Editorial duben 2015

Markéta Hájková Editoriály 2015

Milí a komunikativní čtenáři,

pro uskutečňování „jazykové hry“ (vyšších kontextuálních celků) tak, jak ji popsal Wittgenstein, je zapotřebí alespoň dvou hráčů. Protihráč však může být pouze „myšlený“, aktivní v hlavě hráče. Na těchto Wittgensteinových aforismech postavil filosof Karl-Otto Apel celou svou vizi společnosti, jakožto „společenství neomezené komunikace“. Vývoj techniky, sítí a masmédia mu dávají za pravdu; dialog je přítomen jako aerosol všude kolem nás. Pokud jste někdy zabrousili do diskusí pod články či videi, zjišťujete, že každý (opravdu každý) má názor.

Moderní společnost podmiňuje právě tento komunikační tok. Podle Gianni Vattima a jeho knihy Transparentní společnost vstupují společenské vědy (myšleno ve vágním, obecném významu) do interakce s moderním člověkem. Konkrétně s tím, co ze sebe udělal – s institucemi, symbolickými formami a z našeho pohledu prioritně s kulturou.

Vy i my jsme mohli být svědky, hráči a protihráči již během dvou know how diskusí v režii Spolku MUS. Sledovali jsme, jak kulturní periodika zacházejí s pomyslnými šídly a kopyty, i kde je tlačí bota (že by finance?). V článku Nikoly Illeové se nyní ohlédneme za debatou nad hudebními festivaly. Dále můžete pátrat, zda jste na stejné lodi s pisateli recenzí na koncerty JazzFestBrno či Velikonočního festivalu duchovní hudby.

Další diskusní partii, tentokrát na téma jak zkrotit film v rámci kina i filmových festivalů, rozproudíme již v pondělí 27. dubna opět na půdě Ústavu hudební vědy. Text Barbory Kadlíčkové Labutí jezero – aktuální i po 140 letech své existence mi nahrává ještě k jedné pozvánce. Ve středu 13. května se můžete těšit na poslední know how produkčního, choreografů a performance sólistů NdB.

Směle do vašich jazykových her!

Inspirativní čtení přeje

Markéta Hájková