Koncert
Filharmonie Brno s názvem
Z Kytice a Aladina se konal 23. 11. 2016 (s následnou reprízou 24. 11. 2016) v
Janáčkově divadle. Šlo o 1. abonentní koncert v rámci abonmá Filharmonie v divadle, které se letos se svými 5 koncerty koná jako jediné právě v Janáčkově divadle. V první polovině zazněla kantáta
Svatební košile Bohuslava Martinů, v druhé části potom časově náročnější
Klavírní koncert C dur Ferruccia Busoniho.
Kantáta
Svatební košile byla původně součástí zpívaného baletu
Špalíček (pro svoji délku však vyjmuta). Stejně jako autorova jiná díla tohoto období, i ona nese charakteristické znaky inspirované tehdy aktuálním neoklasicismem. Střídají se zde zpěvné a melodické pasáže i jazzové rytmy a posluchačsky náročnější disharmonie, které konkrétně v této skladbě vyjadřují hrůznost děje a dodávají textu potřebnou dramatičnost.
Konkrétně na tomto koncertě zazněla skladba ve světové premiéře kritické edice díla, jejímž autorem je Paul Wingfield, a kromě filharmonie se představili také tři sólisté a dámská část
Českého filharmonického sboru Brno.
Adriana Kohútková roli mladé dívky zazpívala výborně, svým znělým hlasem dokázala obsáhnout závažnou i odlehčenou atmosféru děje. Obzvláště precizní a místy mrazivá byla její výslovnost. Duch mrtvého milého v podání
Jozefa Benciho byl také zazpíván s náležitým výrazem a gestikulací odpovídající této roli. Za drobný nedostatek by se dalo považovat nedostatečné sledování gest dirigenta, které způsobilo občasný vpád jeho zpěvu před dobu, který se dá ovšem pominout. Tenorista
Peter Berger měl v porovnání se dvěma zmíněnými sólisty menší roli vypravěče, ale přesto podal přesvědčivý výkon.
Český filharmonický sbor Brno diváky také nenechal na pochybách o svých kvalitách, i přesto, že ženská a mužská část nezpívala pospolu. Výborně interpretované ženské sbory v úvodu i závěru skladby jistě v mnoha divácích zanechaly hluboký dojem. Velmi efektní byl také zpěv altu na jednom tónu za doprovodu gradující recitace sopránu.
Po přestávce následovalo dílo žánrově zcela odlišné, přestože ho od
Svatebních košil dělil rozdíl jedné generace. Autor Ferruccio Busoni se narodil ve druhé polovině 19. století. A protože se skladbě věnoval již v mládí, silně jeho dílo ovlivňoval romantismus, ovšem pouze do roku 1907, kdy publikoval svůj futuristicky (až anti-romanticky) laděný manifest. V
Koncertu C dur pro klavír a orchestr s mužským sborem (premiéru měl roku 1904) však bylo romantické cítění ještě velmi zřetelné. Jako sólista se představil
Kirill Gerstein, špičkový pianista a držitel několika prestižních ocenění. Technicky náročný a obsáhlý part zahrál bravurně. Dechberoucí podívaná se naskytla divákům, kteří viděli na sólistovy ruce, jež téměř létaly po klaviatuře.
V poslední, páté větě se dočkal svého výstupu také mužský sbor. Leckterý divák se mohl obávat, že nástup sboru v závěru tohoto působivého díla bude zásahem do pokojně plynoucí instrumentální hudby. Předcházející 4. věta ale rozproudila do té doby poklidné melodie a nástup sboru byl také klidný, v jemném mezzoforte. Textem sborového partu byl úryvek z veršovaného dramatu
Aladin dánského básníka Adama Gottloba Oehlenschlägera.
Celkový dojem lehce kazila drobná sóla trubky, která byla někdy příliš ostrá a pronikavá a ne vždy zcela přesně nasazena. Orchestr, pod vedením mladého a nadějného dirigenta
Jiřího Rožně, který se před brněnským publikem představil poprvé, podal velmi dobrý a přesvědčivý výkon.
© foto Facebook Filharmonie Brno
