Návrat na místo činu aneb Gregory Porter opět nadchnul brněnské publikum

Tomáš Vrtek Kritiky 2016

Druhý koncert letošního Jazzfestu Brno, podruhé na tom samém místě po dvou letech. I tak by se dalo řečí čísel stručně shrnout, jak je u nás tento americký zpěvák populární a jaký naopak on má vztah k České republice. Tuto skutečnost ještě podtrhuje fakt, že si na své čtvrté album, které vyjde v květnu a které na svých koncertech Gregory Porter představuje, přizval českého varhaníka žijícího a hrajícího v New Yorku Ondřeje Pivce. Tento hráč sice ve zpěvákově doprovodné kapele chyběl, nicméně ho uslyšíme v rámci jazzfestu s jeho českým triem, které tu založil před odjezdem do USA. Ale nepředbíhejme.
Koncert s obligátním festivalovým začátkem v 19:45 odstartoval stejně, jako ten zpřed dvěma lety, skladbami z alba Be good Painted on Canvas a On my way to Harlem, při kterých se předvedla celá kapela v čele se saxofonistou Tivonem Pennicottem, který logicky jako sólový nástroj dostával nejvíce prostoru, a nutno dodat, že oprávněně. Ne že by zbývající členové doprovodné kapely byli slabšími články, právě naopak (rytmika po celou dobu koncertu šlapala jak hodinky), Pennicottův tenorsaxofon se krásně pojil a doplňoval s Porterovým barytonem. Po úvodu přišla na přetřes již zmíněná deska resp. její titulní píseň Take me to the alley, po níž zvedla zaplněné Boby centrum na nohy titulní skladba poslední desky Liquid spirit. Koncert byl celkově perfektně dramaturgicky postaven – rychlé skladby střídaly balady, při kterých Porterův hlas doslova pohladil po duši. Toto nejvíc dokázal ve skladbě Wolfcry, kterou odzpíval jen za doprovodu klavíru a kterou společně s přídavky považuji za vrchol celého vystoupení. Muzikanti opět dostali publikum do varu blokem soulově laděných písní, jako byl hit všech hitů společnosti Motown Pappa was a rolling stone, na něj navazující Porterova Musical genocide či Lone some lover, kde zpěvák citoval téma známé skladby Raye Charlese Hit the road jack. Večer neskutečně gradoval, po další písni zakončené představovačkou a postupném odchodu jednotlivých protagonistů následoval první potlesk ve stoje a atmosféra byla v té době jen velmi těžko popsatelná. Následovaly pochopitelně přídavky, kdy při skladbě Free jsem měl pocit, že sál snad spadne, jakou ze sebe všichni vydávali energii. Koncert zakončila nejznámější skladba Be good, s tímto poselstvím se muzikanti po takřka dvou hodinách definitivně odebrali z jeviště.

Jazzfest Brno 2016
Gregory Porter, 8. 3. 2016, Boby centrum, Brno

Gregory Porter – zpěv
Chip Crawford – piano
Tivon Pennicott – tenor saxofon
Jahmal Nichols – kontrabas
Emanuel Harrold – bicí