsou výběrová řízení velmi přísná. Co vše bylo v tvém případě potřeba splnit pro uspění v náročném výběru?

Hlavně je třeba poslat přihlášku včas (smích). Nejdříve vám Erasmus musí schválit škola, to je tzv. interní přihláška na Erasmus. Pak se hlásíte přes Europian Online Application System (evropská asociace hudebních škol), kde zadáte svou školu, a potom najdete její partnerské instituce. Složitější je, když se chcete dostat na školu, která není partnerskou té vaší. To se pak řeší přes zahraniční oddělení školy.

Nejzásadnější částí je videonahrávka. Je třeba splnit požadavky, které se mírně liší na všech školách. Nejčastěji se objevují v rámci repertoáru barokní sonáta či koncert, klasicistní koncert, dílo z období romantismu anebo současnosti.

Jaká vůbec byla tvá konkurence?

O konkurenci nevím. Vlastně ani nevím, kolik se nás hlásilo. Hodně záleží na tom, jestli se pedagogovi zalíbíte, či ne – jestli vidí potenciál v práci s vámi. Opravdu hodně pomáhá, když vás vyučující trochu zná, buď z nějakých masterclass, anebo díky předběžné komunikaci s ním/ní, v rámci které posíláte například nahrávky. Často totiž dají přednost studentům, které už tak trošku víc znají, byť jen skrz nahrávky.

Jaké bylo seznámení se se školou, vyučujícími, spolužáky? Nebylo obtížnější se v Norsku dorozumět?

Musím říct, že v Oslu to je poměrně jednoduché. Nejen škola, ale i studentské spolky se snaží seznámit jak nové studenty, tak studenty Erasmu se školou, spolužáky, místními zvyky a vším okolo. Dorozumět se bylo poměrně jednoduché, většina Norů umí výborně anglicky, takže jakmile slyší, že ze sebe těžko sypete nějaké norské fráze, tak automaticky přejdou do angličtiny. Ale samozřejmě – když je poprosíte, že opravdu chcete mluvit a učit se norsky, tak se vším rádi pomůžou.

Mohla bys čtenářům více popsat, jak vypadalo tvé studium –⁠ od samotného cestování, výběru předmětů až po hodiny hlavního oboru?

Do Osla jsem se rozhodla letět z Katowic (letiště je poměrně blízko a není velké, takže se tam neztratím). Z letiště v Oslu jezdí do centra města a okolí vlaky. Lístek na normální vlak (třeba společnost VY) se dá koupit v aplikaci pro MHD v Oslu (Ruter) nebo přes aplikaci společnosti VY. Dále je tam vlak Flytoget, který je rychlejší, ale také o mnoho dražší. V Oslu jsem se pak pohybovala buď pěšky, anebo místní MHD. Zmíněná aplikace Ruter je opravdu dobrá, nachází výborné spoje v Oslu a také se přes ní dají koupit jízdenky. Pokud jste student a máte norskou studentskou kartičku/aplikaci, kterou vydává škola, máte dokonce měsíční jízdenku se slevou, což se v Norsku hodí vždycky.

Předměty jsem si nějaké naklikala v přihlašovacím systému (EASY – Europian Online Application Systém), ale ve výsledku mi pak ve škole vytvořili rozvrh, který měl přesně 30 kreditů, které jsem potřebovala. Zajímavostí pro mě bylo, že předmět hlavní obor neobsahuje pouze hru na nástroj s pedagogem, ale také výrobu strojků, korepetici, hru v orchestru a interpretační seminář – u nich zvaný Forum. Dále jsem navštěvovala barokní komorní hru, všeobecnou komorní hru a hodiny norského jazyka.

Jací byli tví vyučující?

Hlavní obor v Oslu vyučují dva hobojisté, hlavní pedagog je Johannes Grosso působící v Oper Frankfurt a druhým pedagogem je Min Hua Chiu, který působí ve filharmonii v Oslu.

Musím říct, že oba byli výborní. Johannes byl hodně velký detailista a měl vysoké požadavky na interpretaci nejen ve výrazu, ale také v rozmanitosti barev hobojového zvuku, což je pro mě stále velký oříšek. Zároveň ale musím říct, že dokázal odhadnout, kolik toho zvládneme pojmout během hodiny, takže jsem sice byla na konci úplně unavená, ale zároveň velmi nadšená z nových poznatků. Měla jsem také velkou chuť si znovu zkusit to, co jsme probírali v hodině, pokud nátisk ten den ještě dovolil (smích).

Min byl velice energický a svým nadšením vás dokázal strhnout, i když jste zrovna neměli svůj den a vůbec se vám nedařilo. V hodině s ním to najednou jako zázrakem nějak šlo. Dokázal velmi dobře poradit se strojky – jak je vyrobit, jak je vyškrábat a co kde upravit, abychom dosáhli zvuku a flexibility, kterou po strojku požadujeme. Výhodou také je, že Min byl skoro pořád v Oslu, takže hodiny s ním bývaly pravidelné. Johannes létal z Frankfurtu, výuka byla většinou co dva týdny, nicméně byla velmi intenzivní.

V čem je dle tebe odlišné studium nástroje (nebo hudby obecně) v Norsku než v Česku?

V ničem zásadním se nějak výrazně neliší. Myslím ale, že dávají větší prostor soudobé hudbě a také psychické přípravě hudebníka, protože mnoho věcí je v hlavě.

Psychická příprava studenta (hudebníka) je bohužel na mnoha českých školách dosti opomíjena. Přitom se asi obě shodneme, že ve většině vypjatých situacích hraje psychika klíčovou roli, nehledě na to, jak výborně má interpret repertoár zvládnutý…

V tom s tebou určitě souhlasím. V Norsku se snaží najít cestu, jak například pomoci více introvertním hudebníkům zvládat hraní před lidmi, jak zvládat stres před zkouškami apod.

A mají vlastní fyzioterapeutku, ke které se můžete objednat! Myslím, že i toto je velmi potřebné. Často zapomínáme, že není důležité jen cvičit noty a techniku, ale i sebe – správný postoj/posed, držení nástroje, což nás v budoucnu může ovlivňovat. Můžeme tak předejít zdravotním problémům se zády či rukama.

Zajímalo by mne, zda bychom se na umělecky zaměřených školách nebo fakultách mohli od zahraničí inspirovat? Pokud ano, tak například čím?

Moc se mi líbilo jejich Forum (u nás interpretační seminář). Jsem zvyklá, že na semináři hrajete a pak dostanete body. Pokud chcete znát hodnocení pedagogů, prostě za nimi dojdete a zeptáte se, proč jste dostali body, jaké jste dostali, co by vám třeba poradili do příště. V Oslu to funguje trochu jinak. Na seminář, kde se hodnotí výkony, se mohou přihlásit maximálně čtyři lidé. Ostatní mají k dispozici noty k náhledu, aby nejenom slyšeli, ale i viděli, co kdo hraje. Jakmile dohrají první dva, ostatní studenti dechového oddělení za nimi jdou, aby jim něco řekli k výkonu. Ovšem není to tak, že by stačilo říct: „Pěkné, máš hezký tón, líbilo se mi to.“ Musíte zhodnotit mnoho věcí – vystupování, komunikaci s korepetitorem, techniku, výraz, celkový dojem. Musím říct, že ze začátku to bylo velmi těžké, ale pak mi to hodně pomohlo, protože jsem dokázala pojmenovat, co daný interpret ve skladbě udělal. Tím lépe dokážu ohodnotit sebe a říct si, co bych třeba ještě mohla udělat lépe já. Také jsou v rámci Fora minimálně jednou měsíčně masterclassy s významným hudebníkem z oblasti dechových dřevěných nástrojů. Zaujalo mě, že i když mastercalss vedl například fagotista Dag Jensen, mohli se přihlásit i nefagotisté. Velice mě například zaujaly jeho poznatky ke Dances Preludes od Witolda Lutosławskeho, které mu hrála jedna studentka. Další součástí tohoto předmětu byly přednášky a workshopy na téma psychické a fyzické přípravy hudebníka, což bylo také velmi přínosné.

Se zmíněným Witoldem Lutosławskim jsem si vzpomněla na dobu našeho společného studia na konzervatoři, kde bylo velice časté se setkat s jistým nepochopením soudobé hudby. Setkala si se ty s tímto přístupem v Norsku?

Naopak! Velice se mi líbil jejich přístup k moderní hudbě. Nikdy nic neodsuzovali a snažili se pochopit, co daný skladatel zamýšlel. V rámci školních koncertů byly některé vyloženě zaměřené na soudobou hudbu. Účinkovala jsem na jednom, kde zazněly dvě skladby studentů školy a také Octandre od Edgara Varése a Perfect Stranger s G-spot Tornado od Franca Zappy. Musím říct, že příprava byla sice náročná, ale velmi mě to obohatilo nejen v moderních technikách, ale i v přístupu k soudobé hudbě obecně. A navíc – kdy si znovu budu moct zahrát Octandre od Varése! 😊

K tomu se váže také velké množství projektů a koncertů, na které se studenti musí připravovat jako profesionální hudebníci. Kupříkladu byla naplánovaná jen jedna dělenka a čtyři společné zkoušky, po kterých následoval koncert. Většina studentů přípravy na zkoušky ale bere velmi zodpovědně.

To mne velice těší.

Zmiňovala jsi Forum jako způsob interpretačního semináře, který byl veden pro tebe netradičním způsobem. Můžeš zmínit ještě jiný předmět, který tě něčím zaujal?

Další skvělou věcí jsou tzv. Repertoire spill, kde se sejde jedno či dvě oddělení, v mém případě dechy a bicí, a obehrává se známý repertoár pro orchestr. Třeba Dvořákovy symfonie, Šostakovičovy symfonie a podobně. Tento předmět je určitou přípravou na hru v orchestru, zjistí se těžká místa na souhru či ladění, sóla apod.

Je něco, co tě během studijního pobytu překvapilo?

Ano. Zrovna jedna Repertoire spill. Zkoušku vedl klarinetista z filharmonie v Oslu a hráli jsme Alpskou symfonii. Jakmile jsme to přehráli, tak náš vyučující začal, že v orchestru hraje už asi třicet let a že Alpskou hrál nespočetněkrát. No a já jsem čekala, že vzápětí řekne něco ve stylu, že už ho to moc nebaví, že už hraním strávil dlouho a nic moc od této konkrétní suity neočekává. Nicméně pán mi trochu vyrazil dech. Popisoval nám všechna svá oblíbená místa ze suity a jak se i po těch třiceti letech těší, až uslyší hornové sólo v tom a v tom místě, jak se mu zas jinde líbí společná barva dechů a jak mu pokaždé naskakuje husí kůže, když slyší některé pasáže. Tento přístup má mnoho hudebníků v Norsku a doufám, že ho budu mít po třiceti letech i já.

Znatelná je také otevřenost ke všemu novému, k nápadům, co hrát a jak to zahrát. A to, že se nebojí hrát soudobou hudbu, ani tu starou – té se zde ale provozuje o něco méně. Překvapilo mě, že si všichni tykají a říkají si jménem. Ze začátku mi to velmi dělalo problém, ale pak jsem si zvykla, protože i přesto, že si tykají, tak si sebe navzájem váží.

Jelikož jsi navštívila velmi odlišnou a specifickou krajinu, nedá mi se optat, zda byl během pobytu prostor a čas na výlety, poznávání této země?

Bylo ho poskrovnu, ale našel se. Norsko je překrásná země s mořem, fjordy, horami a nádhernou krajinou. Už i kousek za Oslem si připadáte jako někde daleko v horách či přírodě. Například kousek nad místem, kde jsem bydlela, je krásná vyhlídka Vetalkollen. Takže kdykoliv byla trocha času, tak jsme i s dalšími studenty Erasmu chodili do okolí na jednodenní výlety anebo na procházky městem, kde je velmi rozmanitá architektura.

Ty delší byly spíše na víkend. Například do města Fredrikstad, kde je pěkné historické centrum a kousek od něj se nachází krásné ostrovy, na které se dostanete trajektem. Také jsme jely s kamarádkou vlakem do Bergenu. Cesta z Osla do Bergenu je totiž jedna z nejkrásnějších vlakových tras v Evropě. Cestou jsme se zastavily v městečku Finse, kde jsme si udělaly půldenní výlet k ledovci v národním parku Hardangervidda a pak jsme pokračovaly dál do Bergenu. Město jsme si prošly a druhý den nás čekal pochod na dva horské vrcholy nad městem Floyen a Ulriken. Celou dobu nám svítilo slunce, takže jsme nepoznaly typický Bergen se všemi častými dešti.

Myslím, že jsi tímto vyčerpávajícím a zajímavým popisem navnadila nemálo studentů ke studijnímu pobytu. A proto se tě zeptám, co bys poradila studentům a studentkám, kteří se chystají na svůj zahraniční pobyt anebo o pobytu teprve uvažují?

Ať rozhodně jedou! Je to výborná zkušenost, získáte nové rozhledy a inspirace, poznáte jinou kulturu. Také zjistíte, že hodně věcí zvládnete sami a jste schopni se o ně postarat – třeba povinná registrace na policii a jiné další byrokratické vyřizování. Erasmus člověka naučí nebát se zeptat, protože jednoduše musíte, někdy to jinak nejde. Nicméně musím říct, že všichni byli vždy velmi ochotní pomoct, jak lidé na úřadech (což je překvapující), tak ve škole – administrativní pracovníci, učitelé i spolužáci.

Je dobré mít pojištění, vlastně i povinné, myslím. A to jde celkem dobře přes ISIC cestovní pojištění.

V Oslu je také velký problém sehnat bydlení, takže být co nejdříve zaregistrovaní na jejich webu SiO pro studentské bydlení a rozhodit sítě třeba přes Hybel.no nebo Finn.no (místní webové stránky s ubytováním). Musíte si však dávat pozor, aby to byly opravdu relevantní nabídky bydlení. Tento akademický rok bylo snad nejvíce podvedených studentů v Oslu, co se bydlení týče, protože zaplatili vysokou kauci a pak zjistili, že ubytování vlastně vůbec neexistuje a člověk, kterému peníze poslali, už neodpovídal!

Cestovat se dá po Oslu na kole, skoro všichni na něm jezdí, a dokonce za každého počasí. Není totiž špatného počasí, pouze špatného oblečení, jak s úsměvem Norové říkají. Kola se tam dají půjčit přes mobilní aplikace stejně jako elektrické koloběžky. A v neposlední řadě doporučuji nakupovat potraviny v místním obchůdku Kiwi – tam vyjdou celkově nejlevněji.

V závěru našeho rozhovoru bych ti chtěla moc poděkovat, že sis udělala čas a podělila se s námi o tvé zážitky a zkušenosti. Čeká tě v dalších měsících nějaká zahraniční cesta?

Ano, chystám se na již zmíněné studium v Norimberku.

V tom případě ti přeji, ať se ti daří, a budu se těšit na další setkání!

Foto: Archiv Alžběty Hlavicové