Hranice autenticity, aneb Šporcl hraje Locatelliho

květen 2014 Barbora Buliščaková Kritiky 2014

Program, vzniklý na objednávku festivalů Smetanova Litomyšl a Hudební festival Znojmo, se sestával ze skladeb celkem sedmi francouzských a italských skladatelů působících v epoše baroka či přechodného období ke klasicismu. „La Folia“ (portugalsky bouřlivá radost) je v původním významu chápáno jako iberský tanec při oslavách Nového roku – karnevalový tanec v třídobém taktu. Chytlavá a stálá melodie se v průběhu 17. a 18. století prosadila v instrumentálních skladbách jako základní téma variací. Nejslavnější foliové variace pocházejí od Arcangela Corelliho. Jeho stejnojmennou skladbou La Folia byl zahájen středeční večer, avšak v orchestrální úpravě triové sonáty, op. 5, č. 12 arr. (E. Martini). Následoval třívětý Vivaldiho koncert La Tempesta di Mare, RV 253 ze sbírky Ilcimentodell’armonia e dell’inventione op. 8. Byla patrná jistá podobnost znějící skladby se slavnou čtveřicí koncertů Čtvero ročních dob, která pochází taktéž ze zmíněné sbírky. S logickou návazností zaznělo concerto grosso La Foliaop. 12 od Francesca Geminianiho, který se nechal inspirovat slavnými Corelliho variacemi. Skladba, v podání The Czech Ensemble Baroque Orchestra s mistrem Petrem Zajíčkem, sklidila velký ohlas především díky hraničnímu autentickému provedení s brilantními dobovými ornamentacemi. Improvizační barokní ozdoby nejsou v partu zapsány a jsou tudíž dílem sólisty. Sonnerie de Sainte Genevievedu Mont de Paris pro housle, violu da gamba a cembalo uvedl Pavel Šporcl jako své oblíbené dílo – basso continuo vytváří pomyslné odbíjení zvonů, které znějí až do posledního taktu celé skladby. Marin Marais zde využívá formu passacaglie. Jedná se o variační formu nad čtyřtaktovou melodií v basu. Sólového partu na violu da gamba se bravurně zhostila Hana Fleková, v cembalových partech vynikal Vít Bébar. Instrumentální suita sestavená z hudební složky opery Alceste ou letriomphed’Alcide Jeana-Babtiste Lullyho zahájila druhou polovinu večera. Koncert pro housle a orchestr a moll op. 7 Jeana-Marie Leclaira, intonačně velmi citlivý kus, podtrhlo souznění nástrojů Czech Ensemble Baroque Orchestra s ostřejší barvou houslí sólisty. Finálové Il Labirinto Armonico od Pietra Antonia Locatelliho je mírou virtuozity sólových partů srovnatelné s Paganiniho Capricii, a je tak dílem hodným virtuosa, jakým je Pavel Šporcl.

Večer v duchu překonání hranice mezi moderním a autentickým představil divákům syntézu barokního ladění daného orchestrem s moderními houslemi. Rozsáhlé sólové části, kde moderní technika hry vypustila dobové virtuózní improvizace, byly v podání Pavla Šporcla intonačně nepřesné, zato rytmicky až robotické. Pavel Šporcl, běžně zvyklý hrát v dnešním ladění (rovnoměrně temperované s komorním a‘ = 442 Hz), na závěr divákům přiznal, že v posledních dnech cvičil pouze v ladění barokním (nižší, nejčastěji a‘ = 415 Hz), aby si z důvodu absolutního sluchu alespoň částečně „zvykl na nezvyklé“. Tóny zapsané v partituře totiž neodpovídají po zahrání na podladěné housle tónům, které by čekal a právě kvůli absolutnímu sluchu ho tato skutečnost mate. Proto je jeho spolupráce na tomto projektu obdivuhodná a obzvláště na české hudební scéně výjimečná. Czech Ensemble Baroque Orchestra- tentokrát bez dirigenta Romana Válka- pod vedením Petra Zajíčka potvrdil precizním výkonem svoje přední postavení mezi českými soubory zabývající se poučenou interpretací staré hudby.

V tomto ohledu jednoznačně mimořádný koncert oceněný standing ovation, byl dalším úspěšným večerem v režii Czech Ensemble Baroque, který pokračoval v cyklu Bacha na Mozarta! 26. dubna pátým koncertem 2. abonentní řady v kostele sv. Tomáše oratoriem C. Ph. E. Bacha - Die Auferstehungund Himmelfahrt Jesu, H777 a významným dílem Giovaqnniho Pierluigi da Palestriny: Missa Papae Marcelli 21. 5. 2014.