„Co tu forem harmonických, kontrapunktických a rytmických, dosud v lidové české hudbě netušených!“ Tak se při první návštěvě Horňácka roku 1891 vyjádřil o tamějších hudcích Leoš Janáček, který zde našel čirou inspiraci pro svou tvorbu. O zprostředkování této inspirace se 26. listopadu pokusil komponovaný folklorní pořad Chodníčky k lidové písni. V rámci festivalu Janáček Brno se v divadle Reduta po horňáckých stopách skladatele vydala cimbálová muzika Musica Folklorica se svými hosty.
Není divu, že takto koncipovaný program připravila právě Musica Folklorica. Mezi jejími členy jsou totiž příbuzní primáše Pavla Trna a sběratele Martina Zemana, tedy legendárních osobností z Horňácka, s nimiž se Janáček osobně znal. Kapela poučeně a citlivě zpracovává repertoár svého regionu, zejména polozapomenuté nebo málo známé písně. V koncertní i studiové interpretaci horňácké lidové písně jí napomáhá celá řada zpěváků a hudebníků, z nichž někteří patřili mezi hosty večera. Na pódiu se tak průběžně představili ženský sbor Oskoruša, horňácký primáš „majstr“ Martin Hrbáč, myjavský primáš Miroslav „Miro“ Dudík, herec a muzikant Ivan Urbánek a horňáčtí zpěváci Veronika Malatincová, Sára Slováková a Martin Prachař, který byl též moderátorem koncertu. O dramatické, taneční a místy též pěvecké obohacení programu se postarala taneční skupina z Velké nad Veličkou.
Pořad byl rozdělen do šesti tematických bloků, reflektujících souvztažnosti Leoše Janáčka a Horňácka, respektive lidové hudby. Hned z kraje prvního bloku nazvaném „Vitajte na Horňácku!“, jenž měl za úkol podat obraz lidové kultury na Horňácku na konci 19. století, dostal ke gajdošskému a pěveckému projevu prostor Ivo Urbánek, jehož sólový výkon působil rozpačitě a nepřesvědčivě. Teprve až s pomocí velických zpěváků Jana Jagoše a Pavla Zemčíka získal vstup na potřebné autenticitě, kterou posléze podtrhla i doprovodná hudecká muzika. Musica Folklorica první blok doplnila o rekonstrukci písně Starosvětská podle zápisu Martina Zemana. Takových rekonstrukcí během koncertu zaznělo hned několik, zejména pak v následujícím bloku „Velectěný příteli!“. Ten poukazoval právě na spolupráci Leoše Janáčka a Martina Zemana. Zazněly tak Janáčkem zapsané verbuňky a sedlácké, k prvním projevům se dostali také další hosté večera. Poprvé se na pódiu objevil něžně a klidně zpívající ženský sbor Oskoruša či Sára Slováková, která ve svém jediném vstupu zazpívala v obřadním kroji nevěsty. V kontrastu s dívčí jemností pak vyčníval Martin Hrbáč, demonstrující typicky hlasitý, leč pokročilým věkem již poněkud poznamenaný horňácký přednes v sadě sedláckých Páseł Janko krávy.
 |
| Foto: Marek Olbrzymek |
V poklidné a bodré atmosféře probíhající koncert pokračoval dvěma dramaticky stylizovanými bloky „Krajinská výstavka ve Velké nad Veličkou“ a „Vystoupení Veličanů na Národopisné výstavě českoslovanské v r. 1895“. Zde se všichni účinkující snažili publiku přiblížit 120 let staré události, kdy se horňácké zpěvy, tance a obyčeje prezentovaly nejen na pódiu ve Velké nad Veličkou, ale také v Praze. Diváci tak mohli zhlédnout například primášský souboj ve svatebním průvodu, sadu písní
Lhotácké ve vokálně-instrumentálním provedení cimbálové muziky s pro tento vstup primujícím Martinem Hrbáčem nebo několik dalších pěveckých vstupů Oskoruše. Představili se i Martin Prachař s
Literácký zpěv, pohybujícím se v interpretovi nepřirozeně nízkých polohách, a Veronika Malatincová. Tu na cimbál při precizně odzpívané táhlé písni
Daj ně, Bože, vědět lyricky a dojímavě doprovodil umělecký vedoucí kapely Musica Folklorica Petr Pavlinec.
 |
| Foto: Marek Olbrzymek |
Poslední třetina programu poněkud odbočila od dosavadního zaměření na Horňácko. Blok „Reflexe lidové hudby v Janáčkově tvorbě“ nabídl kontrastní pojetí písní Šohajíčku, čí si a Neumrem ja na zemi. Symfonické zpracování první jmenované písně bylo reprezentováno reprodukovanými ukázkami z cyklu Moravská lidová poezie v písni a prvního smyčcového kvartetu Kreutzerova sonáta, kde skladatel s melodií písně pracoval. Autentickou verzi divákům předvedla opět bezchybná Veronika Malatincová. Musica Folklorica poté přehrála autentickou i Janáčkem zpracovanou variantu druhé zmiňované písně Neumrem ja na zemi, přičemž u skladatelova zpracování se mohli diváci přesvědčit, jak citlivě lze s folklorními prvky na poli artificiální hudby. Miro Dudík, poslední host koncertu, byl hlavní postavou předposledního bloku „Mezi myjavskými hudci“. Charismaticky zde s cimbálovou muzikou, které pro tento blok primoval, zahrál a zazpíval osobité melodie z regionu sousedícího s Horňáckem, obzvláště pak instrumentální a virtuózní píseň Brnkaná po kopaničarsky dala svými rozmanitými hráčskými technikami v kombinaci s rychlým tempem vyniknout hráčské úrovni všech muzikantů.
Musica Folklorica s primášem Miroslavem Kolaciou se díky vysoké hudební vzdělanosti kmenových muzikantů k autentickému projevu navracela jen stěží, za pomoci hostů se však pořad Chodníčky k lidové písni téměř po celou dobu držel svého lidového úmyslu, který svým upřímným zpěvem a zejména surovou hrou na housle výrazně podtrhl Martin Hrbáč. Všestranně dokonalý výkon zastiňující ostatní účinkující pak předvedla Veronika Malatincová a za svou prezentaci lidové písně z Horňácka si zaslouží slova uznání. Na první pohled monotónní program se tak vyznačoval překvapivě pestrou nabídkou a všem přítomným naznačil, proč si Leoš Janáček tento region tolik oblíbil.
Foto: Marek Olbrzymek
