Cotatcha Orchestra & Lenka Dusilová Kontrasty omotané provázkem elektroniky

Divadlo Husa na Provázku přivítalo 9. 10. nový projekt spojující dvě zvučná jména české hudební scény – brněnskou bigbandovou hvězdu Cotatcha Orchestra, pod vedením trumpetisty Jiřího Kotači, a zpěvačku, skladatelku a devítinásobnou držitelku cen Anděl Lenku Dusilovou. Jak řekl v úvodu sám bandleader, zazněly „skladby nové, skladby staré i skladby relativně staré“. Bigband navázal spolupráci s Dusilovou již na CD Bigbandová elektronika z roku 2020 a toto spojení vyústilo v novinky znějící právě toho večera.

Burácivé trombony, štěkající trubky, saxofony běhající po nejostřejších zákrutách svých nástrojových možností a bicí jako hnací motor tohoto monstrózního otevíracího čísla. Koncert nemohl začít lépe – skladba Sen Sei a fenomenální výstup Marka Kotači, který se svým altsaxofonem prozařoval onu zvukovou masu, a přitom v jemnějších pasážích dokázal nasadit drzý, ostrý tón, který udal základní melodickou linku.

Následovala skladba výjimečná nejen nejdelším názvem, ale i krásným propojením dvou kontrastních částí. Nejprve oceánu klidu plného šumů, zvukových hladin a melodického impresionismu a části rytmické, kterou prostupuje ať už v klavíru nebo v deších hraný lick. Taková byla skladba Nerf Nitro Throttle Shot Blitz a sóla Radima Hanouska (basklarinet) a Kristiana Kuruce (bicí nástroje).

Nasednout, zabouchnout dveře, nastartovat, přetřít rty rudou rtěnkou ve zpětném zrcátku a jede se! To je A Very Old Lady Driving a Ferrari. Pokud jste album Bigbandová Elektronika již slyšeli, tato skladba se vám jistě vryla do paměti. Lady vyjíždí z rušného města, zastaví na známém romantickém místě, tleská si do rytmu v koloně troubících aut a pak jedoucí do západu slunce v rádiu naladí bigband, jako za dob Bennyho Goodmana. To všechno zažíváme během jedinečné jízdy.

„Padá déšť do zahrady a ta ho pije. I stříšky už bubnují složitým rytmem. Po trávě se rozvlní a potemní den. I ptáci se ukryjí…“ těmito verši začala všemi očekáváná část koncertu. Autorská píseň Řeka ze stejnojmenného alba Lenky Dusilové vnesla do divadla zádumčivou náladu. Skladba měla minimalistické obsazení – stěžejním byl melancholický hlas Dusilové a rytmická sekce. Obohacením tohoto základu byli Dusilová na elektrickou kytaru a Kotača hrající na křídlovku – taktéž elektronicky.

Další písní byla česká premiéra skladby Composit. „Dvojskladba, místy až trojskladba,“ vygradovala z elektronického začátku stupňovanou hrou zvuků a rytmů v místy až futuristicky znějící pasáže a největší zvukový vír, ve které se naprosto bravurně probojoval se svým ohromujícím sólem trombonista Jan Jirucha.

Po dvou relativních novinkách následovala vsuvka – opět z CD Bigbandová elektronika. Modal song a oáza klidu. Skladba začíná reprodukcí elektronické hudby a následným připojením Petera Kormana (kontrabas) hrajícího arco. Pak se valčíkovým rytmem přehoupneme k sólům Jiřího Kotači a dosud neslyšeného Radka Zapadla (altsaxofon) a jeho osobitému zvuku. Snový závěr skladby brzy vystřídal nejstarší elektronický počin orchestru – Sardanapalm, s kterým jsme se dostali až na pomezí jazzu a hip hopu. Elektronika zde působí nejen jako dotvářející element k navození atmosféry, ale jako základní udavač směru.

Pak se opět vrátila sólistka Lenka Dusilová a zazněly dvě očekávané novinky: Aksunim a Tsumaranai. Opět nastala hra kontrastů, která prostupovala celý večer. Klid v závěru skladby první vystřídal energický náboj skladba druhé. Prostý základní nápěv putující různými styly a zakončený jak jinak než tleskáním do rytmu. Další veledílo představující invenci klavíristy, skladatele a jednoho ze tří hlavních osobností večera Martina Konvičky.

Jako přídavek zazněla skladba, která celou spolupráci odstartovala – Billy’s Pilgrimage ve své originální, delší, vokální verzi. Skladba perfektně zakončila koncert vplynutím hlasu sólistky do zvuku orchestru – někdy naléhavě vystoupil, ale jindy se stáhl. Tak, jak bylo v daný moment potřeba.

Pokud bych měla něco vytknout, asi jen to, že jsem čekala více novinek. Sám orchestr koncert promoval na svých stránkách poměrně cílevědomě jako „našlapaný novými autorskými skladbami“, přičemž zazněly jen dvě (potažmo tři). Na propojení ve větší šíři si ale velmi ráda počkám a s velkým očekáváním se na něj již teď těším.

Záznam celého koncertu si můžete pustit na stránkách Českého rozhlasu Vltava.

Foto: Michal Sýkora