Co by řekl Mingus na jazzmany z JAMU? (27. 4.)

Zuzana Dudová Šaplachtová Kritiky 2016

Ve středu proběhl v rámci Jazzfestu již čtvrtý koncert Katedry jazzové interpretace Janáčkovy akademie múzických umění. Tato katedra funguje od října 2010, na svém kontě má již několik bakalářů a ke státním zkouškám se chystají první magisterští studenti. Jan Dalecký, který večerem provázel, s nadsázkou podotkl, že vznikem Katedry jazzové interpretace přestala být JAMU seriózním ústavem, čímž poukázal na humor, který je vlastní snad všem jazzmenům. Studenti svůj koncert odehráli na domovské půdě Divadla na Orlí.

Během koncertu se představilo celkem pět souborů a jeden bigband. První soubor, který vedl Jan Přibil, dobře diváky naladil nejen hudbou, ale též humorem, s jakým si dokázal poradit s menšími technickými problémy. Druhý soubor pod vedením Rostislava Fraše zaujal především interpretací skladeb Black Narcissus od Joe Hendersona a Airegin z pera Erica Alexandra. Když představoval třetí soubor, který řídil Jiří Slavík, své skladby, při vyslovení kombinace Charles Mingus a Moanin' to sálem znatelně zašumělo. Touto skladbou se soubor trefil přesně do vkusu publika, za jejíž interpretaci sklidil dlouhý potlesk a taktéž Jan Dalecký právem poznamenal, že samotný Mingus by měl zcela jistě radost. Čtvrtý soubor sehrál skladby pod vedením Jiřího Levíčka. Pátý soubor, který vedl student a vynikající bubeník Václav Pálka, zaujal především interpretací vlastních skladeb, čímž dokázal, že studenti umí jazz nejen skvěle hrát, ale také skládat.

Zlatým hřebem večera byl tradičně bigband. Toto sedmnáctičlenné těleso řídil Matúš Jakabčic. Zde bych chtěla vyzdvihnout zejména skladbu Radima Hanouska, která vzbudila největší emoce. V tlačenici ze sálu, u šaten i u východu lidé povětšinou řešili, zda byla skladba geniálním počinem, nebo to už byl trochu jiný šálek jazzu. Jedinou vadou na kráse celého koncertu bylo, že se posluchačům nedostaly do rukou žádné programy s názvy skladeb a jmény interpretů. Chtěla bych na tomto místě vysmeknout poklonu několika studentům, jejichž výkony mne skutečně zaujaly, avšak bohužel nebylo v mých silách si mezi třiceti dalšími jmény zapamatovat právě ta jejich. Šalamounsky tedy chválím celou Katedru jazzové interpretace, rozhodně si to zaslouží. A genderová poznámka na závěr: zdá se, že i u této generace je jazz stále výsadou mužů. Sama jsem zvědavá, zda v budoucnu vstoupí do ryze mužských souborů, které byly k vidění na tomto koncertu, statečná „jazzwoman“.

Jazzfest Brno 2016
Koncert katedry jazzové interpretace JAMU
27. 4. 2016, Divadlo na Orlí, Brno