Co se týče prostoru, tak evangelický kostel J. A. Komenského, známý jako Červený kostel, byl bez pochyby velmi dobře zvolen pro akci tohoto typu. Akorát v některých pasážích, když zpíval sbor dohromady s orchestrem, bylo zpěvákům velmi špatně rozumět. Ale nepředbíhejme.
Program koncertu sestával ze čtyř skladeb. K tomu je nutné poznamenat, že po dramaturgické stránce zde byla odvedena velmi dobrá práce, a to jak co do obsahu skladeb, tak i po stránce hudební (viz další část). Na úvod zazněla čistě instrumentální skladba polského skladatele Henryka Góreckiho Tři kusy v dávném stylu z roku 1963. Jak je z názvu patrné, dílo bylo tvořeno třemi částmi, které byly inspirovány tematicky různými lidovými i částečně historickými motivy; například druhá část je ovlivněna selským tancem, v třetí části nalezneme motiv písně o králi Zikmundu Augustovi.
Poté zazněla premiéra skladby autorky Hany Škarkové s názvem Duše pout Emilie ke svatému Janu. Tato vokálně-instrumentální kantáta o sedmi částech, z nichž každá symbolizuje jednu časovou periodu a myšlenku, je velmi bohatá na zvuk a barvy; objevují se zde kromě smyčcového orchestru a sboru také marimba, hoboj, trubka, klarinet, flétna, varhany a sopránové a basové sólo. Tady se naplno projevila již výše zmíněná vada na kráse v podobě přehlušování sboru orchestrem. Jinak je ale tato skladba velmi pestrá a její úvod a ukončení v podobě sedmi úderů zvonu, což podle autorky evokuje v rámci díla určitý návrat k pokoře a oddanosti, mi doteď způsobuje mrazení v zádech.
Hudebníci z Ensemble Opera Diversa a sboristé z Ensemble Versus, který doplňuje i autor skladby Magnificat - Ondřej Kyas. Fotil David Konečný.
Třetí skladba Ondřeje Štochla Modrá – čistá a křehká, která mimochodem získala 1. místo ve skladatelské soutěži Nuberg 2011, byla pro mě osobně vrcholem celého večera. Nejen pro svůj prostorový a barevný zvuk, kterého orchestr docílil rozestavením se podél obvodu Červeného kostela, ale i pro svou „čistotu“, kterou se povedlo prostřednictvím tohoto díla předat, a to díky vibrafonu, který dodal celkovou jemnost celému dílu, ale hlavně díky skvěle hrající mladé houslistce Tereze Horákové, která vyjadřovala svým vzezřením i hraním ten správný dojem křehkosti a čistoty.
Ale absolutní vrchol přišel s vokálně-instrumentálním dílem Ondřeje Kyase s názvem Magnificat. Tato skladba pro smyčcový orchestr a sbor, která vychází z gregoriánského chorálu, doslova rozezněla celý prostor kostela. Její rytmické a harmonické rozčlenění působilo velkolepě, závěrečné amen, na kterém bylo nejvíc patrné polyrytmické členění, byl asi nejsilnějším zážitkem celého koncertu.
Co se týče hudební stránky, tak až na již několikrát zmíněný akustický problém s orchestrem a sborem všichni hráli i zpívali na jedničku. Dirigent Tomáš Krejčí je jedním z nejuznávanějších brněnských dirigentů a je to znát, dokonale si pohrával s dynamikou, dokázal naplno využít akustické přednosti chrámového prostoru.
Závěrem bych řekl, že současná duchovní hudba je velmi rozmanitá a na vysoké úrovni, což Ensemble Opera Diversa dokázal umně vybrat a vyzdvihnout v krásný celek tohoto Svatojánského koncertu. Už teď se těším na jejich další vystoupení.
Ensemble Opera Diversa, dirigent Tomáš Krejčí, sólisté: Lucie Kašpárková – soprán, Aleš Procházka – bas, Tereza Horáková – housle, Martin Opršal – bicí nástroje, Martin Jakubíček – varhany.