Janáček moderně i postaru v Redutě

Tomáš Vrtek Kritiky 2016

16. 10. se v brněnském divadle Reduta konal další z koncertů letošního festivalu Janáček Brno. Tentokrát nám úpravy jeho lidové folklorní tvorby předvedla zpěvačka Marta Töpferová s předním českým klavíristou Janem Bartošem a se svou kapelou Milokraj.

Marta Töpferová zahájila své vystoupení takřka včas a pouze za doprovodu klavíru Jana Bartoše čtyřmi Janáčkovými písněmi. Hned při první z nich Aj, co to je za slavíček se projevil zpěvaččin cit a láska k moravské lidové hudbě, její sytý alt a Bartošův citlivý doprovod okamžitě zaplnily celý sál. Sice se hlavně v rychlejších pasážích občas projevila nedostatečná sehranost, protože jak jsem zjistil, z různých zdravotních i jiných důvodů neproběhlo mnoho zkoušek, nicméně i tak byl výsledný dojem více než dobrý. V této první části zazněly ještě písně Neumrem já na zemi, Byla jedna sirá vdova a Na horách na dolách. Po sólovém čísle Jana Bartoše, který zahrál dvě skladby z Janáčkova klavírního cyklu Po zarostlém chodníčku, a zaslouženém potlesku, přišli na jeviště členové Milokraje. Toto uskupení, které Töpferová založila přibližně před pěti lety, spolu s kontrabasistou Tomášem Liškou, propojuje jazz s folklorními prvky Moravy, východoevropských a balkánských států a nyní po drobných změnách v sestavě (Tomáše Lišku vystřídal v kapele Róbert Ragan) se kapela začíná zaobírat i aranžemi písní států latinskoamerických, které má Töpferová přirozeně v krvi, neb se tímto žánrem hlavně při svém pobytu v USA velmi intenzivně zabývala.
Milokraj hrál převážně autorské písně, svůj set začal skladbou s názvem Píseň vody, po které následovala Jabloň zapomnění s úžasným houslovým sólem Stanislava Palucha a v písni Ach nikde ve světě se zase sólově představil kontrabasista Róbert Ragan. Zakončení první poloviny večera obstaraly dvě úpravy Janáčkových písní Tužba a Stálost. Při poslechu těchto písní kapela prokázala, že má k folklorní hudbě obecně hodně blízko jak svým hudebním pojetím, tak i nástrojovým obsazením - již zmínění Róbert Ragan kontrabas a Stano Paluch housle, vynikající moldavský cimbalista Marcel Comendant, osobnost české jazzové kytary David Dorůžka a samozřejmě Marta Töpferová, která se kromě zpěvu ještě doprovázela na venezuelský strunný nástroj zvaný cuatro.

Druhý set otevřela zpěvačka opět pouze za doprovodu Jana Bartoše Janáčkovou písní Komáří svatba, která při své délce (cca minuta) a veselém projevu působila velmi humorně a vtipně. Po dalších dvou skladbách nastoupil na pódium opět Milokraj a zahrál opět autorský blok, ve kterém zazněla i venezuelská písen Las Luciérnagas, kterou Töpferová napsala na své latinskoamerické album Trova. Po skladbě Tento svět následovala asi nejemotivnější píseň tohoto seskupení, zhudebněná báseň Jana Zahradníčka Pozdrav, kterou napsal ve znojemském vězení v 50. letech. Tato píseň ukazuje, jak dokonale se dá hudba a text spojit v jedno těleso – smutek a utrpení v textu zvýrazňuje velmi jednoduchý kytarový doprovod, do nějž se čas od času vloudí cimbálové tremolo doplněné ještě houslovými jazzovými vyhrávkami a vše umocňuje naléhavost altu Marty Töpferové. Všechny tyto aspekty spojené v jeden celek pokaždé způsobují při nejmenším mrazení v zádech, v tomto případě jsem byl dojat až k slzám. Koncert byl zakončen opět Janáčkem, konkrétně jeho úpravami skladeb Kvítí milodějné a Lavečka, po které zazněl ještě přídavek v podobě autorské skladby Modrá noc, který celý večer vkusně zastřešil.

Janáček Brno 2016, 16. 10. 2016

Milokraj:
Marta Töpferova– zpěv, cuatro
Stanislav Palúch – housle
Marcel Comendant – cimbál
David Dorůžka – kytary
Robert Ragan – kontrabas