Terezínské setkání studentů Hudební vědy otevřelo téma přínosu současné muzikologie

Muzikologie pomáhá objevovat a uchovávat hudební památky, ale také pátrá po kontextech a nových aspektech historie. Je tak důležitá i pro místo s minulostí, jakou má Terezín a kde hudba neutichla ani tváří v tvář smrti.

Smysl hudební vědy pro Památník Terezín, který byl jako instituce založený už roku 1947, zdůraznil jeho ředitel Jan Roubínek: „Bohužel v Památníku nemáme oddělení muzikologie. Uplynulo více než osmdesát let od války a brzy nebudeme mít žádné přímé svědky. K poznání ale můžeme využít umění a hudbu.“ Právě toto vědomí stálo v pozadí jeho setkání s Lubomírem Spurným z UHV MUNI, současným ředitelem Institutu terezínských skladatelů. „Máme mnoho společného – oba chceme mimo jiné propagovat hudbu terezínských skladatelů,“ dodal.

O roli muzikologie mimo zdi Terezína pak pojednali studenti a studentky Hudební vědy FF MUNI první den konání Hudební akademie Terezín, 14. srpna 2023, na konferenci Institutu terezínských skladatelů „Smysl, společenský přínos a dopad současné muzikologie“. Účastníci zde představili různá témata.

Mezery u Suka
Jan Charypar se dlouhodobě zabývá Josefem Sukem, pro lepší popularizaci skladatele vytvořil i webové stránky. Podle jeho názoru je však, co se týče muzikologického bádání o skladateli, stále co dohánět. Základní pramenné bádání je sice v uspokojující kvalitě, avšak literatura vykazuje zásadní nedostatky – například monografie, které se Sukem zabývají, jsou převážně staršího data, stejně tak chybí analytická a cizojazyčná literatura.

Především zahraniční posluchači pak podle Jana Charypara mají problém Sukovu hudbu uchopit a zařadit. „Pokud jde o smysl muzikologické činnosti, věřím, že co se týče Suka, spočívá v doplnění mezer v literatuře,“ uzavřel příspěvek, který nazval „Musicology and Composer Josef Suk“. Více o jeho bádání se můžete dozvědět v tomto rozhovoru.

Ztracené fanfáry
Otázky a odpovědi v muzikologickém bádání na příkladu fanfár Osvalda Chlubny nastínil Martin Pašek. Dlouho ztracené fanfáry, které Janáčkův žák složil pro prezidenta Masaryka, se v letech 1935–1950 hrály celkem devětkrát při různých příležitostech. Poprvé na oslavách 85. narozenin Masaryka v Brně, jindy například při rozžehnutí vánočního stromku tamtéž. Informace o nich přitom bylo možné nalézt pouze v dobovém tisku.

Několikaleté pátrání po notách vzalo nečekaný konec. Fanfáry se nakonec objevily v krabici s duplikáty a vyřazenými hudebninami v knihovně Ústavu hudební vědy. Zároveň s jejich nalezením ale podle Martina Paška vyvstaly i další otázky.

Kunderův Janáček
Jak mnozí čtenáři děl Milana Kundery vědí, spisovatel měl k hudbě silný vztah. Věnoval se jí i ve dvou esejích – O hudbě a románu a Můj Janáček. Právě druhým jmenovaným dílem se Markéta Herzánová Vlková zabývala v příspěvku „Milan Kundera a muzikologie“ podrobněji a přednesla ukázky některých kritik, které na esej zareagovaly, například z pera Vlasty Reittererové nebo Miloše Štědroně.

Kunderovy eseje a reakce na ně pak podle Markéty Herzánové Vlkové vedou i k širším úvahám o esejistickém stylu ve vědě: „Nemuzikologická pojednání o hudbě mohou být psaná z většího nadhledu a přinášet nové paralely, ale hrozí i určitá nepoučenost a zanedbávání faktů, a tím i dezinterpretace sdělení,“ zakončila. Její příspěvek si můžete přečíst zde.

Kontexty Gramofonového klubu
„Hudební a dramaturgický aspekt Gramofonového klubu“ zněl název příspěvku Veroniky Gašparové. Téma vycházelo z její diplomové práce, která vzniká na UHV MUNI pod vedením Viktora Pantůčka. Ačkoli je práce podle jejích slov především příspěvkem k hudební situaci u nás v druhé polovině 20. století, kontexty a východiska klubu sahají až na počátek 20. století.

Jak Veronika Gašparová vysvětlila, do Rakouska-Uherska gramofonové desky dorazily kolem roku 1905, první společností tohoto druhu byl u nás První klub českých gramofonistů. Gramofonový klub byl pak založen roku 1957, činnost ukončil roku 1985.

Od sborů k pramenům
Pavlína Doskočilová si připravila příspěvek na téma „Naděje tradiční sborové provozní praxe na amatérské úrovni“. Nejen u amatérských sborů může rozhodnut o nastudování díla určitého autora i čitelnost not nebo existence edic a kvalita vydání písní. Při přípravě edice je pak třeba pracovat i s dalšími, nenotovými prameny, například i s korespondencí.

Právě na příkladu sborového repertoáru a korespondence Antonína Tučapského se Zdeňkem Zouharem Pavlína Němcová ukázala, nakolik jsou dopisy obecně důležitým pramenem pro zkoumání skladeb. Odhalují totiž kontext jejich vzniku. „Jsou tudíž důležitým doprovodným pramenem i pro provozovací praxi,“ podotkla. Více o jejím pohledu na sborovou praxi a roli muzikologů v ní se dočtete zde.

Muzikoterapie v praxi
Že hudba dokáže působit na lidskou psychiku, ví lidé odpradávna. Obor muzikoterapie proto studuje její účinky na člověka a tyto poznatky využívá v praxi. „Současné výzkumy ukazují, že muzikoterapie má podporu v empirickém neurovědním výzkumu a má také sociálněvědní podloží,“ podotkla Tatiana Škapcová.

Sama uplatňuje muzikoterapii v gerontopsychologii. Účastníkům konference tak na workshopu mohla přiblížit nejen muzikoterapeutickou teorii, ale i vlastní zkušenosti ze svého působení.

Jak vyplynulo z příspěvků účastníků, praktický dopad muzikologie na život může mít různou podobu. Výsledky výzkumů hudebních vědců totiž můžeme využít nejen pro prohloubení znalostí o historii a osobnostech. Muzikologové upozorňují také na důležité a leckdy zapomenuté kontexty minulosti, jejich práce může usnadnit život aktivním hudebníkům a v důsledku tak zpříjemnit život nám všem. V neposlední řadě pak nesmíme zapomínat, že hudba dokázala alespoň na chvíli navrátit život do Terezína i v jeho nejtemnější době.