Přehlídka nadějí nejen brněnského jazzu

duben 2014 Helena Tomalová Kritiky 2014

Koncert se odehrál v Divadle na Orlí a zájem o něj byl tak velký, že po naplnění kapacity sálu (120 osob) bohužel nezbylo místo pro všechny, kteří chtěli koncert navštívit. Ani to ovšem některé příchozí nepřimělo k odchodu a vyčkávali, nedostanou-li se dovnitř alespoň na druhou půli. Což jen dokazovalo předpokládanou vysokou kvalitu vystoupení. Průvodcem koncertu byl Jan Dalecký, který je již neodmyslitelnou součástí JazzFestu. V tomto případě to pro něj byla trošku jiná práce, neboť je sám pedagogem na JAMU a uváděl tak své vlastní studenty. Jelikož se na podiu vystřídalo deset různých uskupení, provázel slovem nejen na začátku, ale po celý večer. Ten byl rozdělen na dvě tematické části. V první půli se představilo pět ansámblů pod hlavičkou konkrétních pedagogů a druhou část uvedl pan Dalecký slovy: „A teď uvidíte, jak to dopadne, když studenti nacvičují a nemají vedoucího.“

První kapelou večera bylo sexteto Davida Dorůžky, které zahrálo jeho vlastní skladbu Els Gats, což je úvodní píseň desky Wandering song. Studenti zahráli ve složení Fender Rhodes Martin Konvička, bicí Václav Pálka, kontrabas Peter Korman, kytara Peter Pálaj, saxofony Radek Zapadlo a Michal Wroblevski. Druhý band nastoupil ve složení Augustin Bernard piano, Michael Nosek bicí, Vlado Micenko kontrabas a soprán sax Marek Kotača a taktéž zahráli baladu svého vedoucího Patrika Hlavenky. Třetí seskupení pracuje pod dohledem Rasti Uhrika a má v sestavě pro jazz ne příliš typický nástroj - akordeon, na který hraje Ondřej Zámečník. Quinteto pak doplnili na piano Martin Konvička, na bicí Václav Pálka, na kontrabas Vlado Micenko, Petr Smékal na saxofon a zahráli společně francouzský jazzový valčík Java Indigo od Richarda Galliana. Poté v aranži pedagoga Juraje Bartoše zahrálo jeho okteto skladbu Arta Peppera Minor Yours, na bicí opět Michal Nosek a na kontrabas Peter Korman, sestavu pak doplnili pianista Ludovít Kotlár, kytarista Šimon Švidraň, a dechová sekce ve složení Pavel Zlámal tenor sax, Jiří Kotača a Petr Harmáček trumpety a Filip Jiskra trombón. Poslední ansámbl před přestávkou bylo noneto Matúše Jakabčice, které zahrálo část ze suity Introvision, jejímž autorem je jeden z vystupujících studentů Augustin Bernard. V této skladbě se pak na podiu nově objevil pianista Jakub Tököly. Jak je vidět z předchozího shrnutí, sestavy se v průběhu večera vzájemně prolínaly, a tak prostor pro sólo dostal každý ze studentů minimálně jednou.

Na začátku druhé půle zabrousil do elektroniky Michael Nosek se svým triem a v aranži Bad Plus zahráli píseň Flim od Aphexe Twina. Asi nejméně zajímavá skladba večera přišla v podání Petra Beneše a jeho quarteta, kdy doposud velmi pozorné publikum začalo lehce ztrácet koncentraci, a někteří diváci dokonce listovali festivalovým časopisem. Výkony muzikantů byly skvělé, jako ostatně v průběhu celého večera, ale problém byl spíše ve volbě skladby jako takové. Do koncertu se ovšem všichni dostali hned následující skladbou Jakuba Tökölyho Nothing New, kterou zahrál v triu s Kormanem a Pálkou a na podobné vlně pokračoval autorskou skladbou i Petr Harmáček se svým quintetem. Závěrečnou, dle slov pana Daleckého, královskou disciplínou, pak bylo vystoupení Cotatcha Orchestra, tedy big bandu složeného jak ze současných, tak bývalých studentů. Jako jediná sestava se představili ve dvou skladbách a to Count Bubba od Gordona Goodwina a Cherry juice od Thada Jonese.

Zřejmě proto, že v průběhu koncertu dostali nejvíce prostoru, upoutala pozornost především rytmická sekce, především bubeníci Václav Pálka a Michael Nosek a kontrabasisté Peter Korman a Vlado Micenko. Nechci tím ale vůbec snižovat výkony ostatních. Celý večer se hrálo na velmi vysoké úrovni a myslím, že se koncert katedry Jazzové interpretace definitivně zařadil do programu Jazzsfestu a měl by se stát jeho tradiční součástí.

Psáno z koncertu konaného 7.dubna 2014, Divadlo na Orlí - Koncert Katedry jazzové interpretace HF JAMU