Milí čtenáři,
se začátkem semestru došlo v rámci MUSICOLOGICY k vizuálnímu mezníku, jehož jste nyní svědky. Budeme se „potkávat“ v novém virtuálním prostředí, které by mělo být přívětivější, hravější a intuitivnější. Rozpohybovali jsme pro vás i jednotlivé rubriky. A co hýbe zářijovým kulturním Brnem? Jednoznačně plodná výstavní sklizeň v čele s počinem Domu umění Dalibor Chatrný, Jsem prostorem a Cenou Jindřicha Chalupeckého, která v listopadu představí již svého 26. laureáta. Vy si zatím můžete na výstavě v Pražákově paláci vybrat svého favorita z pěti nominovaných mladých umělců.
Katarína Hanusová se pod dojmy projektu Metakritika zamýšlí nad aktuálním názorovým vakuem, kterým je plněno (podobně jako pytlíky brambůrků ochrannou atmosférou) několik analyzovaných periodik. Šedé zóně kritiky nenastavuje zrcadlo meta na druhou, ale otvírá prostor k diskuzi. Neuvízla kritika na mrtvém bodě, když umělci strádají nedostatkem kvalitní zpětné vazby? Autoři projektu a zároveň aktivní umělci tvrdí: „Rozhodli jsme se zkrátka kritizovat, abychom mohli být v důsledku sami relevantně kritizováni.“
V recenzi Víta Kraváčka se ohlédneme za křestem knihy Petra Gratiase Decibely nad Brnem, kterému nescházela hudební složka v podobě koncertu kapel Rocky Eagles a Projekt rock. Zahajujeme sice v úsporném režimu, leč vězte, že je to jen ticho před říjnovou bouří podnětných článků, v nichž budeme mimo jiné intenzivně reflektovat i festival Moravský podzim. Těšíme se, že se od vás, našich čtenářů, dočkáme metakritiky nejen grafiky webu, ale i našeho tvůrčího počínání.
Příjemné objevování přeje
Markéta Hájková