Bakalářka Aneta Ručková a její "předskokan" Pavel Katsiushyn

Michal Kuča Kritiky 2015

Ve výběru z písní Songs of Travel Ralpha Vaughana Williamse bohužel projev Pavla Katsiushyna ztroskotal na nepříliš vyartikulované angličtině a špatné srozumitelnosti, vše však napravil v následující árii Kizgajly z opery běloruského skladatele Dmytry Smolského Šedá legenda. Domácí jazyk Katsiushynovi seděl a v árii tak vynikl i jeho rozsah. Jeho "kovové" a posazené vrchní tóny krásně zvonily, ovšem jeho spodní hranice rozsahu zněla poněkud tlačeně a málo odlehčeně. Přitom podle barvy jeho hlasu se Katiushyn zdá být spíše basbaryton. Árii To mně se stát z Dvořákovy opery Jakobín zazpíval svou běloruskou češtinou, což je vzhledem k jeho národnosti odpustitelné, ovšem árie tak získala ráz zřejmě nechtěné úsměvnosti.

V 2. části programu se představila Aneta Ručková a hned v 1. cyklu skladeb (výběr ze Scarlattiho cyklu 7 Arie con tromba sola) představila své hosty doprovázející ji na cembalo, trubku a violoncello. Trošku nedomyšlený byl úvod, když byla sopránistka nastoupená po celou dobu ladění nástrojů a její zprvu kouzelný úsměv se pomalu měnil do rozpačitého a uměle udržovaného. V cyklu předvedla Ručková kromě kouzelné barvy svého hlasu (tou byl naplněn celý její výkon) především obratné používání hrtanové techniky při Scarlattiho ozdobách. Nástroje Ručkové zdatně sekundovaly, nutno vyzdvihnout především Václava Kalendu, hráče na trubku, který se sopránistkou vedl hudební dialog. V českých skladbách Láska a žal II. A. Tučapského a v árii Hlásej ptáčku ze Smetanovy opery Hubička byl také problém se srozumitelností slova, zejména ve vyšších polohách, ale v případě Ručkové šlo spíše o nutnou neutralizaci vokálů vyšších poloh typickou pro všechny sopránistky než o nedbalost. K duetu Crudel! Perchè finora z Mozartovy Figarovy svatby si Ručková pozvala svého spolužáka Tadeáše Hozu. Oba předvedli árii výborně pěvecky a jejich herectví bylo takové, že i divák neznalý italštiny pochopil, o čem duet asi je a v jakém vztahu postavy jsou. A to je pro operu, zvláště tu cizojazyčnou, podstatné. Stejně tak bylo snadné pochopit o čem je již sólová árie Nobles seigneurs, salut! z Meyerbeerových Hugenotů i árie Mein Herr Marquis ze Straussova Netopýra.

Milé bylo také poděkování Ručkové své pedagožce a rodičům v závěru, stejně tak jako svým spoluúčinkujícím dříve, jen škoda, že se s Katsiuschynem nedomluvila a podobný "ceremoniál" alespoň svým pedagogům neudělal i on. Velmi nešikovně byl udělaný program, z něhož nezasvěcený posluchač může usoudit, že oba hlavní vystupující jsou absolventi bakalářského stupně v rámci společného koncertu. Koncert by tak byl značně nevyrovnaný jak po obsahové, tak po výkonné stránce, ale takto, až na "sušší" část Katsiuschynova programu, bylo vše zřejmě v pořádku.