Gisela Weimann v Brně – retrospektiva okamžiku

červenec 2014 Dana Komosná Kritiky 2014

Kurátorka Terezie Petišková vhodně situovala objekty do jednoduchých a prostorných místností. Kompoziční charakter tvorby tak vynikne v podobě děl, která se pojí k projektu Opera pro 4 autobusy (2001), z níž se zde nacházejí nejen kostýmy a koláže, ale také záznam samotné performance promítaný v malé místnosti připojené k hlavnímu sálu. Za související dílo lze považovat instalaci čtyř skleněných židlí s názvem Začátek konce Zde Nyní, které evokuje přítomnost imaginárního kvarteta.

Opera pro 4 autobusy je působivou performancí, v níž se prolíná výtvarné umění s hudební tvorbou čtyř různých států. I materiál, který Weimannová zvolila, vybízí k zamyšlení. Jedná se o drobné zrcadlové plochy, které kostýmům dodávají takřka kontemplační ráz.

Weimannová, jejíž repertoár se neomezuje pouze na performance, vytvořila také čistě výtvarná díla, jako jsou Kresby štětcem z noční knihy (1981), či díla V Benátkách (2009), V Llorenc del Penders (2009), a V Budapešti (2011) obsahující text Zůstane můj stín, v němž autorka vysvětluje své pohnutky k dané tvorbě. Dále se zde diváci mají možnost setkat i s fotografickou produkcí. Dílo Wilhelm Lehbruck a já v Domě umění (2013), či Rámy vzpomínek, kdy si autorka vytváří fotografické deníky a zaznamenává klíčová místa i osobnosti za účelem zdůraznění přítomného charakteru vzpomínek.

Neméně významnou součástí výstavy je Zahrada vzpomínek (1996), která se nachází na venkovním balkónu. Jsou zde situovány zrcátka trabantu natočená do různých směrů, jakožto prostředek pro reflexi vzpomínek. Nejen tato „zahrada“ odkazuje ke snaze zachytit stálou přítomnost vzpomínek v současné paměti. Za další dílo demonstrující tento charakter retrospektivního myšlení může být označeno 40 slonů přišlo k mým narozeninám (1992), kde se v několikavteřinových intervalech střídají různé podoby slonů, vytvořené za použití částí lidského těla. Návštěvník výstavy má také možnost prolistovat knihu Gisely Weimannové Reflexionen.

Celkově působí výstava zralým, vyváženým dojmem a je prosycena elegancí, s níž Gisela Weimannová vytváří svá díla, jež vznikají syntézou nejen výtvarného a hudebního umění, ale také fotografické tvorby a prvků divadla. Hloubka tvorby, jíž při svém záběru autorka dosahuje, svědčí o jejím pevném myšlenkovém základu a může se stát pramenem inspirace pro každou vnímavou duši, která se u ní pozastaví.

Gisela Weimannová: Zůstane můj stín, Dům umění města Brna, 30. 4. - 3. 8. 2014, kurátorka: Terezie Petišková.