Když „budí se mi hlavy“

Lukáš Václavík Kritiky 2016

V Památníku Leoše Janáčka až do 17. dubna vystavuje jeden z předních současných slovenských autorů Dezider Tóth (*1947), od roku 1997 známý pod pseudonymem Monogramista T.D. Ve své tvorbě se věnuje širokému spektru druhů uměleckých realizací. Do jeho záběru spadají tradiční formy jako malby, kresby či grafiky, nicméně i soudobé projevy v podobě instalací, objektů, land artu, nebo díla zasahující do oblasti knižní kultury v podobě knih autorských. Možná proto bývá jeho tvorba řazena do tradice vizuální poezie a někdy dávána do souvislosti s principy skupiny Fluxus. Výrazným a společným prvkem jeho díla je tíhnutí ke konceptualismu a hravý experiment s jazykem, především se slovem a jeho významem – metaforou, která představuje hlavní Tóthův vyjadřovací princip.

Stejného ražení je vystavený soubor několika desítek „obrazů“ s názvem Ž.ALTÁŘ, označován také jako Židenický žaltář, protože právě do Brna-Židenic se Dezider Tóth v nedávné době definitivně přesídlil. Z tvůrčího hlediska se nejedná o nic komplikovaného. Jednotlivé „obrazy“ mají charakter tabulek – bílého obdélníku ve vertikální poloze velikosti zhruba A4, na kterém je uprostřed nalepen výstřižek textu z novin. Na Ž.ALTÁŘI systematicky pracuje již delší dobu a v současné době čítá přes sto jednotlivých tabulek. Jak se píše na stránkách Památníku Leoše Janáčka, autor každodenně, až rituálně vystřihuje texty z novin, které pečlivě třídí, zakládá a následně skládá v nových souvislostech. Ve výstavním sále jich je tedy vystaveno pouze několik a celý vybraný soubor je prezentován formou textové stěny, na které jsou jednotlivé tabulky s vystřiženými nápisy zavěšeny v rastru po celé zdi, avšak bez vzájemných významových souvislostí.

Na první pohled tedy nic vizuálně komplikovaného. Těžiště totiž spočívá v samotné percepci jednotlivých textů a zábavné hře s jejich významem, respektive v asociacích, které útržkovité texty vyvolávají. Zprvu divák hloubá o původním kontextu a okolnostech, ze kterého text pochází, vedle toho si však v mysli vytváří význam nový. Ten je navíc dotvářen vznikajícími emocemi a prožitky, které asociují zcela nový kontext, mnohdy velmi úsměvný, absurdní až bizardní, jako například tabulka s nápisem „vlak až doživotní“ nebo „zúročit nahotu“. Každý samozřejmě dospěje k jinému závěru, co se týče interpretace konkrétních stran Ž.altáře, která se patrně nebude shodovat s původní představou autora. Těžko sami vypátráme motivaci, kvůli které autor příslušná slova vybral, vystřihl a jaké významy do výstřižků vkládal. Svým způsobem jsou torzovité texty až jakýmisi hesly, snad autorovými hesly pro daný den. Na tom však nezáleží a pravděpodobně jde z hlediska recipienta právě o zmíněnou rozvernou sémantickou hru asociování a já už vím, že „pondělí jedině pěšky“.


Zdroje:
Monogramista T.D. [online]. 2016 [citováno 21. 3. 2016]. Dostupné z: <http://www.olmuart.cz/sbirky/grafika--39/dezider-toth-monografista-td--166/>.
Dezider Tóth / Monografista T.D. [online]. 2014 [citováno 22. 3. 2016]. Dostupné z: <http://www.mzm.cz/pamatnik-leose-janacka/dezider-toth>.