Ostravská Janáčkova konzervatoř v novém Koncertním sále Leoše Janáčka

Pavlína Doskočilová Kritiky 2/2019

Do nově zrekonstruovaného Koncertního sálu Leoše Janáčka brněnské konzervatoře zavítala 9. října Janáčkova konzervatoř v Ostravě (JKO) a oslavila tak jméno Leoše Janáčka hned třikrát: uvedla totiž Janáčkova Lidová nokturnaŘíkadla.

Dlouholetá spolupráce režiséra Davida Kříže a choreografky Jany Tomsové rozšířená o pomoc dirigenta Národního divadla moravskoslezského Jana Šrubaře (všichni společně pedagogicky působí na JKO) vyústila minulý rok v program pro studenty konzervatoře, který spojuje dvě Janáčkova díla folklórního charakteru a je určen právě dospívajícím interpretům. Celkový obraz lidovosti pak dokresluje volba tanečních a pohybových prvků a kostýmů: v Nokturnech jsou vypůjčené přímo z tanečního oddělení JKO, v Říkadlech jsou inspirované zvířaty. Instrumentální doprovod pěveckých výkonů studentů zastávaly klavíristka Marie Horáčková a houslistka Věra Bubancová, původní verze je však určena pro větší množství doprovodných nástrojů.

V úvodu diváky přivítal ředitel Konzervatoře Brno Pavel Maňásek. Výkony studentů pěveckého oddělení JKO (2.–6. ročník) předčily očekávání a naplnily sál téměř profesionálním zvukem technicky vypracovaných hlasů. Nedala se rozpoznat přítomnost mladších studentů a absolventů, dohromady tvořili barevně zaoblený celek balancující na hraně mezi typicky lidově znějícím rejstříkem a průpravou zdokonalenou technikou konzervatoristů. Pouze drobná nejistota v nástupech a tempech počátečních frází navracela do reality od představy plně profesionálního souboru.

Pozadu za hudební interpretací nezůstávala ani interpretace pohybová. Náročná choreografie Lidových nokturen s širokou škálou gestikulace a tanečních kroků velmi připomínala úroveň běžných folklórních souborů, jejichž členové se mnohdy folklóru věnují celý život, na rozdíl od studentů konzervatoře.

Rekonstrukce sálu společností PROJECT building s.r.o. se projevila jako perfektní architektonické snoubení akustické funkčnosti s uměleckým vizuálním dojmem. Dominantním prvkem je světlé dřevo, kterým jsou obloženy všechny stěny, strop i podlaha jeviště. Strop je složen z kosených trojúhelníkových ploch, které kopíruje zářivkové osvětlení. Tuto akustickou vymoženost doplňuje reliéfní obložení stěn, společně pomáhající tříštění zvuku. Velmi důležitou změnou vůči původnímu sálu je elevace sedaček a zákulisní prostor, který je nově koncipovaný i po pravé straně (z pohledu diváka) a umožňuje příchod účinkujících z obou stran.

Mezi oběma cykly se ujal průvodního slova režisér David Kříž. Nastínil kontext hudebněhistorického pozadí, představil obě instrumentalistky a přivítal významné kulturní osobnosti v hledišti.

Hravý charakter Říkadel vyšel najevo už z přihrnutí se zpěváků na scénu. Na kraji pódia poskládali mladí umělci z dřevěných desek obraz krav domácích s nápisem názvu prvního z říkadel „Hó, hó, krávy dó…“. Po roztržení obrazu si diváci mohli povšimnout kostýmních prvků poukazujících na jednotlivé zvířecí sekce vyskytující se v ději Říkadel. Taneční choreografie úzce kopírovala dějové linie, nebo doplňovala děj nenucenými gesty, například dívčí tanec s šátky hochům na rozloučenou a poměřování chlapeckých sil pomocí dřevěných tyčí, čímž vytvářela přirozeně lidový charakter. Během vrcholení posledního z říkadel konzervatoristé opět poskládali z desek obraz krav, avšak s posledním akordem každý svou desku otočil, čímž vznikl portrét Leoše Janáčka. Tento výtvarný počin pochází z dílny Jakuba Kříže, bratra režiséra.

Přestože se jednalo o derniéru tohoto představení, spolupráce týmu Kříž – Tomsová nekončí, takže se diváci mohou těšit na další projekty uměleckého dua s Janáčkovou konzervatoří v Ostravě.

Foto Mila Vašíčková


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info