Každý z ateliérov má svoje špecifiká, každý diplomant je rozdielna osobnosť s rôznymi inšpiráciami. V Ateliéri performance toho roku končili dve nonkonformné postavy, Jana Orlová a František Walter. Vedúcim ich diplomoviek bol Tomáš Ruller, o ktorom sa hovorí, „že v průběhu své diplomové práce chodil po chodbách Akademie v manýristickém kostýmu s mečíkem a krajkovým okružím, aby při práci na památníku Tychona de Brahe mohl být sám sobě modelem“.[2] Je teda zaujímavé, ako si študenti hľadajú cestu k spriazneným „vedúcim“, podľa svojho záujmu, cítenia a tendencií profilovať sa určitým smerom. V tomto kontexte nepovažujem video Františka Waltera za introspektivní, společensky či formálně nezařaditelný přístup, ako ho v katalógu pomenováva Barbora Klímová. Rovnako ako v akciách „čiernej ženy“ Jany Orlovej je tu badateľné, že použité predmety a prostredia nevyberajú náhodne, a cielene sa dostávajú na pomedzie umenia objektu a site-specific. Podobne ladené duše pookrejú z autentickosti ich výpovede, jej hrubosti, a neprestáva ich dojímať fakt, že osoby pravdepodobne deprimované spoločnosťou neprestávajú veriť vo všeobecný zmysel umenia. Čo sa týka samotnej výstavy, návštevníka mohol rušiť jedine prípad nevyváženej hlasitosti videí, čím utrpelo najmä dielo Československo. Privátna poézia Ivany Hrončekovej. Koncept Alžbety Bačíkovej, konfrontovať lektorku rétoriky s tanečnicou twerku je síce dobrý, no tanečná hudba zaplnila zbytočne veľa priestoru.
Po prezretí výstavy rezonuje postreh Barbory Klímovej inšpirovaný videom Petra Machača. Totiž že je dôležité, aby si študenti umeleckých škôl kládli primerané nároky na svoju tvorbu, rozhľad a osobný rast, bez ohľadu na budúce ohodnotenie, alebo získanie stabilnej profesie na základe vzdelania. Podľa Blahoslava Rozbořila citovaného v spomínanom katalógu je výhodou absolventov „slobodomyslných oborů“, že sa dokážu lepšie zorientovať, keď po ich práci nebude dopyt. Podľa môjho názoru to môže byť aj tým, že sa na takúto sitáciu (pod)vedome pripravujú po celú dobu štúdia. Ostatne nie len tohtoročný absolventi Ateliéru performance sú z tohto pohľadu nonkonformnými jedincami.
Ateliér grafického designu.
Anita Somrová:Noc vemlýně (Příslib ráje), inštalácia (Ateliér video).
Jozef Mrva: Monument, inštalácia (Ateliér intermédií).
Ivana Hrončeková:Československo. Privátna poézia, video (Ateliér enviromentu).
František Walter: Maso, kosti, zbytečnosti, video (Ateliér performance).
Jana Orlová: Černá žena, dokumentárna séria performancí (Ateliér performance).
Ondřej Bílek: Torzo, socha (Ateliér sochařství 1).
Monika Horčicová: Reliéfy, séria objektov (Ateliér sochařství 1).
Barbora Pokorná: Nové tváře,konceptová dokumentácia k sérii malieb (Ateliér malířství 3).
Pavla Šindelková: Průhled zpět, inštalácia (Ateliér kresby a grafiky).
Petr Šprincl: Vlci v hořáku, video (Ateliér intermédií).
Adéla Sobotková: Holographic Hieroglyph, inštalácia (Ateliér intermédií).
Martina Pavelková: Visible: vzkazy bohům, kinetický objekt (Ateliér tělového designu).
Pohľad do priestoru výstavy.
Pohľad do priestoru výstavy.
Diplomanti FaVU. Výstava praktických diplomových prací absolventů Fakulty výtvarných umění VUT v Brně. Dům pánů z Kunštátu Domu umění města Brna, 27. 6. – 29. 7. 2014, kurátori Barbora Klímová a Filip Cenek.
1KLÍMOVÁ, Barbora. Diplomanti FaVU. FFA Graguates 2014. Brno: Fakulta výtvarných umění, 2014. ISBN 978-80-214-4976-3.
2ZHOŘ, Igor. Proměnysoudobého výtvarného umění. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1992, s. 87, ISBN 80-04-25555-8.
TEREZA DIVÁCKÁ
Dne 13. listopadu 2023 se v prostorách Červeného kostela v Brně uskutečnil komorní koncert s názvem „Zpívané dědictví Jednoty“. Repertoár koncertu byl seřazen dle průběhu liturgického roku s písněmi duchovními, středověkými, renesančními a z 12. století.
ADA KUČEROVÁ
Komorní opera Hudební fakulty JAMU v listopadu představila jednu z nejuváděnějších oper 17. století, Monteverdiho Korunovaci Poppey. Příběh kruté lásky z doby vlády císaře Nerona je nepochybně poutavý a v lecčem aktuální i pro dnešního diváka.
