Dětské divadlo dospělým

Filip Klega Kritiky 2015

Hrát dětské divadlo pro dospělé publikum se může jevit jako záležitost naprosto absurdní. Opak je však pravdou, jak jsme se mohli přesvědčit na 25. večeru festivalu Brněnský Lunapark aneb divadlo ke kávě, jež probíhal v Café Kunst na Ústavu hudební vědy dne 19. 5. Divadlo Koráb zde předvedlo svou monodramatickou inscenaci klasické pohádky Kocour v botách. Jak už možná tušíte, v publiku nesedělo ani jedno dítě — kavárna byla plná dospělých. Radim Koráb, herec ztvárňující kocoura, krále i obra, byl touto skutečností uveden do nemalých rozpaků. Byly na něm patrné obavy z toho, že jakmile začne hrát, lidé kavárnu opustí. Nicméně se do díla pustil a pohádku zasadil do nového, místy až lehce absurdního a groteskního kontextu.

Inscenace do hry zapojuje i diváky (děti) a pan Koráb tyto prvky neodstranil. Dospělé publikum se tedy naučilo zpívat triviální píseň Já jsem kocour v botách, naučilo se počítat do desíti, zjistilo, jak dělá ovečka a silou svého dechu roztočilo větrný mlýn. Mnoho situací dokázal svou přirozenou schopností improvizovat proměnit z absurdních na komické: byl mile překvapen, když mu odpovědí na otázku, položenou člověku z obecenstva, nebylo pouze „ano“, ale věta rozvitá; stejně tak divák, jenž měl na starosti slunce z papíru a jeho úlohou bylo na znamení říct „svítím, já svítím!“, volil slova vlastní a přechodné slunečné fáze hry, kdy se herec přestrojoval, okořenil o „je takové vedro, všichni se potí“ apod.

Pozornost je třeba také věnovat scéně, technice a kostýmům. Za kulisy posloužilo velké malované leporelo. S postupujícím dějem se jen obracely stránky a před obecenstvem se vždy rozprostírala mírně trojrozměrná, interaktivní scenérie. Například již zmíněný větrný mlýn nebo hrad zlého obra s padacím mostem. Právě obr byl asi tou nejzajímavější postavou — na majestátnosti získal díky hromovému hlasu, jehož divadelník docílil pomocí zesílené reprodukce v mikrofonu. Směšně zapůsobil jednoduchým kostýmem: párem obrovských rukavic a nepřirozeně velkýma nasazovacíma ušima.

Radim Koráb alias obr

Oceňuji Divado Koráb,konkrétně pana Korába, za jeho statečnost předvést toto představení nedětskému publiku. Myslím si, že toto může být inspirací jakémukoli divadlu, či dramatikovi: inscenovat představení, plné prvků pro ty nejmenší děti, vážným lidem dospělým. Jen považte tu legraci: „umíš počítat do desíti? Ano? A jestlipak mi řekneš kolik je osmnáct na druhou?”

Foto: Joli Halalová