Bárta s triem Roberta Balzara rozsvítili Špilberk

Tomáš Vrtek Kritiky 2016

Poslední koncert letošního festivalu Špilberk, který se každoročně koná pod organizátorskou záštitou brněnské filharmonie, se nesl ve znamení jazzu. Do Brna přijelo zahrát špičkové trio Roberta Balzara s mediálně známým zpěvákem Danem Bártou, toto uskupení bylo doprovázeno brněnskou filharmonií pod taktovkou Ondreje Olosze.
Celé těleso nastoupilo před zaplněné hlediště krátce po 20. hodině, ale členové orchestru se pouze naladili a poté zůstali většinu první půle pouze v roli diváků, což možná je trošku na škodu, nicméně si tak přišli na své milovníci zvuku klasického klavírního tria (resp. v tomto případě kvarteta). Navíc těm, kteří znají Jiřího Levíčka jakožto hlavního tvůrce orchestrálních aranží musí být jasné, že při jeho obrovském vytížení nemohl stihnout napsat orchestrální party ke všem skladbám. I bez podpory filharmonie si však RB trio velmi dobře vystačilo samo, po úvodní instrumentální skladbě Jiřího Levíčka přišel na scénu i Dan Bárta, aby odstartoval společný koncert skladbou Too young to die ze zatím posledního společného alba, které s RB triem natočil v roce 2010. Poté se přidali i členové orchestru ke skladbě Brother wolf and sister moon, která i s doprovodem filharmoniků dostala ještě větší hloubku, než na desce. Poté přišla na řadu jedna z novinek, psaných přímo pro tento koncert a pro toto uskupení. První polovinu uzavřela skladba z pera Bártova projektu Illustratosphere s názvem May day, která vyzněla asi nejintimněji ze všech a kterou bych zařadil k vrcholům celého večera – byla odehrána pouze za doprovodu orchestru a obohacená o sólo Jiřího Levíčka na klávesovou foukací harmoniku. Jako takový pomyslný přídavek zahráli muzikanti ještě skladbu No Quarter.
Druhá půle byla takřka celá odehrána za účasti kompletního tělesa. Po počáteční skladbě známého vídeňského jazzového skladatele Joe Zawinula přišel aspoň pro mě vrchol celého koncertu v podobě skladby Isobel, kterou původně nazpívala islandská zpěvačka Björk. Zde se ukázala evidentní cesta, kterou by se podobné projekty měly ubírat – skladba nezněla akademicky, šlapala, měla patřičný náboj. Po dvou novinkách následovala opět skladba od Illustratosphere s názvem Duha, která by také vyzněla v orchestrální aranži velmi hezky, nebýt rytmicky náročných pasáží na konci hlavního tématu, kde se filharmonici téměř rozsypali. Celý večer zakončily skladby z již zmíněného společného alba Theyories – gregoriánským chorálem inspirovaná O maria, O felix puerpera a přídavková nádherná balada původně od Joni Mitchell s názvem Last Chance Lost, která byla velmi příjemnou tečkou.
Po technické stránce nelze koncertu nic vytknout, zejména bych ovšem vyzdvihl zvuk. Přestože si nemyslím, že by nazvučení během předchozích koncertů bylo nějak špatné, toto vystoupení bylo o několik tříd jinde a to jen proto, že si Bárta zajistil vlastního zvukaře, se kterým spolupracuje už léta a který až na drobná zaváhání, kdy byl zpěvákovi omylem puštěn do mikrofonu jiný efekt, odvedl naprosto špičkovou práci. I co se orchestru týče, jsem podobný zvuk ještě asi neslyšel. Muzikanti odvedli stoprocentní výkony – triu Roberta Balzara velmi svědčí okysličení v podobě příchodu bubeníka Kamila Slezáka, o Jiřím Levíčkovi nemá cenu hovořit vůbec. U orchestru bylo v některých pasážích slyšet, že není zkušený, co se hraní jazzu týče, hlavně v náročnějších rytmických partech, nicméně tento večer ukázal všem, že takovéto projekty je určitě třeba realizovat.


MHF Špilberk, 27. 8. 2016
DAN BÁRTA & Robert Balzar Trio & Filharmonie Brno
Premiéra nového projektu na objednávku FB
Dan Bárta zpěv
Robert Balzar Trio:
Robert Balzar kontrabas
Jiří Levíček klavír
Kamil Slezák bicí
Filharmonie Brno
dirigent Ondrej Olos