Balada za slovenskou poezii – NE:BO:DAJ

listopad 2013 Markéta Hájková Kritiky 2013

Pod křídly slovenského muzikologa a hudebního experimentátora Jula Fujaka přilétla do Brna na začátku listopadu jeho formace NE:BO:DAJ. V rámci mezinárodního hudebního festivalu Setkávání nové hudby plus tak proběhl v komorním sále JAMU koncert již přes dva roky vylíhnuté skupiny vynikajících hudebníků.

Trio sestávající z mozku klavíristy a zvukového hračkáře Jula Fujaka, srdce houslistky a zpěvačky Jany Ambrózové, která obrušuje ostré úhly trojice, a plic hráče na italský bajan (jedná se o zvláštní odnož ruského akordeonu) Andreje Pleštinského recykluje a ozvláštňuje skladby roztodivného původu od slovenských balad po kusy z diskografie Teórie Odrazu. Vzniká tak svébytná hudební matérie na jejímž povrchu se zrcadlí textura původní inspirace. Fakultativně se během koncertu stává díky violoncellistovi Janu Kavanovi j.h. z tria kvartet.

Nový kontext a nové pojetí je korunováno vizuální složkou celé interpretace a průvodním výkladem, který celkový dojem příjemně doplňuje a prohlubuje. Spolu s interprety má posluchač možnost putovat po poetické koláži hudebně-výtvarného univerza. Hybnou sílu lze identifikovat v rozvírání nůžek mezi dynamickou a statickou formou či striktní předlohou a pocitovou improvizací. Nalezený vybledlý plakát z dřevních dob disca může sloužit jako partitura, jejíž hlavní funkcí je probudit fénixe – skladbu You Can´t Play – z popela. Inovátor Fujak dokáže nalézt podnět i v obrazu Dezidera Tótha s motivem dominových kostek na notové osnově v hříčce Domino samba. Zvuky budú aj po smrti znieť odkazuje k výročí Johna Cage, který poskytuje dlouhé lokty hudební látky k prozkoumávání. Reinterpretace lidových písní spadají do epické roviny hudební řeči. Ko zmo išli z Jágra sugestivně líčí vraždu v Kokavě nad Rimavicou a setkáváme se i s žánrem balady. Texty některých skladeb koketují s poezií současných slovenských básníků. Písně v kooperaci se slovy Petera Milčáka nebo Evy Parilákové nabývají zvláště pro českého posluchače až na exotičnosti. Ačkoliv by se mohlo zdát, že má česká a slovenská poezie mnoho styčných bodů (co se týče historického spoluutváření), v současné produkci již toto neplatí. Slovenská poezie se v českém kontextu stává čím dál větším zjevením. Čtenář poezie nemá až na výjimky (nakladatelství Fra) příliš šanci se s originály básní našich sousedů setkat, ať už z důvodu tlaků na častější překlady či obavy z nepřijetí línou českou čtenářskou obcí. Skupina tak oživuje slovenskou literární tvorbu prostřednictvím jejího zhudebnění ve skladbách Ranená voda nebo Do pierok.

NE:BO:DAJ nejen, že tuší rozprostraněnost tvárnosti hudby, ale svým počínáním vyjadřuje existenci jejích dalších alternativ. Je dokladem toho, že eklekticismus může přinášet kvalitativně pokroková ohlednutí se a že různé přístupy k hudbě nemusí končit jako dort pejska a kočičky, ale jako forma/platforma pro spolupůsobení hudebních principů coby čirých esencí pohybu. Recipient se v tomto okamžiku (zvláště ve skladbě Školská prestávka) stává aktivním účastníkem „emocionálního provozu“. Musí vést dialog s útočícími podiv(uhod)nými zvuky i se sebou samým.