Gentlemen Singers a humor v hudbě

Petra Švandová Kritiky 2015

Program koncertu sestavený na míru festivalu totiž nesl podtitul Komediální. Z první třetiny sestával z repertoáru renesančních madrigalů Giovanniho Giacoma Gastoldiho, Orlanda di Lassa či Johna Bartleta, které čerpají dosti mimo jiné z opileckých patálií nebo alegorií ptačího a ženského štěbetání. Od polyfonie 16. století se program přehoupl přes Hostinu Antonína Dvořáka až ke třem skladbám Francise Poulenca. A po vzoru workshopů, které Gentlemen Singers pravidelně pořádá, došlo mezi kánony W. A. Mozarta i na zapojení publika. Údajným komunikačním šumem se do diváckých řad nedostal původně plánovaný německý kánon, zazpívali jsme si tedy alespoň všem známé Bejvávalo, bejvávalo… Sice lehce otřelé, nicméně k odlehčení atmosféry a propojení dvou stran nádvoří, které teď dýchalo společně, zafungovalo dobře. (A jak zaznělo posléze, alespoň se německy mluvící část přítomných nemusela červenat, jakou to vulgární píseň vlastně mělo zpívat).

První polovinu uzavřely čtyři Zpěvy z Tramtárie, které na texty Jiřího Žáčka zkomponoval a Gentlemen Singers také věnoval Jan Vičar. Druhou polovinu otevřela skladba taktéž z jeho pera (Vejr) a večer pokračoval oblibou českého publika prověřenými písněmi skupiny Beatles ve vokálních úpravách.

Ansábl po celý večer podporoval komediálnost obsahovou i harmonickou věrně humorným projevem a to nikoliv na úkor výsledné kvality. Prokázal absolutní sehranost, hlasovou vyrovnanost a hlasově barevnou sladěnost. Všichni členové překvapovali širokou paletou svých hlasových možností, a že si mohou dovolit tak velký repertoárový záběr, který má právě i edukační potenciál, s lehkostí obhajovali. Těžiště tomu je jistě i ve zřejmém profesionálním vedení uměleckého vedoucího Richarda Uhlíře a k repertoáru renesančnímu nezpochybnitelně také v excelentním kontratenoru Jakuba Kubína. Dobrému zvuku dopřával i organizátory vhodně zvolený prostor nádvoří - přestože poměrně velký a otevřený, s vynikající akustikou. A to i když se nevelký soubor drží v pianu, kterým se v písni Blackbird za štěbetání vlaštovek s vřelým publikem na závěr příjemného večera rozloučil.


KRÁK, Egon. Viachlas v hudbe Európy. Bratislava: hudobné centrum, 2006.

 


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info