„Skleněný pokoj“ plný hudby – koncert Brno Contemporary Orchestra ve vile Tugendhat

leden 2013 Romana Klementová Kritiky 2013

Myšlenka pořádat koncerty klasické hudby vzniklé v první polovině 20. století právě ve vile Tugendhat je bezesporu velmi originální a její realizace přináší posluchači požitek nejen z vjemů zvukových, nýbrž i vizuálních. Aby však toto propojení nebylo samoúčelné, pokusil se Pavel Šnajdr koncert dramaturgicky uspořádat tak, aby rok vzniku jednotlivých kompozic, které zde zazní, přibližně korespondoval s obdobím plánování, stavby a obývání vily jejími původními majiteli, manželi Tugendhatovými. Je sice pravdou, že prostor společenské místnosti je limitován, čehož důsledkem je také menší počet míst pro posluchače. Tuto skutečnost však nadmíru vyvažuje všudypřítomný „genius loci“ tohoto funkcionalistického prostoru.

V úvodu koncertu zazněl Císařský valčík (Keiser Walzer) op. 437 Johanna Strausse ml. v úpravě Arnolda Schönberga pro smyčcové kvarteto, flétnu, klarinet a klavír. Tato skladba samozřejmě vznikla mnohem dříve (1889), Schönbergem však byla upravena v roce 1925. I přes malé obsazení se dá říci, že Schönberg dosáhl – ve srovnání se Straussovým originálem – přinejmenším stejně rozmanité témbrové palety. V prvních dvou valčíkových úsecích zachovává Straussovu instrumentační fakturu, hlavní melodická témata tedy přenechává houslím a viole. Ve fanfárovém přemostění mezi druhým a třetím valčíkovým úsekem je pak trubka nahrazena flétnou a klavírem. Ve třetím valčíkovém úseku se Schönberg drží předlohy z hlediska instrumentace nejméně. Smyčce jsou nahrazovány dřevy, a naopak. Je třeba dodat, že v úpravě značně chybí žestě, protože právě ty dodávají tomuto valčíku pravou „císařskou“ atmosféru. Jelikož se jednalo o první skladbu večera, byla v jejím úvodu na hráčích BCO patrna mírná nervozita a z ní vyplývající drobné rytmické a intonační nedostatky. Ty bych však připisovala na vrub spíše dosti nízké teplotě ve společenské místnosti vily, neboť ostatní skladby již byly intonačně vyrovnané. Druhá poloviny skladby byla přednesena s nadhledem a lehkostí vídeňským valčíkům tolik vlastní.

Následovalo provedení kantáty Le Bal Masque pro baryton a komorní orchestr francouzského skladatele Francise Poulenca. Skladba byla zkomponována v roce 1932 na objednávku vikomta de Noailles. V kantátě jsou obsaženy celkem čtyři písně na texty ze sbírky Maxe Jakoba Le Laboratoire central z roku 1925, prokládané instrumentálními částmi. Písňového partu se ujal barytonista Tomáš Krejčí, který jej přednesl přesvědčivě s jistou intonací a bezchybnou artikulací, zejména pak v rychlých pasážích, v nichž je třeba jednotlivá slova opakovat v závratných tempech. Právě v instrumentálních částech, jak je pro Poulenca typické, je ponecháno hodně prostoru pro sólovou exhibici jednotlivých hráčů, v tomto případě především těch v sekci dřev, kteří jej bezezbytku využili. Klavíristovi Stanislavu Slavíčkovi se podařilo přednést svůj part s přirozenou muzikalitou, zvláště pak v přechodech mezi úseky kontrastujícími jak tempem, tak dynamikou a náladou. V závěrečném Prestu oslnil i bravurní technikou.

Dále zazněl Koncert pro 9 nástrojů op. 24 (Konzert für 9 Instrumente) „ortodoxního dodekafonika“ Antona Weberna pro flétnu, hoboj, klarinet, lesní roh, trubku, pozoun, housle, violu a klavír z roku 1934. Hlavní principy dodekafonie autor uplatnil i v této kompozici, ale stejně jako u dalších skladeb vzniklých v pozdním období Webernova života jsou zde již jasně patrné znaky multiserialismu a punktualismu. O to náročnější je pak interpretace, kdy přísné organizaci nepodléhá pouze řazení jednotlivých tónů či intervalů, ale také dynamické a témbrové parametry. I přes tato úskalí se interpretům dařilo zachovat komplexnost díla, a to i ve velmi náročných pasážích, v nichž se jednotlivé nástroje při každém tónu střídají a navazují na sebe za účelem dosažení typicky webernovského témbru.

Předposlední skladbou koncertu byl Octandre francouzského skladatele, žijícího většinu života ve Spojených Státech, Edgara Varèse, zkomponovaný v roce 1923. Jedná se o jednu ze čtyř kompozic (Offrandes, Hyperprism, Octandre, Intégrales) vzniklých v době skladatelovy šestileté činnosti v Mezinárodním spolku skladatelů (International Composers' Guild). Určena je pro instrumentální obsazení: flétna, hoboj, klarinet, fagot, lesní roh, trubka, pozoun a kontrabas. V souvislosti s hudbou Varèse se často můžeme setkat se slovním spojením „organizovaný zvuk“, které lze vysvětlit jako způsob skladatelské práce, jejíž plnohodnotnou součástí je nalézání nových zvukových struktur, a to i díky jiným než klasickým hudebním nástrojům. I když v případě Octandre Varése ještě neexperimentuje s netradičními nástroji, přesto se mu daří dosahovat zcela nových témbrů. Hráči BCO tuto skladbu interpretovali s překvapující jistotou a hráčskou suverenitou, a to jak z hlediska rytmického, tak dynamického i témbrového.

Na závěr zaznělo známé Debussyho Preludium k Faunovu odpoledni (Prélude à l'après midi d'un faune), jako v případě úvodní skladby koncertu v úpravě Arnolda Schönberga z roku 1920. Stejně jako v původní orchestrální verzi i zde dominuje flétna uvádějící známý „faunovský“ motiv, k němuž se postupně připojuje klarinet a hoboj, aby postupně mohl vygradovat společně ve smyčcích a klavíru. Flétnistovi Michalu Vojáčkovi se podařilo svůj part přednést příjemným kulatým tónem, stejně tak hobojistka Romana Mazáková a klarinetista Jiří Klement dokázali s lehkostí a nadhledem navodit potřebnou impresionistickou náladu. Klavíru je zde velmi efektně použito jako alternace harfy, kterou Stanislav Slavíček napodobil s velkou sugestivitou.

Dramaturgicky byl koncert velmi vyvážený a promyšlený, a fakt, že je vždy již několik dnů předem vyprodán, naprosto popírá již otřepanou proklamaci, že na moderní hudbu (myšleno 20. století a dále) posluchači nechodí. Pavlu Šnajdrovi se založením tohoto hudebního tělesa bezesporu podařilo zaplnit bílé místo v oblasti hudebního umění, potažmo provozu, a jak napovídá koncertní plán uvedený na oficiálních stránkách Brno Contemporary Orchestra, brněnské publikum se má v tomto roce na co těšit.