Boskovice – jazzu více!

Nikola Illeová Kritiky 2015

Boskovice 2015, 23. ročník festivalu pro židovskou čtvrť, 9.–12. července. Jazzová scéna festivalu bývá situována do uzavřeného prostoru v budově Zámeckého skleníku. Úvodní den, tedy čtvrtek, tu zahájila svůj program Blues Alive scéna, vystoupením maďarského Dina Trio Bandu, závěr patřil česko-americké formaci Kowacz Stephens Band.

Oficiálním názvem Česko-německá jazzová scéna přichází na řadu se svým programem vždy v pátek a v sobotu. Letos se celým středobodem této scény stal bubeník Günter Baby Sommer, profesor na drážďanské Hochschule für Musik, který tu figuroval hned v několika různých formacích. První z nich, Our Favourite Things, bylo duo s flétnistkou Katharinou Hilpert. Jejich spolupráce fungovala hlavně na principech moderní improvizace, s ohledem na zvukové možnosti daného nástroje a techniku hry, na nějž zrovna hráli. V případě flétnistky se jednalo kromě příčné flétny o šalmaj a flautofon, pestrým instrumentářem perkusivních nástrojů disponoval i bubeník, kromě nich využíval i různé další nehudební předměty včetně samotného pódia.

Jako druhá vystoupila zpěvačka Lena Yellows kapelou, která představovala vítané odlehčení programu v podobě směsice jazzu, soulu a popu. Její příjemně sametový vokální projev doplňoval podobně posazený hlas australského vokalisty Yannicka Teviho a svým souzněním potěšili publikum především při jejich verzi písně Beneath The Surfaceod kapely Incognito.

Lenu Yellow pak vystřídal opět bubeník Günter Baby Sommer, tentokrát s kapelou Rope of Sand, kde ho kromě již zmíněné flétnistky doplňovala ještě zpěvačka Walburga Walde, saxofonista Hartmut Dorschner a klavírista Ulrich Gumper. Společně se opět ponořili do hlubin improvizace. Walde tak svůj zpěv nezatěžovala textem, ale pracovala s jiným parametrem – prostorem, podobně jako to dělá u nás například Iva Bittová, která o několik hodin později shodou okolností uzavírala s kapelou Čikori hlavní hudební stage v letním kině.

Vrcholem pátečního programu se stal koncert skupiny Muff, takže posluchači nedostali šanci pořádně vydechnout, snad jen během delšího zvučení předcházejícímu samotnému koncertu. V jejich hudbě se typicky střídají melodická témata s divokými disonantními sóly Marcela Bárty na tenorsaxofon spolu se samply a syntezátory, bicími, elektrickou kytarou a baskytarou a i zde tvořila proud velmi dravé hudby.

Kdo přišel na úvodní sobotní koncert, mohl být poměrně překvapen, protože se nejednalo ani tak o koncert, jako o workshop bubeníka Miloše Dvořáčka s jeho solitérským projektem DRUM-in. Ten nejen že posluchače intuitivně provedl vývojem jazzu, ale zapojil je i vytleskáváním různých rytmů a také zpěvem. Všechny hudební ukázky obstaral sám za bicími a perkusemi, včetně těch vokálních, při nichž si vypomáhal nahráváním různých hlasů na looper. V závěru svého vystoupení si k sobě pozval Güntera Baby Sommera, aby si spolu vystřihli krátký bubenický jam.

Hned poté následovalo Sommerovo další vystoupení, opět v duu, ale tentokrát s klavíristou Ulrichem Gumperem, pojmenovaném La Paloma – Das Donnernde Leben. Jejich hra zněla, jako když se spolu baví staří přátelé, tématem jim však bylo blues nebo stará pochodová píseň.

Sympatické obsazení kapely nabízelo složení Petr Beneš Quartetu, kromě kapelníka u klavíru čítající Rostislava Fraše na tenorsaxofon, Jana Feča na kontrabas (jediný kontrabas za celé dva dny!) a Ottu Hejnice na bicí. Bohužel se jim přes image pražské kapely hrající pro turisty přenést nepodařilo, svou vinu na tom měla přílišná fixace muzikantů na notovém materiálu a s tím související hráčská nejistota, sem tam i nepřesnost.

Celou jazzovou scénu pak uzavřel finální jam session všech spoluhráčů Günter Baby Sommera, což byl zážitek jen pro opravdu ostříleného jazzového posluchače.

Po dramaturgické stránce může být ono propojení jednou osobou výhodné, zdá se býti i logickým, nabízí se však otázka: neutrpí tím její pestrost? Obstála by letošní dramaturgie v konfrontaci s minulými skvělými ročníky? Odpověď ponechejme zdvořile na posluchači…