Editorial – říjen 2016

Patrik Červák Editoriály 2016

Skvělí a milí lidé, kteří čtete náš měsíčník,

MUSICOLOGICA, respektive členové redakce, mají za sebou pár (doslova pár, to znamená dva) tuhých a skličujících měsíců, během kterých nebylo jisté, zda skomírající život našeho milovaného časopisu ještě někdy opět propukne novým rozkvětem. Avšak náš vstřícný plán, provedený za zpěvu budovatelské písně, totiž obnovit někdejší slávu našeho žurnálu, vyšel nad očekávání a můj osobní odhad je, že jsme ho nepochybně splnili na více jak sto procent!

Měsíc říjen byl měsícem kulturním, zejména pak v Brně; naše město totiž nabízelo neuvěřitelné množství akcí, festivalů a konferencí, která mohl zainteresovaný jedinec navštívit. Pátého října byl zahájen Bachův varhanní podzim, o dva dny později jeden z největších brněnských festivalů, Janáček Brno 2016. O dramaturgickém plánu tohoto festivalu mohlo by se dlouho polemizovat, zcela zřejmé však je, že přítomnost některých představení je velmi diskutabilní a pochybná. Od pondělí 10. října pak na Ústavu hudební vědy probíhalo 51. mezinárodní muzikologické kolokvium a ve středu 12. října se v Mozartově sále divadla Reduta uskutečnil první ročník Konference o kritice, které se jako řečníci zúčastnili tři osoby z brněnského ÚHV. Na tomto velmi zajímavém sympoziu sešli se lidé různých profesí – kantoři, kritici, umělci, moderátoři pořadů, zejména pak z Prahy a Brna, aby se podělili o své názory s ostatními. S některými myšlenkami pak samozřejmě, jak to na takových akcích bývá, nesouhlasili všichni, a tak došlo k několika drobným výměnám názorů. Nicméně toto kritické setkání velmi důrazně poukázalo na neutuchající důležitost kritiky v dnešní společnosti.

A co jsme si tedy pro Vás tento měsíc připravili? Barbora Kadlíčková sepsala krátké zprávy ze zmíněné Konference o kritice i z 51. mezinárodního muzikologického kolokvia. A protože byla velmi činorodá, napsala i zprávu nazvanou Cimrman nás všechny přežije, z výstavy Půlstoletí s Cimrmanem, na které se připomíná neuvěřitelné padesátileté působení Divadla Járy Cimrmana. Dana Komosná dodala text ze zajímavé výstavu Mariana Pally s názvem Malba hlínou, klacky zubama, pokud jste zdatnější angličtináři, zajisté si velmi rádi přečtete anglicky psanou studii Šárky Lemonové s názvem Film Techniques Which Underline the Feminine Character, v níž se opírá o horor z roku 1978 s názvem Oči Laury Marsové. Redaktorka Markéta Hájková pak v článku Jedinečný je normální píše o jednom z vítězných snímků z Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů s názvem Normální autistický film režiséra Miroslava Janka. Text pojmenovaný Co je důležité…Soudobé opery v Divadle na Orlí, který jsme obdrželi od Kristýny Kopřivové, seznámí čtenáře s připravovanými inscenacemi dvou oper, které budou uvedeny na konci listopadu jako absolventský výstup studentů JAMU. O jedné z těchto oper, konkrétně Mistrová, aneb Když bolševici zrušili Vánoce si můžete také přečíst v rozhovoru s jejím skladatelem Petrem Halou. Nikola Illeová pak sepsala kritiku na Didrik Ingvalsen Orchestra, který vystoupil v rámci festivalu Janáček Brno v sobotu 15. října. Stálý dopisovatel Tomáš Vrtek pak navštívil koncert Milokraj a Markéta Töpferová a vystoupení Ivy Bittové, Ok percussion dua a Emil Viklický Trio. Z obou akcí si pak můžete přečíst jeho dojmy. Katarína Hanusová napsala zprávu ze zajímavé výstavy s názvem Resuscitace a amputace v galerii OFF / FORMAT. Asi nejvytíženější člen redakce, Eva Mikulášková dnes přicestovala z Berlína, a tak se s námi všemi podělí o kritiky na tamější inscenaci Lazebníka Sevillského, Kouzelné flétny a Rusalky, z festivalu Janáček Brno to pak budou recenze na všemi vychvalovanou Káťu Kabanovou, Modrovousův hrad/Erwartung a kontroverzní inscenaci Janáčkovy opery Z mrtvého domu. O minimalistické opeře Steva Reicha, která se uskutečnila také v rámci festivalu Janáček Brno, si pak můžete přečíst v článku The cave – jeskyně odpočinku Patrika Červáka.
Děkujeme za Vaši neutuchající přízeň, a jak vidíte, polepšili jsme se!

Co nejméně depresivní podzim srdečně přeje za celou redakci,

Patrik Červák