Utrpení Panny orleánské na prknech Besedního domu

Nikola Jurková Ille Glosaria 2016

Filharmonie Brno navázala na kino-koncertní tradici němých filmů s hudebním doprovodem nastolenou Novým Babylonem a opět se jednalo o spolupráci s kinem Scala. Dne 21. a 22. ledna přišel na řadu další z klasických němých titulů, Utrpení Panny orleánské.
Francouzský snímek z roku 1928 dánského režiséra Carla Theodora Dreyera provázel dlouho dobu nešťastný osud, neboť jeho původní sestřihy shořely. Naštěstí ale byla v 80. letech nalezena původní verze, což umožnilo filmu další etapu života, pochopitelně nejen v oblasti filmového průmyslu.
Prvotní úvaha o tématu svádí k představě typického amerického velkofilmu – velké bitvy, velká dramata a velké emoce. Nic z toho však není vlastní Dreyerově naraci, neboť on se tematicky zaměřil pouze na proces vedoucí k odsouzení Johanky, navíc dosti minimalistickým způsobem. Většina filmu se totiž odehrává v interiéru a jeho hlavním prostředkem k dosažení napětí je detail obličeje, ve kterém herci mimikou dávají průchod psychologickým tenzím postavy. Samozřejmě nejčastěji se díváme obličeje Marii Falconetti, představující Johanku, tedy ztělesnění dobra, nevinnosti, ryzí víry, atd., stojící proti prohnilé církvi, jenž si bere tvář mnoha kněží, kteří se z ní snaží různými úklady vymámit přiznání k rouhačství. V exteriérech se postavy ocitnou až v závěrečné části filmu, vedoucí k upálení Johanky, kde Rudolph Maté buduje napětí kontrastně pomocí rychlých přejezdů kamery.

Utrpení Panny Orleánské vybízelo spoustu skladatelů a hudebníků ke komponování vlastní hudby. Filharmonie vsadila na symfonickou hudbu litevského skladatele Bronia Kutavičia, kterou složil v roce 2009. Kutavičius neusiloval o typicky filmovou hudbu, nechápe ji jen jako prvek ilustrativní a nesnaží se její pomocí za každou cenu budovat dramatickou atmosféru. Místy se s obrazem téměř rozchází, jako například v minimalistickém úvodu, kde slyšíme i vokální projev hráčů orchestru, což vnáší do hudby zajímavý prostorový rozměr. Další vokální složkou opusu je citace gregoriánského chorálu, která je už ale reprodukována ze zvukového záznamu. Chorálová sazba se uplatňuje také ve smyčcích, do církevního prostředí odkazuje hudebně také používání varhanního jednohlasu nebo zvonů.
Filharmonii vedl zkušeně dirigent Peter Vrábel, který má ostatně na svědomí i českou premiéru díla se svým domovským Orchestrem Berg na Febiofestu v roce 2010. Orchestr působil na druhém koncertu uvolněným dojmem, takže mnozí členové stíhali sledovat i dění na plátně. I když návštěvnost páteční reprízy tomu úplně nenasvědčovala, po dramaturgické stránce je spojení filmu a živé hudby pro posluchače vítaným zpestřením koncertního programu. Fungovalo již v rámci Moravského podzimu (zde navíc prostředí kina Scala poskytovalo zádům diváků větší komfort) a funguje to podobně například na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, kde hudební složku obstarávají až na místě elektro-akustická tělesa z prostředí domácí alternativní scény.


Hlavní foto: Jiří Jelínek
Fota v článku: inciklopedia.wikia.com a healthwealthvirtue.wordpress.com