První díl projektu Divadla Husa na provázku s názvem Smějící se bestie byl odstartován ještě v rámci této sezóny hrou Fidlowačka aneb Kde domov můj, jež měla premiéru dne 29. května. Hra je opatřena ještě dalším podtitulem — národní karaoke, v kombinaci s názvem české hymny je tedy zjevné, že nejde o původní Tylovu Fidlovačku, ale řeší se spíše problematika hymny a s tím související otázka češství. Už jen výčet autorů této inscenace (J. K. Tyl, Z. Smoljak, H. Krejčí, E. L. Tobiáš a bůhví kdo ještě) dává tušit, že nepůjde o klasickou hru s jednotným dějem. A vskutku, jedná se spíše o kompilát her věnujících se otázkám českého národa a jeho identity ve vztahu k osobě J. K. Tyla a k jeho dílu, především k Fidlovačce.
Inscenace se začíná právě Tylovou Fidlovačkou, což si divák může přečíst křídovým písmem na tabuli nad jedním z dvou bufetových okének, která tvoří scénu. Tato okénka jsou postavena proti sobě a v průběhu hry tvoří jakési protipóly — jedno obývají Němci, druhé patří Čechům. Mezi nimi je postaven dlouhý stůl, kde je možno na stojáka konzumovat guláš a pivo. Úryvek Tylovy hry (záměrně) působí zmateně a nesrozumitelně, po několika písních a replikách herci opouštějí své role a u stolu, před sebou pivo, se dávají do diskuze nad smyslem této hry. Docházejí k tomu, že je v této hře mnoho nesmyslných a zbytečných pasáží, čímž narážejí na neúspěch hry z roku jejího uvedení (1834), vytýkají autorovi německy mluvené pasáže a konstatují, že „tuto hru má cenu hrát, jen když je národ v prdeli.” Což je jasná narážka na to, proč provázek tuto hru zařadil do repertoáru.
Po této krátké pauze je přepsán nápis křídou a začíná se hrát kus Huberta Krejčího Ze života hmyzu pražské periférie. Zde se řeší především Tylovy problémy a nešvary: ti, které kritizoval a pošpinil, ho přicházejí zfackovat. Jakoby před jeho prahem stála celá řada umělců, kteří se nemohou dočkat své satisfakce na dramatikově tváři. Je zde také zmíněn Tylův odchod do Plzně. Tabule je opět přepsána a začíná Smoljakova Hymna aneb Ultrafidlovačka, kde dojde již na otázky hymny. Nejvýrazněji v této části působí postava Žida, jehož představuje Tomáš Sýkora. Tomuto bylo uloženo složit a napsat text k písni pro ševcovský ples, a to samotným otcem J. K. Tyla. Žid však není schopen slova, jež napsal německy (wo ist mein heim?), přebásnit do jazyka českého. Proto Tylův otec, zarytý vlastenec a germanofob, dává svolení, aby se jeho syn naučil německy a slova této budoucí hymny do češtiny přebásnil.
Závěrečná část inscenace autora Egona L. Tobiáše s názvem Problém s hymnou (aktovka o jedné neznámé) je katarzí předešlého a největší kritikou současného. Herci přijímají role komunálních úředníků na oboru kultury, kde se jen jí, pije a sexuálně haraší. Nastává panika, jelikož dostanou za úkol vymyslet novou hymnu. Každý z úředníků představí svou novou verzi. V jednotlivých variantách zaznívá vtipně, místy až pobuřujícím způsobem, kritika českého národa i s všemožnými předsudky. Aby si dodali kuráž a zmírnili stres, konzumují úředníci alkohol. Skutečná krize a vyvrcholení však přichází, snad až ve stylu deus ex machina, se vstupem postavy Hymny, kterou na úřad poslal radní Matěj (Hollan?). Vzhledem k tomu, že odbor nefunguje, jak by měl, tato nově přišedší postava všechny úředníky nemilosrdně postřílí. Úředníci však neumírají, jen se z nich stávají jakési loutky... A zde nastává grandiózní zakončení celé inscenace, hluboce metaforická finální scéna: ona vražedkyně začne z bufetového okénka loutkám servírovat omáčku podivné konzistence a barvy. Nové vedení oboru kultury všem nakydá na talíře stejnou šlichtu. Celkový pocit je ještě umocněn postavou hokejisty Jaromíra Jágra, jehož představuje Simona Zmrzlá, který je přítomen na stole a umrtvené loutky k němu od svých plných talířů jakoby vzhlížejí. Občas svůj pohled obracejí k druhému okénku, kde ukazují své tváře dva nejmladší herci, ještě děti. Vzniká dojem, že mládí má ještě šanci zachránit tyto loutky, avšak mladí po chvíli mizí a zeje po nich jen prázdné okénko.
Fidlowačka tedy směřuje právě k tomuto závěrečnému sdělení a i když předešlé situace mohou působit lehce nahodile a samoúčelně, slouží k vytvoření kontextu, v němž se tato poslední scéna odehraje. Navíc taktně doprovází celou myšlenku hry: Tyl nebyl žádným miláčkem — byl fackován, jednak za kritiku, jednak kritikou. Česká hymna byla složena Židem a ještě navíc v němčině (samozřejmě to není pravda, ale metaforická možnost, ať už sebevíc hypotetická, stojí za zamyšlení a otřásá národním symbolem). A konečně, nejen česká identita, ale též kultura se nachází v krizi mající konzistenci univerzální slané omáčky.
Režie: Anna Petržalková
Hrají: Ivana Hloužková, Vladimír Hauser, Pavel Zatloukal, Tomáš Sýkora, Simona Zmrzlá, Růžena Dvořáková, Milan Holenda a děti
Použité fotografie pocházejí z webu divadla.
TEREZA DIVÁCKÁ
Dne 13. listopadu 2023 se v prostorách Červeného kostela v Brně uskutečnil komorní koncert s názvem „Zpívané dědictví Jednoty“. Repertoár koncertu byl seřazen dle průběhu liturgického roku s písněmi duchovními, středověkými, renesančními a z 12. století.
ADA KUČEROVÁ
Komorní opera Hudební fakulty JAMU v listopadu představila jednu z nejuváděnějších oper 17. století, Monteverdiho Korunovaci Poppey. Příběh kruté lásky z doby vlády císaře Nerona je nepochybně poutavý a v lecčem aktuální i pro dnešního diváka.
