První, co na výstavě návštěvníka upoutá, je její působivá instalace v jediné místnosti menších rozměrů. Zhruba třicet kreseb formátu A4 je umístěno do dvou řad, vytvářejících horizontální linku podél celé stěny. Ve vrchní linii visí díla Kapounové v horizontální poloze, ve spodní řadě pak kresby Veselého v poloze vertikální.
Kapounové kresby perem a tuší, v drtivé většině s centrální dispozicí, vynikají jemností a rozměrem samotné kresby jsou blízké miniatuře. Svým obsahem, jak poznamenal sám Veselý, jsou „esencí obyčejných věcí nebo jejich částí (…), jindy je lze charakterizovat jako jakýsi seismografický záznam vnitřních tenzí“. Kresby Veselého naopak vyplňují celý formát papíru, nebo pouze jeho vrchní část. Čáry jsou hrubší, a občas dokonce rozmazané, někdy svým vrstvením a sklonem evokují textem popsaný papír, zvlášť ty, které z kompozičního hlediska zaujímají vrchní část papíru. Písmo či ucelené texty, například z per českých básníků Jakuba Demla a Františka Halase, jsou v jeho díle hojně zastoupeny. Jak sám sdělil, kreslení je pro něj druhem psaní. Kresby, respektive souhra čar, tak představují svého druhu komunikát: ten je buď adresovaný publiku, nebo autorovi samotnému, jako jakási intimní zpověď sebe samého.
Vedle samotných kreseb jsou zde k vidění dvě plátna, jedno od každého z autorů. I přes to, že hlavní částí výstavy jsou kresby, malby uchvacují pozornost diváka silněji. Především bezejmenné plátno Kapounové, které je datováno stejným rokem jako kresby a je jen o něco málo rozměrnější. I když svou barevností není příliš výrazné a na první pohled splývá s bílou zdí, vyniká opět svou jemností, až něžností. Podobně Veselého plátno s názvem Zbytky nutí k pozastavení. Na obraze je jemnými čarami naznačena čtvercová síť, jejíž některé segmenty jsou zcela nebo částečně vyplněny šedočernou barvou, která při vnímání celku opět připomíná rozprostřené čáry, podobně jako u kreseb. Snad znázorňují síť života, ve které prázdná místa odkazují k pocitům nenaplněnosti, neúplnosti či ztrátě nadějí, vyvěrající z těžké životní situace.
Výstava je zajímavá právě konfrontací maleb, jakožto hotových děl, a kreseb, jakožto „neukončeného cyklu“, jak je Veselý při vernisáži nazval. Kresby více tendují k poloze osobní zpovědi, která vznikla v krátkém a jedinečném okamžiku, a mnohdy představují přípravné pokusy k dílu finálnímu.
Samomluvy 2, 19. 6. – 25. 8. 2013, Moravské zemské muzeum, Památník Leoše Janáčka; autoři koncepce: Jiří Zahrádka, Petr Veselý.
TEREZA DIVÁCKÁ
Dne 13. listopadu 2023 se v prostorách Červeného kostela v Brně uskutečnil komorní koncert s názvem „Zpívané dědictví Jednoty“. Repertoár koncertu byl seřazen dle průběhu liturgického roku s písněmi duchovními, středověkými, renesančními a z 12. století.
ADA KUČEROVÁ
Komorní opera Hudební fakulty JAMU v listopadu představila jednu z nejuváděnějších oper 17. století, Monteverdiho Korunovaci Poppey. Příběh kruté lásky z doby vlády císaře Nerona je nepochybně poutavý a v lecčem aktuální i pro dnešního diváka.
