Jazzový Janáček v přílišných kontrastech

Tomáš Vrtek Kritiky 2016

Prvním ze tří jazzově laděných koncertů letošního festivalu Janáček Brno bylo vystoupení Emila Viklického se svým triem a Ivy Bittové v doprovodu perkusivního dua OK percussion. Viklický, který se svým triem večer zahajoval, je známý svým vztahem k moravským lidovým písním a folkloru obecně a nebylo pochyb o tom, že když se připravoval program jazzové části letošního Janáčkova festivalu, tak bude Viklického trio absolutní trefou do černého, v čemž se můj předpoklad naplnil do puntíku.

Vystoupení se prakticky nelišilo od toho jazzfestového letos v březnu, jen snad v tom, že za bicími místo Jiřího Stivína JR. seděl tentokrát Cyril Zelenák. Koncert pánové zahájili Viklického skladbou Adventure in Black and Yellow, kde všichni zúčastnění předvedli své umění měrou vrchovatou. Po této kompozici následovala úprava moravské lidové písně Ej Lásko, Lásko, která z klidné hlavní melodie přešla ve strhující jazzové jamování, kde zejména pianové sólo bylo vystavěno naprosto dokonale a za pomoci kontrabasového sóla následoval přechod opět k hlavnímu tématu. Tato úprava na mě zapůsobila asi nejvíc z celého vystoupení. Dále přišly na řadu opět úpravy lidových písní Na osice a Vínko, vínko, které předznamenaly závěr vystoupení v podobě dvou úprav Janáčkových skladeb, a sice klarinetové téma z 5. části Sinfonietty a árie z Její Pastorkyni Děkuji ti, Laca. V těchto skladbách Viklický ukázal cit pro aranžmá a vkusné zacházení s hudebním materiálem, který pak přetvořil k obrazu svému (bicí sólo v Děkuji ti, Laca vyznělo naprosto perfektně a přirozeně, stejně tak jako citlivě odehrané téma ve skladbě předchozí). Jako přídavek zazněla další úprava moravské lidové písně, kterou jsem bohužel neidentifikoval, která ale velmi pěkně zastřešila první polovinu večera.

Po přestávce a nutné přestavbě pódia vystoupila Iva Bittová v doprovodu dvou brněnských bubeníků Martina Opršála a Martina Kleibla, kteří už nějakou dobu spolu účinkují jako OK Percussion duo a společně zahráli úpravy Janáčkových, především kratších skladeb, které pro toto uskupení zaranžoval skladatel Miloš Štědroň. V první řadě je třeba uvézt fakt, že všichni, kdo měli druhou část na svědomí, jsou především výborní hudebníci, skladatelé a improvizátoři a bylo by tudíž nespravedlivé jim to dávat za vinu, nicméně jakkoliv byl tento recitál na první pohled zajímavě dramaturgicky sestaven, tak v kontextu celého večera zmíněná druhá polovina působila bohužel jako šlápnutí vedle a dost tím celému koncertu ublížila. Rozumím postoji dramaturgů, když chtějí jednotlivé večery vystavět na základě určitých kontrastů, zde se ovšem jednalo o kontrast příliš velký a ať se na mě nikdo nezlobí, ale poměrně hlučný zvuk jazzového pianového tria doplnit o několik stupňů zvukově slabšími nástroji, nemluvě o ohledu na repertoár, mi nepřipadá úplně jako šťastná volba. Není tedy bohužel divu, že se ze zajímavých částí recitálu, které by si člověk za normálních okolností užil a ze kterých by byl nadšený (výběr z nápěvků mluvy a písní, jež ozvláštnily breaky bicích nástrojů, nebo úprava lašského tance Pilky, doprovázená marimbou) staly pouze jakési nic neříkající fragmenty, které v ten daný moment nestály za zapamatování, což je vzhledem k výše zmíněnému věhlasu všech zúčastněných rozhodně škoda, určitě bych si však toto vystoupení poslechl znovu sólově, bude-li ještě příležitost.

Janáček Brno 2016, 13. 10. 2016

Emil Viklický Trio:
Emil Viklický – piano
Petr Dvorský – kontrabas
Cyril Zelenák – bicí

Iva Bittová a OK Percussion duo:
Iva Bittová – zpěv, housle
Martin Opršál, Martin Kleibl – bicí nástroje