Velká postel z Ware

květen 2014 Petra Willerthová Studie 2014

Renesanční lože
Postele z doby před 15. stoletím známe bohužel jen z vyobrazení. Byly však prostorné a završovala je nebesa. Ta se zprvu zavěšovala na stropní trámy, později je tvořila deska s rámem, jenž spočíval na čtyřech silných nezdobených nohách. Účelem bylo obklopit ji závěsy k ochraně před chladem. Renesanční postele pak volně navázaly na ty gotické – také mají nebesa, v rozích jsou sloupky či karyatidy. Ornamentika vychází z architektury, tvoří je žebra, akanty a balustrové sloupky. Někdy měly postele dřevěnou intarzii či slonovinové vložky pro oživení vzoru. Avšak zdobení ani stáří nejsou tím hlavním, čím je postel z Ware výjimečná. Je to její velikost.

Osudy
Postel vyrobil neznámý německý řezbář (někde se uvádí jméno Jonas Fosbrooke z Hertfordshire[2]) mezi léty 1590 a 1600 z dubového dřeva, zřejmě podle návrhu Hanse Vredermana de Vries (* asi 1527 asi 1606), holandského designéra, architekta a malíře. Provenience postele není zcela jasná. Byla zřejmě vyrobena jako kuriozita, aby přilákala zákazníky, kteří zůstávali v jednom z hostinců ve Ware, jenž byl vzdálen od Londýna jeden den cesty na koni či kočárem (22 mil). Ve Ware se v 16. století nacházelo mnoho hostinců, neboť město tvořilo dopravní uzel, a navíc mělo výhodu, že leželo na řece Lee, která ústila do Temže.[3]

Nejstarší hostinec zmíněný v souvislosti s touto postelí je The White Hart, když jej roku 1596 navštívil princ Ludwig von Anhalt-Köthen, který spal v posteli „do níž by se pohodlně vešly 4 páry ležící vedle sebe“. Roku 1610 spal zase ve Ware princ Ludwig Friedrich von Württemburg v posteli „široké osm stop“. Někdy před rokem 1698 se postel přestěhovala do hostince The George a pár let poté putovala do The Crown, nejznámějšího a nejstaršího hostince v Hertfordshire. Ten byl však roku 1765 zdemolován, a tak se postel opět přesunula do The Bull. Ale i ten byl roku 1848 zbourán a postel byla umístěna tentokráte do The Saracen’s Head. Hostinec po smrti svého majitele Daniela Browna upadl do dluhů a postel byla roku 1869 prodána Henrymu Tealemu, který ji odvezl do Rye House (místo známé hlavně v souvislosti se spiknutím proti králi Karlu II. a jeho bratru Jakubu II.) jako atrakce pro turisty. Postel se tehdy poprvé ocitla mimo své „rodné město“. Po upadnutí zájmu byla roku 1931 nabídnuta k prodeji. Dostala do aukční síně Franka Partridge, který ji chtěl prodat bohatým Texasanům. Naštěstí ji ale za 4000 liber získalo Victoriaand AlbertMuseum, kde (s roční přestávkou od dubna 2012 do března 2013, kdy byla zapůjčena do muzea ve Ware a kde ji zhlédlo 34 tisíc lidí) zůstává k vidění dodnes.

Přípisy, malůvky a graffiti
Nejen zmínky o velikosti postele byly často přeháněny, objevily se i snahy dodat jí dokonce královskou důležitost. Na jejím čele je napsáno datum 1463 (dnes již značně vybledlé), jež mělo odkazovat na tradici, že byla vyrobena pro krále Edwarda IV. Na posteli se ale nachází i další přípisy. Návštěvníci, kteří zůstali v hostinci, často vyřezávali své iniciály do postele nebo na ni dokonce aplikovali červený pečetní vosk, do něhož obtiskli své prsteny, či přímo voskem psali svá jména, které zde jsou stále viditelné na sloupcích postele (dokonce i na čenichu lva).

Žádné lůžko z této doby v podobných rozměrech nenalezneme (byla vyrobena v úctyhodných rozměrech 267 x 326 x 338 cm, skládá se ze 40 dílů a váží 641 kg[4]). Nicméně tvar i zdobení odpovídá okázalým vyřezávaným a malovaným postelím z pozdně alžbětinského období – balustrové sloupky dolního čela spočívají na prolamovaných podstavcích, tvořených pěti sloupky na krychlových soklech, zatímco horní čelo je zdobeno dvěma arkádami a nárožními řezbami.[5] Na čele postele je mužská figura vyřezaná ze dřeva, jež podpírá vrchní část nebes. Kolem ní je znázorněná renesanční architektura, jejíž oblouky připomínají okna s průhledem do krajiny. Vidíme zde pomocí intarzie utvořené domy, odkazující na hostince ve Ware, a 2 labutě, které byly symbolem města. Také další dekorace má svou skrytou symboliku – např. satyr reprezentuje chtíč. Nocležník se při usínání mohl kochat také kazetovým stropem s vyřezávanými dekorativními detaily. Na mnoha částech lze spatřit i zbytky původní polychromie, takže dnes už můžeme jen odhadovat, jak mocný měla asi původně účinek.[6] Původně byly dokola na stranách zavěšeny závěsy, které poskytovaly soukromí i teplo, takže postel jako by připomínala pokoj. Původní závěsy (ani jiné textilie) kolem postele se nedochovaly, dnes jsou nahrazeny moderními kopiemi. Podle výzkumu byla nakonec zvolena kombinace žluté a červené jakožto nejoblíbenější v té době v jižní Anglii.

I na vystýlku postele se velmi dbalo. Ve spodní části byly silně napnuté provazy, na nichž spočívalo několik vrstev matrací plněných vlnou (spodní) či peřím (horní),[7]v levnějších případech byla v těch nejspodnějších sláma (dnes jako výplň slouží z hygienických důvodů inertní polyester). Jedna matrace má pruhovaný vzorek podle dobových vzorníků, další dvě jsou jen v prostém plátně. Oba tyto typy potahů matrací se objevují v inventářích 16. a 17. století. Prostěradla a povlaky na polštáře byly plátěné a pruhované, aby korespondovaly s matrací. Čtyři polštáře mají jednoduché plátěné povlaky, na dalších čtyřech je vyšívaný vzor. Na posteli jsou také dvě vlněné deky s keprovou vazbou, na horním konci mají vetkané modré pruhy, což byl tradiční dekor v 16. století, na pokrývkách se dokonce používá dodnes. Hlavní součástí ložního textilu v této době byl však quilt, což je velká prošívaná deka, jejíž vrchní část tvoří ozdobný vzor (zde byl použit specifický druh hedvábí v kombinaci růžové a zelené), spodní díl pak jednobarevná či vzorovaná látka, jako výplň se dnes používá vatelín. Na quiltu byl ještě další ochranný přehoz, který byl hrubší. Ten sloužil hlavně pro reprezentační účely jako ukázka luxusu. Na jeho výrobu byla použita kombinace několika materiálů se vzorkem prošívaným zlatou nití opět odpovídající době svého vzniku.

S takovým množstvím ložních prvků existovalo nebezpečí, že povlečení sklouzne dolů – byly proto používány různé dřevěné sloupky a tyčky (anglický výraz pro ně zní „bedstaff“), které se umístily vertikálně do spodní části rámu, aby povlečení drželo na svém místě. Tyto sloupky jsou často zmiňované v souvislosti s lůžky v 16. a 17. století v Anglii, ale žádné se nedochovaly, krom pár kusů ve Švédsku.[8]

Neví se, jak moc „speciální“ tato postel byla (tedy pro jak bohatou klientelu byla určena), předpokládá se stejná kvalita závěsů jako u lůžkovin, ale nic, co by přesahovalo běžnou výbavu hostinců a měšťanských domácností. Co se týče kovotepeckých prací, nacházely se na posteli původně jen dva železné háky na pověšení závěsů. Nové závěsné tyče a ručně kované kroužky byly pečlivě navrženy tak, aby se kvůli pověšení nemusely vrtat otvory do starého dřeva. Provazy, na nichž byly položeny matrace, byly původně konopné a dnes se pro jejich zavěšení stále používají původně vyvrtané díry.

Odkazy v literatuře
Nejstarší reference pochází z deníku Ludwiga von Anhalt-Köthen z roku 1596. Asi nejslavnější zmínka ve hře Večer tříkrálový, zmíněné na začátku, pochází už z roku 1601, kdy byla hra poprvé veřejně uvedena. Ve hře Na sever! z pera Thomase Dekkera a Johna Webstera, poprvé odehrané roku 1605, se objevuje spousta narážek i na samotné město a např. Ben Johnson ve své hře Epicoena aneb Mlčenlivá žena (1609) se (krom postele) zmiňuje také o nedostatku čistoty ve Ware. Další zmínka se objevuje i v komedii Richarda Broma The Sparagus Garden (1635). Po občanské válce a znovuobnovení monarchie roku 1660 můžeme další najít v hrách Johna Wilsona (The Projectors, 1665), George Farquhara (The Recruiting Officer, 1706) či v románu Mary Davys (The Reformed Coquet, 1724). Během 19. století se objevují zmínky o postelích v mnoha dopisech, satirách, průvodcích či knihách o nábytku. Djuna Barnes, americká spisovatelka, se o ní zmiňuje ve svém románu Nightwood (1932).[9] A ani v současné době není literární opěvování postele zanedbáváno. Např. v roce 2001, při příležitosti otevření „British Galleries”, kde byla postel nově umístěna, V&A požádalo básníka a držitele titulu Poet Laureate Andrew Motiona, aby o ní složil báseň.[10]

Slavné přenocování
Postel z Ware se stala slavnou doslova přes noc (či nocleh). Její věhlas přitahoval poutníky mířící z Londýna do Walsinghamu či na univerzitu v Cambridgi. Někteří dokonce přerušili svou cestu, aby mohli ve slavné posteli přespat. Často na ní nechali i vlastní vzkaz. Koluje také pověst, že se v ní prý jednou vyspalo dokonce 26 řezníků se svými ženami (tedy celkem 52 lidí).[11] Věhlasu napomohly návštěvy slavných osobností, ale i četné odkazy v literatuře, nejslavnější zmínka je ta Shakespearova. V současné době muzeum investuje z fondů do tohoto lože nemalé peníze (na restaurátorské práce i její převoz na rok do muzea ve Ware), pořádá různé akce, kdy vypráví jeho příběh v alžbětinských dobách, nebo také koná představení hry Večer tříkrálový. Také replika jednoho vyřezaného vzkazu dokazuje, jakou auru postel má, a že je nemyslitelné, aby snad někdo historické graffiti odstraňoval.[12] Stala se nejen symbolem města Ware, ale i všech lidí, kteří měli tu čest v ní snít.


[1] Text v originální podobě zní: „And as many lies as will lie in thy sheet of paper, although the sheet were big enough for the bed of Ware in England, set 'em down: go, about it.“, ale např. v překladu Josefa Sládka nebo Břetislava Hodka název postele není zmíněn. Zde uvedený překlad pochází od Františka Douchy z roku 1862.

[2] http://www.bbc.co.uk/news/uk-england-beds-bucks-herts-15868314, vyhledáno 27. 1. 2013.

[3] http://collections.vam.ac.uk/item/O9138/great-bed-of-ware-bed-vredeman-de-vries/, vyhledáno 27. 1. 2013.

[4]http://www.dailymail.co.uk/femail/article-2128651/Great-Bed-Wares-229-200-V-A-Museum-original-resting-place.html, vyhledáno 27. 1. 2013.

[5]Henry de Morant, Dějiny užitého umění: od nejstarších dob po současnost, Praha, 1983, s. 326.

[6] http://www.vam.ac.uk/content/videos/g/video-great-bed-of-ware/, vyhledáno 27. 1. 2013.

[7] http://www.greatbedofware.org.uk/redisplay.html, vyhledáno 27. 1. 2013.

[8] http://collections.vam.ac.uk/item/O9138/great-bed-of-ware-bed-vredeman-de-vries/, vyhledáno 27. 1. 2013.

[9] http://www.greatbedofware.org.uk/literature.html, vyhledáno 27. 1. 2013.

[10] http://www.vam.ac.uk/content/articles/p/andrew-motion/, vyhledáno 27. 1. 2013.

[11] http://www.historyextra.com/bedofware, vyhledáno 27. 1. 2013.

[12] http://www.bbc.co.uk/news/uk-england-beds-bucks-herts-15868314, vyhledáno 27. 1. 2013.


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info