Rozjímání kytarového kouzelníka v Besedním domě

Tomáš Vrtek Kritiky 2015

Jako v pořadí druhý koncert třetího ročníku abonentního cyklu brněnské filharmonie Jazz & World se 24. 10. 2015 uskutečnil v Besedním domě sólový recitál amerického jazzového kytarového mága Kurta Rosenwinkela. Tento pětačtyřicetiletý kytarista, který spolupracoval např. s vibrafonistou Garym Burtonem, saxofonistou Joem Hendersonem atd. zhruba hodinu a tři čtvrtě kouzlil pouze za doprovodu svého nástroje a elektronických efektů.
Abonentní cyklus Jazz & World už třetím rokem zpestřuje program Filharmonie Brno a organizátorům se vždy podaří přivézt jak světově proslavená jména, tak mladé začínající umělce, kteří většinou nějakým způsobem propojují jazz, vážnou hudbu a world music – v minulosti už v Besedním domě účinkovali např. izraelský pianista Yaron Herman, francouzský kytarista Silvain Luc a letos nás poctí svou přítomností i indický perkusionista a hráč na tabla Trilok Gurtu. Do této skupiny určitě patří i v tomto textu reflektovaný Kurt Rosenwinkel.
Rosenwinkel odstartoval své rozjímání úvodní baladickou skladbou, kde se projevil charakteristický znak Rosenwinkelova výrazu, který se pak táhl celým koncertem – unisono zpěv spolu s kytarovými melodickými linkami. Je celkem obvyklé, že muzikanti (vyjma hráčů na dechové nástroje) takto podpírají svá instrumentální improvizovaná sóla, protože je to pomůcka k tomu, aby si sólista lépe uspořádal a uvědomil své nápady v hlavě o malinko dříve, než je skutečně zahraje. Rosenwinkel však svůj hlas využíval jako regulérní hudební nástroj, který jeho melodické linky zvýrazňoval a je třeba dodat, že ač není zpěvák, intonoval velmi čistě a dokázal svůj hlas prosadit i při absenci mikrofonu. To samozřejmě už neplatí v případech, kdy využíval nasamplované doprovodné bicí a syntetické efekty, díky kterým dosáhl výrazu à la Pat Metheny, na druhou stranu šlo bohužel o nejslabší část večera po zvukové stránce, protože jak bicí, tak syntetizátor byl velmi přebuzen vysokými frekvencemi, za což může i akustika Besedního domu, která rozhodně není podobným experimentům uzpůsobena. Jinak ovšem večer příjemně ubíhal. Střídaly se během něj skladby s rozvleklejší formou, kde si kytarista vyhrál s barvami svého nástroje a pak výše zmíněné ucelenější kusy, kde využíval více elektroniky. Vrchol koncertu přišel v podobě prvního přídavku, kdy po jediném strohém poděkování a ujištění, že se mu v Brně opravdu líbilo, zahrál jedinou neautorskou skladbu celého večera, nádherně přepracovanou baladu původně od Billyho Joela And so it goes, kde předvedl, jak široké možnosti může kytara nabídnout – hrál na ni totiž způsobem, jaký spíš předvádí pianisté – člověk by neřekl, že se něco takového dá zahrát pouze na šest strun. Celý koncert byl pak uzavřen ještě jedním přídavkem a dlouho trvajícím potleskem ve stoje, který byl více než zasloužený.

24. 11. 2015, Besední dům, Brno
Kurt Rosenwinkel – kytara + efekty



Foto: Kamil Till