Rafani se vystavenými díly nepokoušejí zachytit určitý trend či kánon v současné kresbě. Svým výběrem prezentují vlastní preference a vyzobávají jednotlivé autory z kontextu, z generací. Oprošťují je od interpretace. Setkáme se zde se jmény světového formátu i s anonymními klienty psychiatrie. Nalezneme různou formu, pojetí i kořeny kresby. Skladba výstavy tím tak akcentuje svou plasticitu a bezprostřední labilnost.
Výstava je natolik nesvázaná, že ji má každý návštěvník možnost přestavět. Kresby jsou nainstalované na masivních, přesto však (díky kolečkům) pohyblivých panelech – očíslovaných stránkách proměnlivého katalogu. Čísla na panelech jsou vodítkem k nalezení jména autora v papírovém „navigačním“ seznamu. Obskurní a familiární informace v něm uvedené pod jmény zúčastněných jen ještě více zahltí a dezorientují příchozího. Ocitá se tak ve změti podnětů, které je nucen třídit, konzultovat a rovnat do svého „tvůrčího nepořádku“. Jmenovatelem expozice, jež je bez jasné jednotící linie, se tak paradoxně stává návštěvníkova fantazie – moucha narážející na své vlastní bariéry.
Kurátoři k instalaci přistoupili na jedné straně osobně (i doslova) až intimně, na druhé straně velkoryse, když sejmuli z legend břemeno metálů a postavili je na roveň méně „gůglených“ jmen. Na pomyslném piedestalu se ocitají všichni autoři jako na pustém ostrově a jména mizí pod nánosem písku. Kdo bude později zvolen jejich vůdcem je na vnějším pozorovateli, uzná-li to za vhodné.
Suitu významových přesmyček zahajuje autorská dvojice Vasil Artamonov a Alexej Klyuykov (skalp Chaloupeckého ceny z roku 2010) následovaná za hranice se rozpínajícím Josefem Bolfem, který rád rozkládá deformuje a destruuje, čímž přirozeně a standardně do sebe "integruje svou vlastní současnost". [1] Klasik a Rafan Jiří Franta promlouvá k recipientovi skrze netradiční artefakty v podobě dokreslených učebnic angličtiny. Precizní kresba v podání Svätopluka Mikyty pak přechází v hrubou a démonickou ilustraci Evy Macekové. Série Podobenství Viktora Pivovarova nemůže být označována za jeho typický šálek švábů. Tento pelmel zpestřují pacienti Bohunické léčebny či výsledky arteterapie Jindřicha Vika. Zpět do brněnských vod připlová návštěvníkova loď s prvními ranními novinami a kresbami Václava Stratila Dělám do novin. Pak vyráží dál, něž se ztratí v rafanském trojúhelníku Rathouský, Meduna, Franta (pokolikáté už?).
Pokud návštěvník stále nepanikaří, může při svém korzování narazit na ukázky zahraniční produkce. Jedná se především o vzorek britských umělců žijících a tvořících v Berlíně. V práci Bena Cottrella se německé prostředí odráží v pochmurném ladění kreseb, zatímco Joe Neave si zachovává distingovaný odstup.
„A tahleta, jak Vy říkáte, slavná literatura s tím teda secsakra souvisí, protože si to každý v té své hlavě sepíše a nechá ilustrovat přímo na místě. A může to pak celé stvrdit podpisem v knize návštěv.“ Tak honem sedejte k internetu hledat v pletoře odkazů a obrázků kurzy tvůrčího psaní či kreslení.
Pán much, 16. 10. 2013 – 26. 1. 2014, Richard Adam Gallery, kurátoři Rafani.
[1] VAŇOUS, Petr. Načeradský, Bolf, Typlt / Rezonance. Praha: BiggBoss, 2015.
TEREZA DIVÁCKÁ
Dne 13. listopadu 2023 se v prostorách Červeného kostela v Brně uskutečnil komorní koncert s názvem „Zpívané dědictví Jednoty“. Repertoár koncertu byl seřazen dle průběhu liturgického roku s písněmi duchovními, středověkými, renesančními a z 12. století.
ADA KUČEROVÁ
Komorní opera Hudební fakulty JAMU v listopadu představila jednu z nejuváděnějších oper 17. století, Monteverdiho Korunovaci Poppey. Příběh kruté lásky z doby vlády císaře Nerona je nepochybně poutavý a v lecčem aktuální i pro dnešního diváka.
