Schola Gregoriana Pragensis zazpívala na Bachově varhanním podzimu

Netradiční, a ne příliš často koncertně prováděný repertoár gregoriánského chorálu měli možnost slyšet brněnští návštěvníci festivalu Bachův varhanní podzim. Po čtyřech letech se totiž v Brně v neděli 21. 10. 2018 představil renomovaný soubor Schola Gregoriana Pragensis. Prostory katedrály sv. Petra a Pavla tomuto večeru poskytly ideální podmínky, jak akustické pro účinkující, tak kapacitní pro diváky, protože jejich zájem o koncert byl velký.

Jak už z názvu tělesa vyplývá, specializuje se na provádění gregoriánského chorálu. Povolaným specialistou v tomto oboru je zcela jistě David Eben, který působí jako umělecký vedoucí souboru. Pod jeho vedením zpívá osm zpěváků, a to ve složení: Hasan El-Dunia, Jan Kukal, Stanislav Předota, Ondřej Maňour, Tomáš Lajtkep, Michal Medek, Ondřej Holub a Ondřej Múčka. I přesto, že se sólově představili jen někteří členové, bylo patrné, že všichni disponují znělými a líbivými tenorovými hlasy, které spolu korespondovaly jak v jednohlasém, tak vícehlasém zpěvu.

V první části zazněl již zmiňovaný gregoriánský chorál, který prošel od Květné neděle přes Velký pátek až k velikonočnímu Alleluia. Šlo o českou produkci a některé zpěvy byly zároveň věnovány českým patronům – sv. Ludmile, sv. Vojtěchu a sv. Václavu. Ke konci této části přešel jednohlas k pozdějším chorálním vrstvám, které se vyznačují i vícehlasým zpracováním. Jednalo se převážně o paralelní vedení dvou hlasů v kvintách, kdy závěry jednotlivých frází končily v oktávách.

Úvod koncertu zahájili zpěváci v zadní části katedrály antifonou Hosanna filio David, s jejímž zpěvem prošli uličkou až na sborové stupně před oltářem. Zástup zpívajících mužů všech stejně oděných do bílých rouch působil v příjemném přítmí kostela velmi působivě a kouzelně. Stejně tak jasné světlo, které soubor osvětlovalo, vyzdvihovalo krásu a jednoduchost celé scény. Škoda jen, že zpěváci nebyli sjednoceni i v držení not – těm členům, kteří z not zpívali, bylo lhostejné, zda desky drží na výšku, na šířku, anebo jim stačí list s notami ve folii. Možná je to jen malichernost, ale v celkové atmosféře, která v katedrále panovala, to byl lehce rušivý detail.

To je však jediné, co by se tomuto večeru dalo vytknout. Klidný a čistý zpěv chorálu přímo vybízel k zavření očí a rozjímání. Dlouhé melismatické pasáže se střídaly se sylabickou sazbou, ve které je nutno vyzdvihnout opravdu precizní výslovnost, která se nesla prostorem.

Po skončení vokální části a capella se rozezněly varhany pod rukama varhaníka Tomáše Thona. Zazněla pátá část cyklu Labyrint světa a ráj srdce skladatele Petra Ebena. Čistě varhanní část s názvem Sladké okovy lásky překvapila například motivem lidové písně Ej lásko, lásko nebo písně Nebeští kavalérové Adama Michny z Otradovic.

Mezitím se už vokální soubor přesunul na kůr, odkud za doprovodu varhan přednesl cyklus Suita liturgica, rovněž od Petra Ebena. Dílo vzniklo jako výběr autorových Liturgických zpěvů, doplněných varhanními mezihrami. Smyslem skladby je jakýsi průsečík středověkého chorálu a hudebního jazyka dvacátého století, což je evidentní. Podobnost s chorálem je zejména v melodice – jednohlas a malé intervalové postupy, přístup dvacátého století se však objevuje s disonantními půltóny a harmoniemi, které bychom ve středověkém chorálu nenašli.

Varhanní mezihry, které byly velmi často dramatické a ve svižném tempu, zajistily kontrast k první, maximálně klidné polovině koncertu a bohatý zvuk varhan v plném tonickém akordu obstaral také velkolepý závěr vydařeného koncertu.