O lidech a andělech

červen 2014 Jakub Španihel Kritiky 2014

Úvod, kdy byl divák vtažen do představení už při vstupu do hlediště mohl působit poněkud zmateně, šlo jej však vnímat i jako vynikající dynamický prvek. Herci byli na scéně i v hledišti už během usedání diváků. Proplouvali hledištěm, míhali se na jevišti, interagovali mezi sebou, čímž vytvářeli zajímavé napětí a očekávání. Okamžitě po zhasnutí se na jevišti rozpoutal chaos, jenž vytvořil dokonalou iluzi poblázněného velkoměsta. Oslňující reflektory, hluk, křik, ze všech stran se řítící auta a smrt člověka pod koly šíleného řidiče byly teprve začátkem mystického příběhu o lidech a andělech. Dojem filozofického příběhu, který by mohl vyvolat popisek, že představení je o člověku přemýšlejícím o svém životě, byl vzápětí rozmetán dech beroucí akrobacií. Divákova fantazie se rázem vymrštila do neskutečných výšin a odpočinku se jí nedostávalo ani v poklidnějších pasážích, kdy stařec (Rostislav Novák st.) ukazuje andělovi (Vojtěch Fülep) vzpomínky, jež si nosí v kufru. Anděl mu jednotlivé vzpomínky „přehrává“ v podobě jakýchsi flashbacků, jimiž autor (Rostislav Novák ml.) vytvořil oddělený prostor pro akrobacii, takže jí tolik nezatěžuje příběh. Nutno dodat, že záběr akrobatických prvků La Putyky je opravdu široký. Nejedná se pouze o „klouzání“ po takzvaných šálách (pruhy látky zavěšené ze stropu) a lanech dokonale zobrazujících spojení mezi nebem a zemí, ale také o dynamické výjevy na prknech jeviště na pomezí tance a bojových sportů. Netradičně je pojato setkání protagonisty s jeho životní láskou. Herci tančí, přičemž je na ramenou nesou jiní herci. Klátivé pohyby vnukávají obraz loutkové hry a herci působí jako obrovské marionety. Radostné vzpomínky se plynule přelévají do vtipných dialogů. Za zmínku určitě stojí scéna, v níž stařec učí anděla, jak se holit břitvou. Následně si oba spolu hrají a stařec se rázem cítí opět jako mladík a chce zase zkoušet to, co viděl ve vzpomínkách. Zde patří obdiv jak Novákovi st. za entuziasmus s jakým se do scén vrhá, tak Novákovi ml., který akrobatické scény vymyslel tak, aby se do nich mohl zapojit i jeho otec. Například loutková scéna dvou mladých tančících milenců hladce přejde na zem, kde už tančí Novák st. K uskutečnění skvělého nápadu stačilo pružné lano, na němž se oba houpou. Představení vrcholí snahou herců dostat se do nebe za pomoci cirkusové houpačky (teeterboardu). Nakonec na ni vleze i sám Novák st., přesvědčí diváka, že taky skočí, ale pak náhle zvolá „up“ a představení ukončí. Neopomenutelnou součástí je živý hudební doprovod, v němž hudebníci obsáhli vše od hluku města, zpěvových pasáží s přídechem orientu po lyrické klavírní party. Představení Up´End´Down je nabité dojmy, jež snad ani nejde pojmout najednou. Herci, hudba, kostýmy, příběh i dialogy – vše spolu funguje v dokonalé harmonii tak, že nezbývalo než sedět a hltat plnými doušky.