Nejprve zazněly tóny Fantazie a fugy g moll Johanna Sebastiana Bacha. Při fantazii byla patrná ještě jistá zatěžkanost každé doby, během fugy už ale bylo znát, že se Schmitt rozehrál a skladbu předvedl s naprostou lehkostí. Ovšem k usedlé interpretaci se Schmitt vrátil v Bachově Allein Gott in der Höh sei Ehr. V cantu firmu Schmitt zvolil dost ostrý, až nepříjemný rejstřík, zvláště v závěru, kdy na něm držel dlouhý finální tón. V následující "Románské" symfonii D dur Ch.-M. Widora dal okázale vyniknout citaci velikonočního hymnu Haec dies, kterým autor skladbu nechal prostoupit. V Šesté symfonii téhož autora v části Cantabile trochu zanikaly melodické rejstříky pod harmonickými rozklady spodních hlasů. V části Finale vynikla skvěle Widorova fanfára, ovšem části, jež měly méně oslavný charakter, byly opět rytmicky zatěžkanější. V Annum per annum Arvo Pärta se Schmitt blýsknul osobitou interpretací introdukce, když využil zvláštnosti místních varhan - rozezněl je s ozvěnou a v mírném tremolu. Pärt skladbu rozdělil do částí kopírující mešní ordinárium a Schmitt se části pokusil od sebe rozeznat barvou rejstříků. V části Sanctus Schmitt dokonce v melodické linii rozezněl zároveň rejstřík zvonkohry. V Codě si pak Schmitt vyhrál s dynamickýma možnostma varhan. Poslední skladbou v programu byla Fantazie a fuga na téma B-A-C-H Maxe Regera, čímž koncert nastolil zrcadlo svému začátku. Skladba oscilovala mezi klasickou harmonií a chromatikou, což bylo dáno už samotným tématem, kterým jsou tóny B, A, C, a H. Po skladbě následoval zasloužený dlouhý potlesk, při němž Schmitt pokorně vzdal hold svým varhanům, podobně jako jej vzdává dirigent svému orchestru. Potom zazněl ještě přídavek, ve kterém Schmitt ukázal podobně jako v Bachově Fuze svou lehkost.
Z koncertu bylo patrné, že Christian Schmitt dává přednost spíše interpretaci novějších děl, při kterých si může vyhrát s rozmanitostí rejstříků. Nutno zmínit taky dramaturgii festivalu pod záštitou Vladimíra Maňase, která byla po vůli duchovním zaměřením recitálu tématu festivalu, především Symfonie D dur Ch. - M. Widora, ve které je použit přímo velikonoční hymnus (viz výše). Co se řazení skladeb týče, autoři byli řazeni chronologicky po sobě až na závěrečného M. Regera, který tvoří zrcadlo k Fantazii a fuze J. S. Bacha. Nevýhodou řazení Regera na konec bylo snad jen to, že jeho Fantazie a fuga mají dohromady kolem 20 minut a jsou náročné na pozornost.
TEREZA DIVÁCKÁ
Dne 13. listopadu 2023 se v prostorách Červeného kostela v Brně uskutečnil komorní koncert s názvem „Zpívané dědictví Jednoty“. Repertoár koncertu byl seřazen dle průběhu liturgického roku s písněmi duchovními, středověkými, renesančními a z 12. století.
ADA KUČEROVÁ
Komorní opera Hudební fakulty JAMU v listopadu představila jednu z nejuváděnějších oper 17. století, Monteverdiho Korunovaci Poppey. Příběh kruté lásky z doby vlády císaře Nerona je nepochybně poutavý a v lecčem aktuální i pro dnešního diváka.
