Ljubimo Ljubljano aneb o Erasmu v Lublani

Není lepší chvíle utéct z domoviny, než když tam covid řádí v plné síle a zavírají se hranice okresů. A tak, s nadějemi na lepší zítřek, který byl ve Slovinsku již včerejší realitou (obchody i okresy otevřeny), jsme vyrazily na konci února na erasmové dobrodružství do Lublaně. Když překonáte prvotní rozpaky z vtíravého pocitu, že jste se ocitli v alternativní realitě, kde se menší (necelých tři sta tisíc obyvatel) a hezčí Brno s pražskou náplavkou stalo z nějakého podivného důvodu hlavním městem (to bude tím hradem na kopci i skutečností, že Lublaň má ve znaku také draka, i když vycpat ho a vystavit tady asi nikoho nenapadlo), začnete nutně oceňovat krásu smaragdové řeky i roztomilých místních uliček, kde na vás zdi starých budov dýchají středomořskou atmosférou. A atmosférou nostalgickou, jelikož anticovidová opatření slovinské hlavní město vylidnila, a to přibližně do konce dubna. I přes chvilkové zhoršení situace (uzavření hranic krajů, obchodů a přivození nám téměř infarktového stavu) začala čísla nově nakažených rychle klesat a bylo nám umožněno i to, po čem srdce pravého Slovana toužilo po celé dlouhé měsíce – zahrádky restaurací, hospod, kaváren a barů se otevřely a tamní židličky ve svém vychladlém náručí objaly první hosty (či to bylo naopak?).

Pokud patříte do mého kmene a nejvíc vás na cizích městech a krajích zajímá jídlo, pak by i pro vás bylo jistě studium ve Slovinsku zajímavé. Místo chvalně i nechvalně proslulých menz tu mají fungující systém, díky kterému získáte slevu na vydatnou porci z některých místních restaurací, které jsou do tohoto programu hojně zapojeny. Sleva to bývá pěkná, na některých místech se najíte zcela zdarma. Mimo to Lublaň získala cenu Evropské zelené hlavní město pro rok 2016 (ideální místo pro ekology) a v podstatě za rohem je tu všude krásná příroda a historická místa, takže si na své přijdou archeologové i přírodovědci. I milovníci literatury (podobně jako v Čechách si tu nutně při jednání s úřady připadáte jak hlavní postava Kafkova románu). Po celém městě jsou k dispozici městská kola, kterými se dostanete pohodlně kamkoliv (naštěstí je Lublaň dost placaté město). Když přidáte trochu představivosti, dáte si dlouhou bagetu do košíku (i když jinak pečivo třeba nejíte) a vyrazíte do města, můžete si hnedle připadat jako hrdina/ka nějakého francouzského filmu.

A co říci ke studiu? Asi nic šokujícího. Rozhodně stojí za to jet studovat do zahraničí, což je něco, co asi všichni víme – řeč je o nových perspektivách a zkušenostech, zlepšení se v jazycích a tak dále, a tak dále. V našem případě jsme získaly skvělého konzultanta a rádce, pár nových přátel a improvizovaný trénink ve zpívání vícehlasu, což už je samo o sobě dobrý důvod k překročení vlastní komfortní zóny i hranic.

P.S. Tento příspěvek nebyl sponzorován žádnou cestovní agenturou.


V hlavní roli řeka. Ať už Lubanice….


… nebo Sáva protékající kolem města.


Přes Lublanici vede spousta mostů. I s divokými draky.


Hrad v centru města za vlahé jarní noci.


A panoramata, která z něj můžete vidět.