Ukrajinský Lysenko a jeho Aeneida

Zuzana Šalplachtová Studie 2014

Předloha

Opera vychází, jak již bylo řečeno, z hrdinského eposu Aeneida od Ivana Kotljarevs’kého[1]. Toto dílo má v ukrajinské literatuře zásadní místo, a to hned z několika důvodů; jedná se totiž o první knihu, která byla napsána v ukrajinském jazyce (jemuž se do té doby říkalo maloruský dialekt). Navíc samotné téma, tedy hrdinské putování, které bylo v podání Kotjarevs’kého stylizováno do putování kozáků, se v době, kdy byla Ukrajina v područí jiných mocností, stalo velmi aktuálním a oblíbeným. Syžet Kotljarevs’kého Aeneidy vychází z Vergiliova eposu Aeneis. Celkem toto ukrajinské dílo obsahuje šest částí, přičemž první tři vyšly již v roce 1798. Kompletní dílo vyšlo až posmrtně v roce 1842. Na základě antického eposu sepsal Kotljarevs’kyj dílo, které se stalo jistým mezníkem v ukrajinské literatuře, a to díky jazyku i námětu. Není náhodou, že se právě toto dílo dodnes těší velké oblibě a stalo se i námětem jedné z nejslavnějších oper ukrajinského skladatele Mykoly Lysenka.

Opera

Mykola Lysenko[2] byl ukrajinský skladatel, který proslul mimo jiné svým silným národním cítěním. Jeho opery vycházely z námětů ukrajinských či ruských spisovatelů (jmenovat můžeme například opery Rizdvjana nič podle Gogola, Taras Bul’ba též podle Gogola či Natalka Poltavka podle Kotljarevs’kého). Aeneida je poslední z devíti velkých Lysenkových oper.Premiéru měla Aeneida v roce 1910 v Kyjevě, tedy dva roky před skladatelovou smrtí.

Libreto

Mykola Sadovs’kyj[3] byl herec, režisér a ředitel kyjevské opery. O jeho autorství libreta k této opeře se ovšem dlouho nevědělo. Teprve pozdější výzkumy ukázaly, že předpokládaný autor libreta Mychajlo Staryc’kyjbyl uveden pouze z důvodů cenzury. Staryc’kyj byl „dvorním” Lysenkovým libretistou a měl povolení cenzury. Proto se autorství Sadovs’kého zamlčelo a připsalo se Staryc’kému. Podle dostupných informací stál však Sadovs’kyj za celým zrodem opery. On první přišel s myšlenkou vytvořit operní kus na námět Aeneidy Kotljarevs’kého a dále oslovil Mykolu Lysenka, který se měl stát autorem hudby.

Srovnání a analýza

Předem je třeba říci, že srovnání předlohy i opery (také i následná analýza) bude vycházet pouze z literárního díla Енеїда[4] a klavírního výtahu s libretem ze sebraných děl Mykoly Lysenka[5]. Tento klavírní výtah pochází podle slov editorů přímo z Lysenkova rukopisu. Pouze několik míst, v nichž se objevily varianty, jsou napsány tak, že byla vybrána (dle slov editorů) „ta nejlepší varianta“[6]. Libreto je zde prakticky bez úprav, jediná úprava se týká pravopisu, který prošel za tu dobu, tedy od začátku 20. století, kdy bylo libreto psáno, do roku 1955, v němž tento klavírní výtah vyšel, rozsáhlou reformou. Tyto pravopisné úpravy provedl Maksym Ryl’s’kyj[7], ukrajinský spisovatel, překladatel a publicista, též velmi významný proukrajinsky smýšlející aktivista své doby.

Nyní již k samotnému zrodu opery na základě Kotljarevs’kého Aeneidy. Budeme-li vycházet z předpokladu, že prvotní myšlenka o této opeře patří libretistovi Mykolu Sadovs’kému, pak zcela jistě musíme konstatovat, že to byla myšlenka veskrze geniální. Několik desítek let poté, co Aeneida vyšla a vzbudila nebývalý ohlas, ji postupně začala převyšovat díla jiných ukrajinských básníků i prozaiků. Zmínit můžeme Tarase Ševčenka, který se stal symbolem mučedníka za ukrajinský lid, národnost a jazyk nebo Lesju Ukrajinku, mladou básnířku a shodou okolností velmi blízkou přítelkyni skladatele Mykoly Lysenka. Troufám si tvrdit, že vytvoření opery na téma hrdinského eposu vzbudilo v době nelehké pro Ukrajinu a ukrajinský lid, opět trochu více naděje, že mohou být na svůj národ hrdí a stojí za to se bít o svá práva. V porovnání se šestidílnou předlohou od Kotljarevs’kého vychází opera pouze z její nepatrné části, a to z té první. U literární předlohy lze ovšem hovořit o šesti uzavřených kapitolách, které na sebe sice navazují, ale lze je pojmout i naprosto samostatně.Děj, který v knize plyne ústy vypravěče, je v opeře buď pouze znázorněn (například popis krajiny, v níž se nacházíme, je znázorněn jenom kulisami na scéně), nebo je popis děje vložen do úst některé z postav, která vypráví, co se stalo (příkladem může být první Eolova árie, kde o Enejově putování, které je v knize popsáno nekonkrétní osobou v er-formě, vypráví Eol, jenž v knize promlouvá až později), či případně se děj snaží vykreslit hudba (o tomto více za okamžik).

Některé monology či dialogy jsou tedy zcela nové z pera libretisty, jiné velmi věrně kopírují literární předlohu. Pro příklad můžeme uvést Junonin zpěv z první scény prvního dějství. V Kotljarevs’kého originále se dočteme následující:

«Здоров, Еоле, пане-свату!

Ой, як ся маєш, як живеш? –

Сказала, як ввійшла у хату,

Юнона: – чи гостей ти жде ш?...»[8]

V libretu pak Junona zpívá tato slova:

„Здоров Еоле, пане свате,

Ну, як ся маєш, як живеш?

Сидиш один, скучаєш в хаті.

Чи сподівався, чи гостю ждеш?“[9]

Do českého jazyka výše uvedené verše přeložila Marie Marčanová takto:

„Buď zdráv, Aeole, starý kmochu,

no, jak se daří, jak se máš?“

Vešla a rozhlédla se trochu:

„Snad návštěvu dnes nečekáš?“[10]

Co se týče hudby, vychází Mykola Lysenko z několika proudů; v jeho tvorbě, a to zejména klavírní, je takřka hmatatelný otisk jeho lipských studií. Především v orchestrální tvorbě pak můžeme zřetelně číst vliv jeho petrohradského učitele Rimského-Korsakova. A tyto rysy jsou podtrhnuty jeho osobitým ukrajinským stylem, který nejvíce čerpal z folklóru, k němuž měl jako upravovatel lidových písní velmi blízko. A právě tuto zajímavou a pestrou škálu různých vlivů můžeme pozorovat i u opery Aeneida.

Výše byl uvedený úryvek libreta z první scény prvního dějství, proto i nadále u prvního jednání zůstaneme. Vrátíme se nyní k popisu, který je v literární předloze vylíčen z pohledu vypravěče. Již jsem nastínila, že v opeře se tato místa projevují tak, že slova vypravěče převezme nějaká z postav a popis krajiny se nejčastěji vykresluje pomocí kulis, ale také hudby. A právě to je případem první scény v prvním jednání.

Než nastoupí na scénu Eol, který právě převezme funkci vypravěče a vypoví ve své árii, co se doposud stalo, je třeba nějakým způsobem uvést posluchače do místa. Ačkoli na scéně stojí kulisy nehostinného strmého břehu moře, kde se vlny lámou o ostré skály, má hudba dopomoci tuto atmosféru popsat. K úplnému vylíčení toho, jak je úvodní scéna popsána hudbou, mi chybí kompletní partitura, soudě ale dle klavírního výtahu, rychlé běhy, které mají symbolizovat rozbouřené moře narážející na skaliska, budou v houslovém partu. Tyto běhy jsou podpořeny kontrabasy s přiznávkami v hlubokých polohách. V této atmosféře přichází na scénu Eol (tenor), který, jak již bylo řečeno, líčí dosavadní děj.

Závěrem bych chtěla dodat, že Lysenko v této opeře poprvé použil lidovou hudbu a lidové tance. Například ve druhém dějství zazní lidový tanec hopak[11], jehož na výzvu jedné z postav – Dia, tancují všichni přítomní. Takové výjevy nebývaly v ukrajinských operách té doby zvykem. Nabízí se paralela s Leošem Janáčkem a operou Její pastorkyňa, která vznikla o šest let dříve než Lysenkova Aeneida a kde též můžeme pozorovat lidové tance ve spojení s lidovou hudbou. Ovšem je téměř vyloučeno, aby tvorba těchto dvou autorů byla jakkoli spojena. Prozatím se ani nepodařilo prokázat, zda o sobě Janáček a Lysenko věděli a znali svoji tvorbu. Případné spojení Mykoly Lysenka s Leošem Janáčkem zůstává předmětem dalšího autorčina bádání. Prokáže-li se, že spolu Janáček a Lysenko komunikovali, mohlo by to znamenat, že vzájemně působili i na svoji operní tvorbu, ovšem prozatím se jedná pouze o nepotvrzené teze.