Konečně jsme se dočkali! – I tak by se dal jednou větou shrnout začátek letošního, již 15. ročníku tradičního festivalu Jazzfest Brno 2016. Toto stručné a výstižné zvolání bylo vskutku na místě. Jako otvírací (dvoj)koncert pořadatelé naplánovali vystoupení z nejočekávanějších – 12. února přijel zahrát jeden z nejlepších jazzových big bandů současnosti, Lincoln Center jazz orchestra v čele s trumpetistou Wyntonem Marsalisem. O kvalitách tohoto tělesa svědčí už jen to, že avizované vystoupení bylo vyprodáno během dvou týdnů (!), což překvapilo i organizátory, kteří ve spolupráci s velmi vstřícnými umělci posléze naplánovali na ten samý večer ještě jeden koncert.
Vstřícnost byla ostatně jakýmsi pojícím prvkem mezi big bandem a publikem. Někteří lidé se totiž mohli zúčastnit i zvukové zkoušky, což jsem zatím nikdy předtím nezažil a zkušenost to byla opravdu přínosná. Muzikanti ji totiž brali jako klasickou kapelní zkoušku, takže názorně předváděli práci celého big bandu. Zde jsem také pochopil, že kouzlo tohoto seskupení je i v tom, že nemá jednoho dirigenta. Jak nám po nazvučení řekli pianista Dan Nimore a trombonista Vincent Gardner, tak Marsalis je jakožto hudební ředitel orchestru sice leader, nicméně orchestr hraje prakticky bez dirigenta, respektive ten, kdo danou skladbu zaranžuje, si ji také vede, což pánové ukázali na koncertě v praxi.
Jak už bylo napsáno v úvodu, jednalo se o dvě vystoupení v jeden večer (první od 18:30 a druhé od 21:00) a na zvukovce jsme se také dozvěděli, že finální playlist ne zřídka vzniká chvíli před nástupem na jeviště, nebo dokonce na místě. Proto mi od té doby vrtá hlavou, zda hráli ten večer stejný, nebo naopak odlišný program a zatím se mi tuto záhadu nepodařilo rozluštit, nicméně druhý koncert stál z převážné části na repertoáru skladeb George Gershwina. Zde se projevily další atributy tohoto tělesa. Jednak bychom očekávali, že bude Marsalis neustále vepředu jako hlavní sólista a zbytek bude tvořit jakýsi kompars, nicméně týmové pojetí a skutečnost, že hlavní protagonista působil poměrně nenápadně, bylo poměrně překvapující. Jednou z mála výjimek, kde na sebe Marsalis strhl pozornost, byla skladba Eleanor Rigby od Beatles a v úpravě flétnisty a saxofonisty Teda Nashe, kde se představil i saxofonista Walter Blanding. Když už jsme u výjimek, v repertoáru kromě Beatles ještě zazněly dvě skladby od Stevieho Wondera. V první z nich se představil basklarinetista Victor Goines. Zde se projevil i druhý z hlavních atributů vystoupení, a to barevná pestrost aranží a zároveň stylová čistota – již zmíněná Wonderova skladba byla podpořena latinským rytmem, či Summer time odehraná jen sopránsaxofonem Victora Goinese, nebo předposlední Gershwinova skladba à la Dixie Land, kdy jeden z trombonistů vytáhl tubu, aby podpořil basovou linku. Toto všechno se ovšem dalo očekávat, spíše to zmiňuji pouze jako důkaz, že orchestr je složen z nejlepších sólistů na newyorské scéně. Jako poslední skladba před přídavkem zazněla předělávka hitovky od The Jacksons Blame it on the boogie opět s náznakem latiny v rytmice, protknutá představovačkou a postupným odchodem muzikantů do zákulisí, aby se ještě jednou postupně vrátili na závěrečné blues, po kterém se pánové z pódia odebrali nadobro.
Jazzfest Brno 2016
Jazz at lincoln center orchestra & Wynton Marsalis
12. 2. 2016, 21:00
Sono Centrum
TEREZA DIVÁCKÁ
Dne 13. listopadu 2023 se v prostorách Červeného kostela v Brně uskutečnil komorní koncert s názvem „Zpívané dědictví Jednoty“. Repertoár koncertu byl seřazen dle průběhu liturgického roku s písněmi duchovními, středověkými, renesančními a z 12. století.
ADA KUČEROVÁ
Komorní opera Hudební fakulty JAMU v listopadu představila jednu z nejuváděnějších oper 17. století, Monteverdiho Korunovaci Poppey. Příběh kruté lásky z doby vlády císaře Nerona je nepochybně poutavý a v lecčem aktuální i pro dnešního diváka.
