Liška Bystrouška – tentokráte opět z JAMU (27. 11. 2014)

listopad 2014 Nikola Illeová Kritiky 2014

Scéna je velmi jednoduchá, ústředním prvkem je už zmíněná projekce, která představuje exteriéry lesa v různou denní i roční dobu nebo také plot jako symbol liščina držení v zajetí myslivny. Na jevišti se pak nachází jakýsi kopeček, který podle potřeby představuje liščí noru, Lapákovu boudu nebo po zasunutí do zbývajících částí také stěnu hospody, kde se odehrává Revírníkovo setkání s Farářem a Rechtorem u karet. Protože je jeviště opravdu komorní, pracuje se tu důsledně s každým volným místem. A to včetně hlediště, kde mezi řadami diváků prochází Revírníkovy kvokající slepice nebo při úsměvné scéně s focením svatebčanů po liščí svatbě, kdy novomanželé sestupují do hlediště vyfotit se i s diváky.

Rezervy naopak najdeme v pohybové složce, jednotlivé postavy často jen popocházejí a jejich pohyb po jevišti působí nekoordinovaně a spíše improvizovaně, než aby byl důsledně režijně promyšleným gestem. Další rezervy najdeme také v orchestru, na jeho vrub lze jen podotknout, že Janáčkova partitura, byť v komorní verzi, je velkou výzvou i pro profesionální těleso, natož pro studenty.  
 

Závěrem skok do samotného finále opery, v němž inscenátoři vyzdvihli myšlenku koloběhu života, kterou kromě Revírníkova setkání na paloučku s malou liškou a žabáčkem zesiluje ještě přítomnost postavy mladého Revírníka z úvodu prvního jednání. Zde by se ještě patřilo zmínit, že dětské hlasy by bylo vhodné opatřit porty, případně zeslabit orchestr, aby je bylo lépe slyšet. Jednou větou shrnuto, „jamáckou“ lišku Bystroušku je dobré vidět, zvláště pokud někdo neholduje velkým operním divadlům anebo na ni chce vzít děti a je jenom dobře, že se studenti akademie nebojí konfrontovat své dovednosti s tak složitou hudbou, jakou Janáčkova partitura poskytuje.


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info