Nečernobílá prezentace Šedé

Když do dramaturgického plánu význačné galerie, jejíž měřítka uvažování v čase se pohybují v řádu několika let, vstoupí experimentálně orientovaný projekt, riziko neúspěchu se vznáší nejen nad hlavou kurátora. V případě výstavy Moravské galerie v Brně s názvem Kateřina Šedá: Bedřichovice nad Temží se jedná o pověstnou výjimku, která má však určitá specifika. Předně je jméno Kateřiny Šedé už samo o sobě kvalitním brandem na poli konceptuálního umění, který avizované riziko zmírňuje. Následně se zde záměr kurátorky Yvony Ferencové setkává s osvíceným vedením galerie, a co je snad ještě podstatnější poučeným publikem.

Atypický projekt spustila galerie 3. září 2013. Přesně dva roky poté, co se bedřichovičtí ocitli v londýnské Tate Modern s rekvizitami jejich běžného moravského způsobu života. Autorka se svou výtvarně-sociologickou realizací – pětiletkou – pokouší o lokální založení svátku (připadajícího každoročně na 3. září), které by mohlo přerůst až do rozměru tradice, potažmo mýtu. Tento typ boje proti stereotypu se tak sám neguje a směřuje ke vzniku stereotypu nového.

Fenomén „vesnic duchů“, jejichž obyvatelé dennodenně dojíždějí do zaměstnání, má být narušen vytvořením společného prostoru v intencích kolektivních zážitků na pozadí propracovaného plánu přenesení části Londýna do Bedřichovic. To znamená, že vyvrcholením projektu bude nové jádro obce. Jak se ukázalo, sociální izolace, způsobená trávením veškerého času mimo obec nebo za brankami zahrad, se dá překonat vnesením ojedinělé události na bázi happeningu do centra, které nevyvstává z uměleckého podhoubí. Médium galerie pak projekt zastřešuje a přebírá funkci komentátora dění; slouží jako neutrální půda pro zpětnou interpretaci a hodnocení. Nestaví se zde do klasické role kamenné instituce dřevních dob, ale do její, řekněme, mobilní formy, jež aktivně vyhledává a zprostředkovává dialog mezi recipienty a projektem.

Zahájení výstavy proběhlo v Barokním sále Místodržitelského paláce předpremiérou dokumentu Jak se dělá svátek režiséra Jana Gogoly, po kterém (vlastně ještě před ním i během něj) proběhla diskuse. Nechci zde hodnotit kvalitu snímku, který je surovou (po technické stránce) výpovědí autorky, jejího materiálu a genezí projektu, ale upozornit na netradiční pojetí instalace, která počítá s mnoha formami prezentace „díla“. Na plátně sledujeme první dvě fáze komplexní akce – přenos Bedřichovic do Londýna na principu „Od nevidím do nevidím“. Rok na to výtvarnice zaměstnala vesnici za minimální mzdu a minimální námahu v rámci dne Dej mi svátek. Film skrze jednání Šedé velmi bezprostředně monitoruje její záměr, obavy a motivaci.

Zásadní je z mého pohledu možnost být zprostředkovaně i aktivně přítomen uvnitř projektu. Během promítání v Brně probíhala v Bedřichovicích třetí fáze tvorby svátku. Tentokrát šlo ve vsi o chytání lelků v pyžamu a předávání medailí nejlepším lelkařům. Cílem galerie je během tohoto roku různou formou a ve vlnách (přednášky, rozmanité akce včetně přestavby náměstí, výstavy apod.) zapojovat vnější svět do dění v Bedřichovicích, aby se sdílelo poslání projektu co nejintenzivněji.

Srozumitelnost a platnost celého myšlenkového modelu jej vytrhuje z regionálního kontextu. Shledáváme, že je aplikovatelný veskrze na všechny takto „postižené“ obce. Šedé se podařilo jednak na problém upozornit, a jednak jej v rámci svých aktivit řešit. Prubířským kamenem se pro bedřichovické stane rok šestý, kdy bude jasné, zda mají zájem na udržení nově vzniklé tradice, tentokrát již bez její klíčové a charismatické hybatelky. Dokáží využít potenciál budoucího centra obce pro další a spontánnější svátky?

Bedřichovice nad Temží, 3. 9. 2013 – 3. 9. 2014, Moravská galerie v Brně/ Bedřichovice; autorka projektu: Kateřina Šedá, kurátorka: Yvona Ferencová. Fotografie byla použita z promítání dokumentu (3. září 2013), zdroj: Moravská galerie v Brně.