Jazzfest v Besedňáku – Rytmus nemá hranic

První půle patřila zcela mladému skladateli a pianistovi, který se prezentoval skladbami ze svého nového sólového alba A Fable i improvizací. A Fable je bajka, ve které Hamasyan rozehrává příběhy melancholicky dávných dob, velkých vášní, ale i drobných radostí a spikleneckých poťouchlostí. Vedle klasické hry na klavír (značky Steinway and Sons) jej využil po vzoru experimentátorů nové hudby i jako drnkadlo, na několik skladeb používal pianovou foukací harmoniku, pískal, zpíval, zkrátka všelijak pracoval s hlasem po vzoru beat-boxu - já z první řady jsem měla možnost zaslechnout i rytmycké pobrukování při většině jeho skladeb. Jak si sólista může vystačit sám, ukázal při nahrávání zvukových stop a jejich pouštení, kdy vytvořil takový jednočlenný sebesmyčkovací orchestr, ve kterém hudba meandruje a proměňuje se dále v intenzitě i náladovosti. Tento postup nahrávání stop, jejich vrstvení a smyčkování můžeme znát z našich luhů a hájů například z tvorby Tomáše Reindla. Ostatně tento český hudebník mi nepřipadl na mysl jen kvůli technice smyčkování a vrstvení v reálném čase, kdy se doslova před očima (i ušima) posluchačů rodí vícehlasé sbory, rytmické struktury či ambientní plochy, tzv. realtime looping, ale také pro využití beat boxu a celkově kvůli propojení hudby západu a východu.

Poslechněte si skladbu What the waves brought.

I Tigran Hamasyan v rozhovoru pro Jazzfest zmínil, že hrával na bicí. Svým hlasem precizně vyjadřuje beaty (beat-box: technika vytváření perkusivních zvuků ústy, rty, jazykem, hlasivkami), po vzoru indických mistrů tablistů recitace rytmů, složitá deklamace „nesmyslných“ rytmizovaných slabik (hráči na tabla jim říkají bols, a protože slabiky přísluší určitému typu úderu, hráči si pamatují celé skladby, s pomocí recitace bols se učí hrát). A pokud mi ta indická evokace úplně neošálila sluch, měla jsem pocit, že svými ústy dokázal vykouzlit i zvuk těchto bubínků. U Hamasyana se tako beat-boxová recitace nabalovala jako naléhavá modlitba, oslava, čirá radost z bytí, hudby a rychlosti. Při další skladbě Hamasyan roztleskal celý sál, čímž mi opět připomněl rágy a jejich počítání, vytleskávání dob ve výrazných rytmizacích „po indicku“.

Poslední přídavek byl již výrazně jazzový, užívající free jazz, fusion a improvizaci. Sám Hamasyan skladbu okomentoval slovy, že když už hraje na jazzovém festivalu, musí zahrát taky nějaký jazz. V celém svém sólovém vystoupení nezapřel inspiraci nejrůznějšími styly a žánry a cele ukázal své takřka geniální improvizátorské schopnosti.

Poslechněte si skladbu A Fable.

Druhá půle tohoto poměrně dlouhého a posluchačsky náročného večera patřila rakouskému smyčcovému kvartetu Radio String Quartet Vienna, který je seskupen z hráčů tří národností: Bernie Mallinger/housle; Igmar Jenner/housle; Asja Valcic/violoncello; Cynthia Liao/viola. Hráli přearanžované skladby Joela Zawinula a Johna McLaughlina. Místy jejich vystoupení působilo téměř jako improvizace, zejména kvůli výrazné komunikaci celého kvarteta; představte si třeba Pavel Haas Quartet, kde hrají s podobně enormním nasazením a komunikující spoluprací při vytváření společného zvuku.

Radio String Quartet Vienna, převzat z http://www.jazzartassociation.org/wp-content/uploads/2012/03/Radio-String-Quartet.jpg.

Ti začali hrát nesmírně energicky, téměř extaticky, s vytržením. V průběhu dalších skladeb přešli do sonorního minimalistického výrazu s vyzpívanými sólovými melodiemi, meditativní ráz přelévaných jednoduchých figur byl doplněn o těžko postihnutelné nuance glisand, vyhrávek a tremol, vibrát s přesahem čtvrttónů.

Po klidnější části následoval zase hudební „nářez“, při kterém snad každý hráč souboru přišel o nějakou tu žíni na smyčci. Nezapřela se zkušenost některých hráčů z Alban Berg Quartetu, v programu byla jejich hudební síla přirozvána k legendárnímu Weather Report Zawinula a Shortera. Jak jsem již částečně popsala výše, jejich hudba obsahovala množství glisand a flažoletů, také mikrotonalitu, snoubily se tu neotřelé barevné plochy a harmonie, hráči využívali celých nástrojů (houslista zajížděl smyčcem při první skladbě ze strun na prohlubeň v boku houslí, k závěru brnkal na housle jako na kytaru, cellistka bubnovala na tělo svého nástroje, což mi zase připomnělo naši Dorku Baarovou), jinak hráči s vytržením rytmizovali celým tělem; z toho vznikala fusion do formátu smyčcového kvarteta.

Poslechněte si skladbu Dream Caused By The Flight Of A Bee Around A Pomegranate A Second Before Awakening.

Třemi slovy – energie, komunikace, expresivita! Doufejme, že se s takovými esy soudobé hudby budeme v Brně setkávat častěji.