Altrichter působil naprosto suverénně, jeho komunikace s hráči se zdála být perfektní. Orchestr byl rytmicky soudržný ve všech částech, práce s dynamikou byla skutečně působivá. Jen jeho zvuková kompaktnost měla místy rezervy. Z hráčů nápadně vyčníval (v dobrém slova smyslu) hobojista Vilém Veverka. Kromě virtuózních prvků byl jeho projev bohatý i na ty teatrální. V těch by mohl bez pochyb konkurovat i samotnému Altrichterovi.
Závěrečné ovace ve stoje rozhodně nebyly prázdným gestem, nýbrž naprosto zaslouženým projevem vděku. Dirigent se velkoryse rozhodl pro přídavek, a to tak rychle, že v momentě prvních taktů ještě většina hráčů ani netřímala nástroje. To se ovšem na výkonu (ač to zní nepochopitelně) příliš nepodepsalo. Publikum působilo poněkud rozpačitě, zpočátku se snažilo tleskat po každé odehrané části. Posléze se toto nadšení střídavě vracelo. Nezdařené pokusy několika málo lidí v sále o potlesk vyzněly občas poněkud trapně.
Skvrnou na tomto velice vydařeném večeru byl (zřejmě nutný) vstup brněnského primátora, jenž se neobešel bez absurdních nadsázek a klišé. Nutno podotknout, že dirigent svoji nadšenou náladu na diváky přenášel místy až prvoplánově. Těžko říct, zda tím chtěl zamaskovat drobné produkční nedostatky. Celkově však tuto kulturní událost nejde hodnotit jinak než kladně.
TEREZA DIVÁCKÁ
Dne 13. listopadu 2023 se v prostorách Červeného kostela v Brně uskutečnil komorní koncert s názvem „Zpívané dědictví Jednoty“. Repertoár koncertu byl seřazen dle průběhu liturgického roku s písněmi duchovními, středověkými, renesančními a z 12. století.
ADA KUČEROVÁ
Komorní opera Hudební fakulty JAMU v listopadu představila jednu z nejuváděnějších oper 17. století, Monteverdiho Korunovaci Poppey. Příběh kruté lásky z doby vlády císaře Nerona je nepochybně poutavý a v lecčem aktuální i pro dnešního diváka.
